Závod Slamník Vertical 2019 v rámci Českého poháru ve skialpinismu

Fotogalerie Slamník vertical 2019 Dolní Morava >>

Závod byl součástí HUDY Českého poháru ve skialpinismu, přičemž pořadatelé otevřeli rovněž hobby kategorii. Ta absolvovala stejnou trať, jen na ni vyrážela o 15 minut později než závodníci startující v rámci Českého poháru. Do závodu se letos přihlásila celkem téměř stovka závodníků. Vzhledem k tomu, že mě v Trtík sportu vybavili závodními lyžemi, rozhodla jsem se zde zkusit svou premiéru v rámci Českého poháru.

Tempo prvních mužů do kopce mi není jasné

Po setmění, v pět hodin večer, se shromažďujeme u startovního oblouku a rozsvěcíme čelovky. Startovka je nabitá kvalitními sportovci a tempo, kterým první muži vyráží vzhůru po sjezdovce, mi není úplně jasné, jak je technicky možné vyvinout. Po výběhu sjezdovky následuje mírné stoupání lesem. Držím se za druhou ženou přesně do doby, než mi vypne lyže a rozhozená padám do sněhu. Jak se mi povedlo, že vyplo vázání zaeretované na výstup doteď nechápu. Že by nějaká super(ne)schopnost? Předbíhá mě třetí žena, čtvrtá žena, pátá žena… Oprašuju lyžáky, zacvakávám je zpět do vázání a snažím se pokračovat dál.

Bez pásu to do kopce nepůjde

Po pár metrech zjišťuji, že mi sjel pás. Ptám se závodníka za mnou, jestli někde neviděl můj pás, ale jen prolítne kolem, ani se neotočí. Vím no, je to závod, ne debatní kroužek, a každý je rád, že je rád. Ach jo, nalézám pás, zaplaším demotivační myšlenku radši to dnes vzdát a sjet nejkratší cestou dolů, a lepím pás zpět na lyži.

Dostávám se na páté místo

Vydávám se vzhůru a doufám, že technickým pohromám už je pro dnešek konec. Po nějaké době předbíhám pátou ženu. Mimo vyšlapanou stopu mi to sice bere dost sil, ale v rámci snahy o udržení pozice protahuji krok a předbíhám ještě muže před ní. Následně slyším, jak někdo za mnou přidává a docela hlasitě dýchá. Říkám si, že mě teď určitě chce předběhnout zpátky. Snažím se tedy přidat, co to jde. Drží se stále za mnou, ale po pár set metrech opatrným pohledem dozadu zjišťuji, že je to ten zástupce mužské kategorie. S ním až tak nesoutěžím. Šlape za mnou až do cíle a tím si také vyslouží to, že mu 1,5 km příležitostně svítím do očí, když zpětnými pohledy kontroluji, zda se nějaká žena přece jen neblíží.

Do cíle rychlým výšvihem

V závěrečném výšvihu vidím před sebou čtvrtou ženu, ale trať už končí. Vybojovala jsem tedy alespoň poslední vyhlašované místo za pátou nejrychlejší ženu v absolutním pořadí. Po doběhu do cíle plná emocí z toho vertikálního sprintu jen tupě zírám na svoje lyže a během vydýchávání přemýšlím, jak je vlastně přepnout na sjezd.

Asi po pěti minutách se mi vrací kyslík do mozku, přepínám lyže, strhávám pásy, zacvakávám lyžáky. V cíli bohužel není moc proč se zdržovat. Hodně fouká, je mlha, zima a žádné výhledy se nekonají.

Dolů by měla vést pro závodníky označená cesta, nevidím však vůbec nic. Vydávám se tedy za neznámou postavu sjíždějící do mlhy. V průběhu sjezdu zjišťuji, že jsem se chytla nějakého „freeridera“ jedoucího mimo určenou trasu. Všechny cesty ze Slamníku ale vedou dolů a nakonec se i já dostanu k areálu U Slona.

Zpátky na startu jsem před šestou hodinou, vyhlášení výsledků je až v sedm. Takže co s načatým večerem? Lepím opět pásy na lyže a vydávám se znovu vzhůru na Slamník. Světla vesnice se vzdalují, motám se mezi sněhem obalenými stromy a užívám si noční klid. Ta zimní krajina se stejně nikdy neomrzí.

Nejrychlejší muži

1. Dominik Sádlo 30:08
2. Pavel Skalický 30:36
3. Michal Štantejský 31:02
4. Jakub Fabián 31:13
5. Ondřej Fejfar 32:02

Nejrychlejší ženy

1. Tereza Rudolfová 38:15
2. Johana Macková 39:35
3. Radka Pospíšilová 41:05
4. Jitka Kramolišová 41:35
5. Eliška Vondráčková 41:52