La Patrouille des glaciers (Ledovcová hlídka), velmi známý a vůbec jeden z nejstarších skialpových závodů pořádaný ve Švýcarsku má počátky ve 40. letech dvacátého století. O jeho organizaci se stará švýcarská armáda.
Původně to byl test fyzické připravenosti pro vojáky země helvetského kříže. Pro civilní závodníky byl otevřen relativně nedávno. První závod se konal v roce 1943 mezi chatou Schönbiel Hütte a Verbierem. Zúčastnilo se jej osmnáct trojic, kterým organizátoři vyznačili 50 km dlouhý závod s převýšením 7600 metrů. V prvním ročníku závodu jej dokončili pouhé dvě kompletní dvojice.
Patrouille des Glaciers, aneb PDG, je závod trojic, vojenských i civilních, aktuálně dlouhý 53 km s převýšením 3994 metrů a sjezdy 4090 metrů a konaný mezi Zermattem a Verbierem a nebo jeho kratší varianta z Arolly do Verbier s délkou kolem 28 km a převýšením 2000 metrů. |
Na PDG jsem byl nahlášen dlouho dopředu, ale pořád mi bylo líto kolegu z práce Karla, který byl v pozici náhradníka a moc se na závod těšil. Nakonec to osud vyřešil sám.
Když jsem dva týdny před závodem dostal nabídku od vedení firmy Dynafit, že mají volné místo pro PR tým na kratší trať, tak jsem neváhal ani minutu. Karlovi jsem přenechal svoje místo v dlouhém závodě. Rychle (během jednoho dne) sestavil tým. S Ondrou Moravcem jsme se domlouvali na tradiční dubnové společné akci již nějakou chvíli, tak proč ne PDG? Čeněk taky neváhal ani vteřinu. Všichni jsme se dohodli, že si tuto akci jdeme užit a závodní ambice dáváme stranou. Tohle bylo nejtěžší pro Ondru Moravce, který má závodění v genech. Velkou výhodou bylo, že já i Ondra jsme trať znali z loňského přechodu Haute Route.
Za pár dnů jsme se potkali na zbytcích sněhu na Červené vodě, kde kluci dostali závodní vybavení a trochu potrénovali. Já sem odjel na Gran Paradiso a prakticky hned po návratu s Paradisa jsme všichni odjeli směr Švýcarsko.
Aklimatizace na PDG
Bylo jasné, že ani Ondra, ani Čeněk nejsou dostatečně aklimatizováni, a proto jsme odjeli čtyři dny před vlastním závodem do Arolly (tam byl i začátek závodu) se aklimatizovat, trochu se sehrát a potrénovat. Arolla je magické místo. Malá vesnička na konci údolí, kde je jenom pár hotelú. restaurací, old school lyžařské středisko. Arolla je absolutní protiklad hlučnému Zermatu a nebo Verbier. Nabídka pro skialpové túry v oblasti je opravdu neskutečná a každý si najde to svoje. Asi nejznámější je výstup na Pigne dArolla kolem chaty Vignette, dále výstup do sedla Bartol k chatě Bertol a dále až do Zermattu.
Mimo to, že nabízí množství skialpových túr, je Arolla únikové místo při přechodu Haute Route z chaty Chanrion nebo Dix. Přes Arollu můžete zjednodušit nebo zkrátit klasickou Haute Route z Chamonix do Zermattu.
Zpátky k našemu působení v rámci PDG. Protože počasí na nejbližší dva dny nebylo nic moc, obětovali jsme tyto dva dny tréninku a přípravě. Hned další den po příjezdu z Prahy (cca 8 hod.) jsme se rozhodli otestovat první stop time. To je čas, po kterém se lidi, kteří ho nedosáhli, posílají zpátky a závod pro ně končí. Tento čas byl stanoven na 1:45 h. Za 1 hod a 15 min jsme to dali a navíc si vyběhli do Pas de Chevres (Ovčího sedla) a taky na vrchol Mount Rougas (3167 m).
Další den se počasí nelepšilo tak jsme zkusili zkrátit čas. Dali jsme to přesně za jednu hodinu. Navíc jsme k tomu přidali sedlo Col de Riedmatten, sestup po fixech dolů k Chatě Dix travers pod Ovčí sedlo a zpátky.
Na třetí den bylo konečně hlášeno lepší počasí, a konečně nastal čas na opravdovou túru. V noci napadlo cca 20 cm prašanu. Díky tomu jsme měli i příslib parádního sjezdu. Šlapali jsme v pohodovém tempu kolem odbočky, která vedla k chatě Bertol. Tady vojáci vyznačovali trasu sjezdu pro lidi, kteří budou přijíždět ze sedla Bertol (na delší trati z Zermatu). My jsme zamířili nahoru po ledovci Arolla. Někde nad námi tušíme chatu Vignette. Kousek nad sedlem Col de Charmotane (3024 m) to kvůli silnému větru a zvedající se mlze otáčíme a užíváme si fantastickou jízdu prašanem.
PDG společné se závody Piera Menta a Mezzallama patří do velké trojky top skialpinistických podniků. Speciálně kratší variantu z Arolly do Verbier můžu bez problémů doporučit všem, kteří chtějí zakusit neuvěřitelnou atmosféru podobných akcí. Kombinace několikadenního skialpového působení v Arolle a účasti na PDG je prostě dokonalá. |
Den před startem je program jasný – od 10 hodin ráno je prezentace v městečku Evolene cca 12 km od Arolly. Tady vám vojáci zkontrolovali a označili závodní vybavení včetně proměření délky lana, apod. Dostali jsme startovní čísla, čipy a pokyny, co dále. Kolem osmé hodiny večer byla prezentace tratě, pokyny, večeře, a šlo se spát.
Start Patrouille des Glaciers 2016
Startuje se ve vlnách – první v 3:30 h, a potom po půlhodině až do 6 ráno. My jsme startovali v 5 hodin, snídaně byla od 3:45 h a cca 30 minut se čekalo na startovní čáře. Počasí bylo úplně nádherné, jasno, ne moc zima (asi -4 C), podklad je zmrzlý, ale naše nové pásy Pomoca drží super. Přestože jsme tempo moc nehrotili, na stop čase jsme byli za 1 hod 3 min. Cestou jsme potkávali lidi, kteří startovali ve vlnách před námi, nestihli stop time a museli zpátky. Na botách jsme vyšli do sedla Tsena Refien (2950 m) a pak krásným sjezdem údolím pod chatou Dix k levému úbočí přehrady stejného jména.
Traverz kolem přehrady jela většina lidí na pásech, jenom opravdový chrti to přebruslili bez pásů. Na Ondrovi bylo vidět, že by to rád dal bez pásů, ale bylo mu jasné, že by na nás musel dlouho čekat, tak šlapal s námi. Po výstupu nad přehradou přišla jediná občerstvovačka na krátké trati La Barma. Tohle bylo jediné drobné zklamání na celé akci. Čaj a bujon byly v pohodě, ale čokoláda se nedala jíst (asi likvidovali staré zásoby).
Odsud následoval výstup do sedla Roseblanche (3160 m), pak už za sebou Col de la Chaux (2940 m) a poslední výstup do Les Ruinettes. Následoval dlouhý sjezd do Verbier a poslední kilometr během hlavní třídou až do cíle.
Celková délka kratší tratě z Arolly do Verbier (vzdušnou čarou) cca 30 km = cca 50 km fyzicky, převýšení 2000 metrů nahoru a 2400 metrů dolů. Náš čas 5 hod 30 min nám stačil na 67 místo. Vítězný tým dosáhnul času 3 hod 47 minut. Poslední tým měl čas 11 hod 40 min. Celkově krátkou trasu dokončilo 376 týmů z celkového počtu 400.
Co k PDG dodat?
Celou akci organizuje Švýcarská armáda, pro kterou to je současně největší zimní cvičení. Je nepředstavitelné, aby jakýkoliv jiný závod měl podobnou logistickou podporu. Je to neuvěřitelné množství lidí a materiálu, které se musí přemístit do relativně velkých výšek, většinou pomocí helikoptér.
Akce opravdu skvěle zorganizovaná a pro celé Švýcarsko je to velká věc, ale především velký svátek skialpinismu. V žádném případě to není akce jenom pro závodníky. Především na kratší trati můžete potkat množství ryzích amatérů s těžkou výbavou, kteří si přišli užít krásnou akci po vyznačené a bezpečné trati s neuvěřitelnou diváckou kulisou.
Branislav Gabo Adamec je horský vůdce UIAGM, jemuž se jeho záliba v lezení v horách a při skialpinismu stala zároveň i prací, neboť je také generální manažer značek Salewa a Dynafit pro Českou republiku, Slovensko a Maďarsko. V letech 1984-1990 členem reprezentačního horolezeckého družstva a v roce 1987 druhé místo v anketě o nejlepšího horolezce Československa. Výstup roku za výstup severní stěnou Shivlingu – tato cesta byla zařazena mezi nejlepší výstupy alpských stylem v Himalájích vůbec. Gabo má na svém kontě více než sto letních a přes padesát zimních výstupů ve Vysokých Tatrách od řady cest v Galérii Ganku po zimní výstup v severním Kežmaráku. V Himalájích sjel na lyžích z výšky 7000 metrů na osmitisícové Shisha Pangmě. |
40 tipů pro zimní aktivity ve Švýcarsku Přehledně na mapě Stáhněte si mapu Zimního Švýcarska najdete na ní pečlivě vybraných 40 tipůna ty nejlepší zimní radovánky, pro lyžaře i nelyžaře, skialpinisty, freeridery, bruslaře i sáňkaře, lázeňské typy i šílené blázny… prostě pro všechny milovníky zasněžených hor. Všech 40 tipů popsaných v podrobných článcích s fotkami najdete na MojeSvycarsko.com |
