Ve dnech 10. až 17. září 2017 se na chatě Stará pila v osadě Jizerka v Jizerských horách proběhnul závěrečný týden Mezinárodního kurzu horské medicíny zaměřeného na horsko-medicínské vzdělání pro lékaře a zkušené záchranáře.
Závěr druhého ročníku Kurzu horské medicíny v Jizerských horách důkladně prověřil účastníky
Jan Pala
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Fotogalerie KHM Jizerka 2017 >>
Kromě mezinárodního lékařského lektorského týmu plného významných jmen byli mezi dvaceti účastníky i čeští lékaři pracující dlouhodobě v zahraničí a také jeden lékař z Nového Zélandu. Kromě aktivit tzv. pod střechou byli účastníci i lektoři velkou část týdne v terénu – na skalách, ferratě Vodní brána, Letecké záchranné službě v Liberci a mnoha dalších. Přes relativně nepříznivé počasí, kdy během týdne se vystřídalo velmi různorodé počasí a chybělo pouze sněžení, byli všichni účastníci s průběhem a náplní Kurzu horské medicíny nadšeni.
V rámci programu kurzu se všichni účastníci aktivně věnovali výuce, opakování a vylepšování různých činnosti vhodných např. při záchraně v obtížně přístupném terénu. Program probíhal každý den od rána do pozdního večera, a samozřejmě nechyběly ani klasická „zimní témata“ jako omrzliny a podchlazení. Vše, co se kurzisti naučili, zúročili při půldenním cvičení, které jeden z figurantů okomentoval: „Být pacientem pro takto sehrané skupiny kolemjdoucích je radost. A to i přesto, že dost pršelo. Jednotlivé skupiny musely prokázat svojí schopnost improvizace s minimem pomůcek. Potřeba byla také dostatečná fyzická zdatnost k vyproštění postiženého ze stromu, skalního a strmého lesního terénu.
Jako figurant jsem měl mnohočetná zranění. Kurzisti ale měli omezené fixační pomůcky, se kterými si měli sami poradit a fixaci zaimprovizovat. Každá skupina to udělala jinak a všichni docela dobře. Šlo o propojení vhodné fixace, transportu a použití selského rozumu.“
Jak viděl Kurz horské medicíny jeden z účastníků?
Místo přehledu jednotlivých aktivit z letní části Kurzu horské medicíny bylo položeno pár otázek týkajjících se KHM jenomu z účastníků – MUDr. Davidu Halatovi. Davide, co tě vedlo k účasti na KHM?
„Člověk se často ve svém volném čase pohybuje v horách a jako lékař vidí, že na možné nemoci nebo úrazy v horách není tak úplně dobře odborně připravený. Prostředí hor vyžaduje odlišný odborný přístup. A taky jsem doufal v setkání s inspirativními lidmi, což se plně splnilo.“
Co tě nejvíce zaujalo z hlediska tvých zájmů na KHM?
„Z pohledu každodenní lékařské praxe zcela určitě hypotermie a omrzliny, které v klasické medicíně často stojí na pokraji zájmu a často nejsou správně řešeny. Celá zimní část byla velkou inspirací k častější návštěvě zimních hor. Z letní části pak zcela určitě expediční medicína, problematika vysokohorské nemoci.“
Byly praktická cvičení z praxe?
„Hrané medicínské situace v rámci celého kurzu se výrazně blížily reálným situacím a mnohdy nás donutily výrazně zapojit své znalosti a schopnosti improvizace. V září na Jizerce počasí ještě náročnost těchto situací zvýraznilo. Organizátorům za jejich zvládnutí patří velká poklona.“
Který ze zahraničních lektorů a jeho prezentace se ti líbily nejvíce a proč?
„Zahraniční lektoři jsou velkým zpestřením kurzu. Často prezentují naprosto rozdílný a pro nás nezvyklý pohled na věc, někdy až proti našim zažitým základním představám. Ze všech je potřeba určitě zmínit Emmanuela Cauchy, legendu horské medicíny. Zimní kurz oživil věčným humorem Lorenzo Introzzi. Dámská část osazenstva by určitě zmínila charisma Jean-Marc Bertranda.“
Jak probíhaly večírky? Studijně či relaxačně?
„No, nebyla to vůbec žádná sranda. Program byl samozřejmě odborně a fyzicky velice náročný. Začínalo se v brzkých ranních hodinách a končilo často až kolem půlnoci bez ohledu na charakter počasí. Poté mělo následovat ještě samostudium odborných textů nebo trénink uzlovacích technik. Instruktoři byli velice přísní a horští vůdci vyžadovali extrémní disciplínu. Vedoucí kurzu Kristína Höschlová trvala u všech účastníků na aktivním přístupu a naprosté dochvilnost. Často se mezi přednáškami a workshopy běhalo, aby se člověk náhodou neopozdil. Výuka byla v angličtině a dovolit si nevědět nějaké slovíčko moc nešlo. O odborných znalostech se nediskutovalo vůbec. Medicínská doporučení a protokoly byly tvrdě požadovány. Na nějaké lelkování a posedávání po hospodách pak zcela jednoznačně ani nezbyl tak nějak čas. Pravdou však je, že na obou chatách, jak v zimě na Dvoračkách, tak v září na Staré pile ke konci kurzu došly zásoby jak piva, tak většiny alkoholu…“
Splnil KHM tvá očekávání?
„Jednoznačně. Pominu-li všechna odborná témata, už jen dva a půl týdne s úžasnými lidmi bylo super.“
