Západné Tatry – slovenská skialpová fantazie

Západní Tatry leží z větší části na Slovensku a svým charakterem jsou ideálním pohořím pro lyžařské a snowboardové aktivity. V březnu se v západotatranských dolinách pořádá také nejtěžší skialpinistický závod ve střední Evropě – třídenní Bokami Západných Tatier.

V Západních Tatrách jsou tři oficiální skialpinistické areály. Na západní straně pohoří je nejmenší z nich – oblast východních svahů vrcholu Babky (1 566 m) spadajících do Jalovecké doliny. Oproti tomu nejsnadněji dostupným skialpinistickým areálem je Spálená dolina se severními svahy dominantního Salatína (2 048 m) a svahy z Brestové (1 934 m) spadajícími východním a jižním směrem do Salatínské doliny. Největším a nejpopulárnějším místem pro provozování skialpnistických a splitboardových aktivit je ovšem Žiarská (opětovně možná také Smrečianská) dolina ohraničená ze západu Baníkovem (2 178 m) a z východu Barancem (2 184 m) s krásnou severozápadní stěnou.  V článku se zaměříme na jednotlivé areály podle stupně jejich oblíbenosti a velikosti. Začneme tedy oblastí Žiarské doliny.

Žiarská dolina nabízí vše

Žiarská dolina se do 70. let 20. století jmenovala Smrečianská a v poslední době se opakovaně objevují iniciativy za změnu jejího názvu na původní. Přirozeným centrem a východištěm pěších a skialpinistických túr je Žiarská chata nacházející se ve výšce 1325 metrů ve vzdálenosti kolem pěti kilometrů od ústí doliny. Přístup do doliny je velmi snadný ať už autobusem nebo osobním autem z Liptovského Mikuláše přes Smrečany a Žiar. Parkování je možné na placeném parkovišti přímo v ústí doliny. V případě ubytování na chatě Kožiar nebo v rekreačním středisku s chatou Třinec je lepší parkovat na jejich hlídaných parkovištích.

Od začátků zimy až do pozdního jara bývá za dobrých sněhových podmínek průstup dolinou k výše uvedené Žiarské chatě po sněhu naprosto bezproblémový, neboť sníh se rychle zhutní jak pohybem lyžařů, tak pěšáků nebo „vozidel“ zásobujících chatu. Většina dolního úseku po modré turistické značce je navíc v lese, takže dlouho odolává i jarnímu slunci a zvýšeným teplotám. Velký pozor je potřeba dávat za zvýšeného lavinového nebezpečí, kdy se může stát, že vstup do doliny bude zcela zakázán. V 21. století spadla na cestu od konce lesa až nad Žiarskou chatu řada různě velkých lavin ze svahů Príslopu (2 142 m), z nichž některé měly obrovské rozměry a částečně zasypaly i samotnou chatu a výše situovanou stanici horské služby.

Žiarské sedlo (1 917 m) a Smutné sedlo (1 962 m) na začátek

Nejoblíbenějšími a nejsnadněji dostupnými cíly v hlavním hřebeni Západních Tater jsou Žiarské a Smutné sedlo. Z chaty vystoupáme na otevřenou planinu ohraničenou zleva i zprava koryty potoků. V případě výstupu do Žiarského sedla obcházíme terasu z pravé strany, stejně jako boční masív Prostredného grúňa (1820 m) vybíhajícího z hlavního hřebene k jihu. Nad údolím potoka Smrečianka se držíme letní turistické značky. Druhou možností výstupu je přejetí na druhý břeh potoka Smrečianka a stoupání v jeho ose k Žiarskému sedlu. Sklon stoupání se zvětšuje, po dosažení hrany svahu se stáčíme doprava a mírně se svažujícím svahem ohraničeným z obou stran skalami dosáhneme Žiarského sedla.

Ze Žiarského sedla je první variantou pohodový nenáročný sjezd po výstupové trase, jenž je možné v nižší partii u potoka Smrečianka vylepšit o skákání ze sněhových návějí na dno potoka. Druhou možností je absolvování úvodní pasáže ve směru turistické značky a kolem horní stanice bývalého lyžařského vleku sjet na planinu vedoucí k chatě. Náročnější variantou je sjezd po druhé straně potoka Smrečianka, kde na vás za nižšího stavu sněhu může čekat i prodírání skrz kosodřevinu a brodění potoka.

K výstupu do Smutného sedla (1 962 m) odbočíme z pláně nad chatou ke strmějšímu výstupu na Terasu, odkud se otevírá panoramatický výhled na hlavní hřeben Západních Tater, jemuž v nejnižším místě hřebene dominuje Smutné sedlo. V kotli se stáčíme vpravo, buď využijeme některou ze starších stop, nebo vhodně zvolíme vlastní směr výstupu. Dostáváme se k závěrečnému stoupání do sedla, kde je nutné vzhledem ke sklonu svahu postupovat různě dlouhými traverzy. Smutné sedlo je nejoblíbenějším cílem návštěvníků Žiarské doliny, takže svah pod ním bývá mnohdy rozježděný. Vždy se jedná o pěkný sjezd se sklonem 35 stupňů. V horní části je volba sjezdové stopy libovolná.

Hrubá kopa (2166 m) a Tri kopy

Zatímco Hrubá kopa je samostatný vrchol, Tri kopy mají podle svého názvu vrcholy tři. Ve všech případech se jedná o náročnější výstupy a sjezdy, než je klasika do Smutného sedla. Začátek výstupů je totožný s trasou do Smutného sedla, z níž se ale v dolině pod sedlem odbočuje doleva. Smutné sedlo necháváme po pravé ruce a přecházíme severozápadním směrem pod Tremi kopami k hlavnímu svahu ze sedla mezi Hrubou kopou a Tremi kopami. Jednodušší výstup na Hrubou kopu vede přes Lúčné sedlo z jihu. O něco strmější je dosažení vrcholu Hrubé kopy přes sedlo mezi Hrubou kopou a Tremi kopami. Za dobrých sněhových podmínek vede do sedla ukázková skialpinistická stopa s různě dlouhými traverzy v krásně nakloněném svahu. Variantou za méně vhodných sněhových podmínek je připnout lyže na batoh a jít po svých. Pro sjezd z Hrubé kopy je k dispozici několik variant počínaje panoramatickým sjezdem přes Lúčné sedlo, přes několik tras podle nájezdu do svahu mezi Hrubou kopou a Tremi kopami.

Tri kopy nabízejí několik sjezdů a variant vysněženými žlábky mezi jednotlivými skalnatými vrcholy. K začátkům sjezdů je nejjednodušší se dostat přímo ve spádnici jednotlivých žlábků, případně po hřebenu. Všechny sjezdy jsou orientovány čistě na jih, takže v popoledních hodinách může být za vhodných povětrnostním podmínek sněhový podklad hodně kašovitý. Všechny sjezdy z Hrubé kopy a Trech kop na dno doliny mají převýšení 300 až 350 metrů, takže během jednoho dne je možné absolvovat tři až sedm různých sjezdů.

Z nejvyššího Barance (2184 m) do Žiarské doliny

Na Baranec jsou tři základní možnosti výstupu – nejkratší Jarním žlabem, okružní ze Žiarské doliny přes Žiarské sedlo a dále po hřebeni přes Smrek (2 072 m) nebo přímo z ústí Žiarské doliny po žluté turistické značce. Výhodou třetí varianty je nástup přímo z ústí Žiarské doliny a rychlé získávání výšky ve strmějším lesním porostu, zatímco nevýhodou je absence vyhlídek až po hranici kosodřeviny.

Pro sjezd z Barance je možné zvolit výstupový Jarní žlab nebo výrazně strmější severní až severozápadní sjezd z Barance. Druhý sjezd dosahuje svým sklonem a celkovým převýšením přes 700 výškových metrů parametrů krásného velehorského strmého sjezdu. Široký strmý svah má omezení v tom, že sněhové podmínky tady jsou málokdy ideální. Na rozdíl od většiny ostatních svahů v Žiarské dolině bývá Baranec často vyfoukán a trčí z něj kameny.

Skialpinistické hřiště ve Spálené dolině

Salatín (2047 m) je nejzápadnější vrchol hlavního hřebenu Západních Tater přesahující výšku 2000 metrů nad mořem. Salatín patří díky krátkému nástupu od auta z parkoviště u lyžařského střediska ve Spálené dolině k nejoblíbenějším skialpinistickým vrcholům v Západních Tatrách. Vrcholy Salatína jsou vlastně dva – od sebe je odděluje malé sedlo. Tímto sedlem vede nejčastější přístupová severozápadní zimní trasa od vrchní stanice lanovky přes Salatinskou dolinu na vrchol. Při využití lanovky je to do sedla a následně na vrchol necelé dva kilometry, což jinde na Slovensku zažijete jen stěží.

Přístup do Spálené doliny je nejčastěji autem od obce Zuberec na parkoviště lyžařského střediska Roháče – Spálená. Pokračujeme po okraji sjezdovky vzhůru k vrchní stanici lanovky, odkud se nám po zdolání pár výškových metrů rozprostře pohled na spoustu možností pro skialpové výstupy a sjezdy od Brestové přes sedlo Parichvost, Salatín a Zadní Salatín. Pokud si za cíl zvolíme vrchol Salatín, pokračujeme do sedla mezi Salatíny, kde se závěrečný svah většinou chodí pěšky s lyžemi na batohu.

Sjezdy v oblasti Salatína (2 047 m) s průměrnými sklony přes 35 stupňů

Sedlo mezi dvěma vrcholy Salatína je kromě tradiční výstupové trasy také zároveň hlavním sjezdovým směrem. Miro Peťo označuje tento sjezd ve svém skialpinistickém průvodci jako modrý lehký se sklonem do 35 stupňů a převýšením do Salatinské doliny kolem 350 metrů. Svým sklonem se jedná o černou sjezdovku, tj. ideální svah také pro první skialpinistickou túru. Tento svah je vhodný na rozlyžování před najetím do žlabů vedoucích ze severozápadního vrcholu Salatína.

Samotný sjezd výstupovým sedlem je nenáročný – ideální pro začínající skialpinisty, pro zkušenější se nabízí sjezdy žlaby dle aktuálních sněhových podmínek. Pro druhý a další sjezd jsou za vhodných sněhových podmínek doporučitelné žlaby ze severozápadního vrcholu Salatína. Je jich několik vedle sebe a sklon se pohybuje v rozmezí přibližně 35 až 45 stupňů. Horní hranice strmosti se mění v závislosti na sněhových podmínkách.

Babky (1566 m) – sedlo Predúvratie

Oblast Babky – sedlo Predúvratie je vhodná k tréninku začátečníků v jízdě volným terénem za proměnlivých sněhových podmínek, nácviku obtížné jízdy mezi stromy, práci s lavinovým přístrojem apod. Travnaté svahy se sklánějí do doliny nepříliš prudce, v nižší partii jsou vylepšeny o řídký les. Podle lavinové mapy Slovenska se na těchto svazích může jen výjimečně vyskytnout lavina.

Do oblasti se lze snadno dostat jak s využitím vlastního auta, tak s pomocí vlaku a autobusu. Auto můžete případně zanechat v obci Jalovec a dále pokračovat podle stavu sněhu pěšky nebo na lyžích. Na rozcestníku s modrou značkou jdeme buď rovnou po modré, nebo pokračujeme ještě kousek dále po žluté k rozcestníku se zelenou značkou. Z ústí Jalovecké doliny jednou z těchto turistických tras zahajujeme samotný výstup na Babky, při němž celkem rychle nabíráme výškové metry. Ve výšce kolem 1250 metrů nad mořem se u dalšího rozcestníku odděluje modrá značka, která vymezenou skialpinistickou oblast ohraničuje zdola a hřebenu dosahuje v sedle Predúvratie. Pokračujeme dále zelenou značkou a stoupáme prudce vzhůru. Postupně les zcela mizí a otevírá se pohled na severně se zvyšující hřeben Babky – sedlo Predúvratie – Sivý vrch. Tím jsme se dostali do samotného skialpinistického areálu Babky, kde volba jednotlivých různě dlouhých sjezdů závisí jen na našem výběru.

V Západních Tatrách si najde vhodné terény jak úplný skialpinistický začátečník, tak pokročilý skialpinista upřednostňující strmější sjezdy.