Výroba vlastních skialpových lyží v domácích podmínkách

V ten moment jsem byl i trochu v úzkých, jelikož vše co jsem o výrobě lyží věděl, bylo z youtube a sem tam nějaké fotky a článku na internetu. Ale byl jsem odhodlaný je za každou cenu vyrobit, a jelikož se věnuji plně skialpinismu a sem tam zavadím i o nějaký ten hobby závod, měl jsem jasno, co vyrobím.

Fotogalerie Výroba vlastních skialpových lyží >>

Nejdůležitější částí bylo sehnat materiály, které nejsou běžně k dispozici, hrany lyží, skluznice, atd. S tímto problémem mně podpořila česká firma Sporten, které velice děkuji a poskytla mi tolik potřebné materiály (hrany, skluznice a dřevěná jádra). Teď už byla na řadě technologická stránka věci. Jelikož jsem studoval technický obor zabývající se i kompozitními materiály, nebyl to až takový problém, jak původně čekal. Skutečně mi stačily moje studijní vědomosti a videa na youtube. S praktickou stránkou věci mi pomohl pan Kotrla z firmy Willer, který má s lepením kompozitů bohaté zkušenosti.

Výroba lyží se sendvičovou konstrukcí

Co se týče samotné výroby, tak známé označení „sendvičová konstrukce“ již mnoho napoví. Lyže se skutečně vyrábí podobně jako sendvič, jen místo šunky tam třeba dáte uhlíkovou tkaninu a místo másla jako pojiva epoxidovou pryskyřici. V první řadě jsem si musel vyrobit formu, na které celé lyže vzniknou. Formu jsem udělal jednoduše z dřevěných desek, které jsem vyřezal podle profilu lyže.

Výroba samotné lyže začíná nejčastěji od skluznice, na kterou se vytvarují a přichytí ocelové hrany a dále se pokládají vrstvy, které dávají lyži její fyzikální (jízdní) vlastnosti. Počet těchto vrstev a jejich orientace se volí podle toho, jaké má mít lyže vlastnosti a k čemu má být určena. Do této vrstvy patří nejčastěji skelné, uhlíkové (karbonové) tkaniny a jiné úplety.

Středu lyže vládne nejčastěji dřevěné jádro, které ještě nebylo žádným novým materiálem překonáno a stále má velký vliv na vlastnosti lyže. Po nanesení a proložení těchto vrstev epoxidovou pryskyřicí, dojde na řadu pohledová vrstva, většinou plastová fólie s potiskem a tím končí hrubý popis skladby lyže. Následuje vytvrzení lepidla a kompletní slepení lyže, které se provádí ve vyhřívaných lisech, nebo u menších sérií a domácí výroby pod vakuovou plachetkou. V závěru stačí lyži obrousit do výsledného tvaru, nechat opracovat skluznici, našroubovat vázání a může se vyrazit.

Lyže s uhlíkovou a skelnou výztuží

A protože jsem výrobu lyží měl v rámci bakalářské práce, potřeboval jsem samozřejmě i nějaké jiné výsledky než to, že se na tom dá jezdit. Záměrně jsem vyrobil jednu lyži s uhlíkovou výztuží a druhou se skelnou výztuží. Tyto lyže jsem porovnával mezi sebou. Obě lyže mají rozměry 117-76-97 mm, délku 170 cm, rádius 22 m a hmotnost 1450 g. Po nedestruktivních testech ve Sportenu vyšlo, že lyže jsou na úrovni střední třídy sportovní kategorie, což bylo výborné. Zajímavé však bylo to, že lyže měly téměř totožné výsledky, i když byly z různých materiálů.

Když vezmu v úvahu časovou náročnost na výrobu jednoho páru lyží, tak časově nejnáročnější je sehnat materiály k lyžím. Samotný návrh spočíval v prostudování spousty katalogů lyží různých značek a zvolit optimální skladbu lyže s ohledem na materiálové a technologicky dostupné možnosti tak, abych se co nejvíce přiblížil k odvětví, pro které budou lyže určeny. Výroba spočívá v rychlém slepení jednotlivých vrstev (okolo 30 minut), kvůli lepidlu, které brzy zatuhne a následně musí minimálně 24 hodin vytvrzovat za zvýšené teploty dle typu lepidla. Pak už se lyže obrousí a je připravena k použití.

Nejdůležitější však je to že jsem práci u státní zkoušky obhájil a na lyžích stále lyžuji. A navíc měly lyže docela úspěch jako rarita ve škole, tak jsem si v navazujícím studiu udělal další, i k propagaci školy. V nynější době vyrábím stále dál a stále se snažím zdokonalovat.