Úskalí používání starších lavinových vyhledávačů

Ve sněhem pokrytém zimním terénu se stále můžeme setkat se staršími typy lavinových vyhledávačů. Ať již mezi aktivními skialpinisty, freeridery nebo snowboardisty, tak často i v půjčovnách outdoorového vybavení. Pojďme se podívat, jak je používání těchto lavinových vyhledávačů bezpečné, či nikoliv. A jaká jsou s použitím starších lavinových vyhledávačů možná úskalí a rizika.

Nejdůležitější věcí při pohybu a lyžování ve volném terénu samozřejmě zůstává prevence. Vhodným plánováním tůr, sledováním vývoje počasí a eliminací dalších rizik se jednoduše do lavinózního terénu vůbec nedostat – praxe nám ale ukazuje, že ne vždy to vyjde.

Z hlediska výběru vhodného vybavení – tedy pípáku, sondy, lopaty… stále prvním a nejdůležitějším atributem zůstává schopnost efektivně řešit krizovou situaci a schopnost správně a efektivně používat lavinový vyhledávač. Často pípák samotný dodává falešný pocit jistoty. Ale i sebemodernější přístroj je nám k ničemu, když jej neumíme používat. Nicméně jde-li něco dělat líp, efektivněji a bezpečněji, tak není jediný důvod to tak nedělat – a v oblasti lavin to platí dvojnásob!

Pojďme se podívat na lavinové vyhledávače staršího data narození z pohledu technika a zkusme rozebrat jednotlivé parametry. Veškeré parametry jsou dány normou, která se samozřejmě vyvíjí a zpřísňuje (EN282, ETS 300 718, EN300718…)

Vysílací část:
Pípák v modu „SEND“ vysílá elektromagnetické impulzy, které jsou definovány: Frekvencí, délkou impulzu, délkou periody vysílání, výkonem…

Vysílací frekvence prošla vývojem. Původně používaná frekvence 2275 kHz byla podporována do r. 1991. S těmito pípáky se již v praxi nesetkáme. Nyní se používá frekvence 457 kHz. Přenos signálu na této frekvenci neovlivňují (anebo minimálně) okolní vlivy – sníh, jeho hustota, obsah vody, lidské tělo… Příjem není zkreslen odrazy, které známe např. u analogového vysílání TV – tzv. duchy.

Důležitým faktorem je však přesnost vysílacího kmitočtu. Aktuální norma připouští odchylku +/- 82 Hz od 457,000 kHz. A právě přesnost, nebo odchylka od správné frekvence je kamenem úrazu mnoha starších přístrojů. Do r. 2001 platila méně přísná norma, která udávala povolenou odchylku +/- 100 Hz. Tzn. že přístroj vyrobený před r. 2001 aniž by byl vadný, tak nevyhovuje současné normě. Často se však stává, že mnoho přístrojů vyrobených i po r. 2001 vykazuje výrazně vyšší odchylku než je současná, ale i stará norma.

Co to znamená v praxi?

Stejně jako vysílač je naladěn co nejpřesněji na vysílací frekvenci, tak i přijímač je stejným způsobem naladěn na stejnou frekvenci. Průběh citlivosti přijímače na frekvenci je znázorněn na grafu, ze kterého je patrné, že přijímač má výrazně nižší citlivost, čím je větší odchylka od vysílací frekvence. Laicky řečeno – vyhledávač hůř slyší zasypaného s takto vadným pípákem.
Tento stav je velmi nebezpečný, ale také velmi častý. Staly se i případy, kdy skupina vyrazila na tůru, před tůrou se provedl test pípáků ve skupině – tzv. Group check s pozitivním výsledkem. V lavině však takovíto pípák a tedy i zasypaný nebyl nalezen. Citlivost přijímače při group check byla dostatečná a v testu byl pípák vyhodnocen jako bez závad. V lavině, při nižší úrovni signálu a větší vzdálenosti mezi zasypaným a hledajícím, však citlivost přijímače nestačila k zachycení signálu. Důsledky byla fatální.

Perioda vysílání – tedy délka pípnutí a mezera mezi nimi je rovněž dána normou. Právě podle délky pípnutí, amplitudy (síly), přesného kmitočtu logika přijímače identifikuje jednotlivé pípáky. K nejsilnějšímu pak směruje vyhledávání, po nalezení jej „zamarkuje“, tedy považuje za vyhledaného a zaměří se na další zasypaný pípák.

Rozeznání jednotlivých pípáků velmi znesnadňuje jejich vzájemné překrývání – stav, kdy dva, nebo víc pípáků vysílá současně. Je snahou výrobců, aby k tomuto jevu nedocházelo. Pípáky Pieps v režimu vysílání přijímají v mezerách mezi pípnutím a poslouchají okolní pípáky. Zachytí-li signál, tak v rámci normou povoleného rozmezí mění mezeru mezi pípnutím tak, aby své pípnutí posunul do mezer ostatních vysílačů. Pípáky Ortovox zvolili trochu odlišnou taktiku – mezeru mezi jednotlivými impulzy kontinuálně plynule mění a tak zvyšují pravděpodobnost, že se vysílané signály jednotlivých pípáků nebudou překrývat.

Další veličinou je kolísání výkonu jednotlivých vysílaných signálů. (Vysílací výkon se pohybuje okolo 0,1 W.)
Opět u starších, analogových pípáků je tento nešvar velmi častý.

Nedodržení délky vysílaného signálu, délky periody a kolísání výkonu sice nezmenší vzdálenost (citlivost přijímače) pro nalezení, ale výrazně ztíží vyhledávání. Vyhodnocovací logika přijímače (digital signal precesing), která očekává definované parametry signálu je „zmatena“ a může vykazovat chybné údaje o počtu zasypaných, chybně určí směr a vzdálenost, popř. se chová zmateně. Tím se ale prodlužuje čas potřebný k nalezení zasypaného a pravděpodobnost jeho přežití.

Prevence: Všechny současné pípáky mají funkci měření vysílacího signálu (Pieps), nebo group check (Ortovox) při které jsou proměřovány všechny parametry vysílače. Chyba, stejně jako správný stav je pak zobrazen na displeji přístroje.

Rovněž jsou současné lavinové vyhledávače vybaveny přídavnými funkcemi, které počítají s popsanými nešvary a eliminují je. Např. funkce SCAN u vyhledávačů Pieps, která zvětší šířku přijímaného pásma a tedy i citlivost v rozsahu +/-500 Hz a takto zvýší pravděpodobnost nalezení pípáku s defektním vysílacím kmitočtem.

Jak bylo uvedeno v úvodu článku – jde li něco dělat líp a zejména bezpečněji, pak není jediný důvod to tak nedělat.

Akce: Vyměň starý lavinový vyhledávač za nový!