Koncem prosince jsme se vydali v menší skupině na Jamtalhütte (2165 m) v oblasti Silvretty. Silvestrovská náladička dodala všemu směr, a to i v rozhodování, co vysoumařit na winterram, a co naopak nechat v autě. Na okolních vršcích leží jen lehký poprašek bílého prášku, a předpověď nepředpokládá v blízkém okolí nějaké sněžení, a tak jsem si řekl, že lavinový ABS batoh je těžký jako čert a zůstane v autě. To byla zásadní chyba.
Lavinový ABS batoh jsem mrskl do auta. Kdo by se s ním tahal, když se muselo přibalit navíc spousta potřebných věcí jako například přiměřené množství slivovice, kusy uzeného masa a samozřejmě i nějaké ty rachejtle na ukončení starého roku a přivítání nového.
Po vysoukání se na chatu sundáváme „krysy“ a na lehko vyrážíme na krátký výlet „někam za chatu“. Na severních svazích bylo sněhu nejvíce a dalo se udělat i pár oblouků. Evidentně bylo vše naváté a viditelných bylo i pár menších lavin až lavinek. S pocitem, že tady je sněhu málo, a kdyby náhodou něco puklo, tak to bude jen klouzačka, stoupáme vzhůru. Za chvíli se dostávám na malý horizont, přede mnou je otevřený gajblík, nový svah, pár kroků… Kluky jsem už přes horizont neviděl a… obrovské typické křupnutí! Krásná celistvost sněhu se proměnila v roztrhané linie kvádrů a jede se dolů.
Jedoucí sníh mi podrazil lyže a tělo okamžitě spadlo do záklonu. Ku..a, první vteřiny – zbavit se batohu, vypnout lyže a křičet, protože kluci mě nevidí. Snad si nedají svačinu, křičím, batohu jsem se zbavil, paráda! Pohyb s uvolněnými sněhovými masami nabývá na rychlosti, jedna lyže je vypnutá, paráda! Tlačí mě to pod sníh, který se mi začíná převalovat přes hlavu. Ještě že nemám ruce v poutkách a rukama tak za jízdy odhrabávám sníh od úst. Levou lyži už nedokážu vypnout a stahuje mě to pod povrch. Jsem neschopný jakéhokoliv většího pohybu, jen máchám rukama jako nemluvně, když se učí plavat.
Lavina začíná zpomalovat, juchůůůů, to už stačí, hlavu i ramena mám nad sněhem! Rychle se musím vyhrabat, než lavinový nános ztuhne. Zápasím s nevypnutou lyží, chvíle škubání a hrabání – jsem z toho venku. Ufff, to byla zase k.k.tina. Kluci se objevují nahoře a nevěřícně hledí dolů, co tam vyvádím. Bylo na čase hledat ztracené věci.
A mé poučení z laviny utržené při výstupu?
- když máte lavinový ABS batoh (nebo nějaký jiný lavinový batoh), vždy ho berte s sebou, i když to vypadá, že je sněhu málo a laviny nehrozí
- vždy buďte v terénu na dohled někomu dalšímu
- nikdy nepoužívejte poutka na hůlkách ve svazích, kde se může něco zvrtnout, protože potom budete mít zabetonované ruce, nemůžete si odhrabat sníh od obličeje ani si vytvořit vzduchovou kapsu
- i v malé lavině můžete velmi rychle získat fakt nepříjemný pocit…
Možná by bylo dobré, uvádět jaká byla ten den lavinová zpráva a lavinový stupeň.