Ve volném terénu je jedna věc jistá, nikdo nikdy nikomu nezaručí vynikající sněhové podmínky v rámci jednoho sjezdu nebo v průběhu jednoho dne. Naučit se lyžovat ve značně proměnných sněhových podmínkách je základním úkolem každého, kdo se chce pustit dál od betonových povrchů současných sjezdovek v lyžařských střediscích.
Málokdy narazíte na dokonalý prašan nebo firn v průběhu jednoho sjezdu nebo vícedenního výletu. Kromě zřídkakdy ideálního prašanu je možné potkat přemrzlý tvrdý povrch, měkký mokrý sníh, krustu a další různé konzistence sněhu, které připraví nejedno překvapení a nečekaný pád.
Nejmarkantnějších rozdílů v kvalitě sněhu při sjezdu svahem je plno hlavně v jarních měsících, kdy se ráno vyráží na tvrdém a zmrzlém podkladu a k výstupu je často nutné použít stoupacích želez na skialpinistickém vázání. Za slunečného dne potom sníh měkne od svrchních vrstev, kdy se ideálně jezdí na pár centimetrech naměklého sněhu. Později se tloušťka měkké sněhové vrstvy zvětšuje, takže v odpoledních hodinách se na lyžích můžete během sjezdu propadat vysoko nad kolena. S příchodem stínu a ochlazením začíná sníh tvrdnout, což se nejdříve projeví na svrchní vrstvě a vznikne dočasná krusta. Sjezd ve stínu po zmizení slunce je proto výrazně zábavnější než na sluncem nasvětleném svahu.
Naučit se dobře lyžovat v jakýchkoliv sněhových podmínkách a různých terénech vyžaduje několik let ježdění a stovky pádů. Lépe řečeno, stovky pádů pro každý typ a odchylku sněhu a ledu. Proto je dobré mít na paměti základní poučku: „Kdo nepadá, lyžuje pod své možnosti.“ Samozřejmě toto platí mimo tzv. no fall zone (sjezdy stěnami se skalnatými prahy a velkou expozicí), v nichž pád znamená těžké zranění nebo smrt. V metodicky zaměřených článcích na webu TuleniPasy.cz budou probrány techniky sjezdu použitelné v jakémkoliv neupraveném terénu, kdy některé z nich jsou nadstavbou na základní metodiku lyžování používanou na sjezdovkách.
Článek připraven s využitím knihy Hory a sníh (Jan Pala, Iva Filová a kol.), Epocha 2010.
