Chyba. Špatné rozhodnutí. Několik chyb a špatných rozhodnutí. Kolik jich člověk v životě udělá? Někteří málo, někteří hodně. Kamarád Martin zhodnotil svoji zkušenost z 6. dubna 2022, kterou mi dodatečně popsal. Ten den byl jedním z mnoha, kdo byl v norské oblasti Sunnmøre stržen lavinou.
Martin je jedním z nejaktivnějších skialpinistických nadšenců v oblasti Sunnmøre. V sezóně 2021-2022 má za sebou už jistě přes 100 túr a mnoho sjetých kuloárů i dlouhých horských výstupů. A i přes značnou expozici k objektivnímu nebezpečí, vzhledem k četnosti túr, se až dosud s úspěchem vyhýbal rizikovým situacím. Tedy až doposud…
Do závěru fantastického fjordu Hjørundfjord
Cílem túry pro tento den byl vrchol Riesenosa (1563 m) v samém závěru impozantního Hjørundfjordu. Túra nepatří k nejtěžším, ale je jedna z těch delších, slibující skvělé výhledy na fjord i vrcholy Jakta, Slogen (1564 m), Dukhorn (1412 m) nebo Smørskredtinden v těsné blízkosti.
Riesenosa zůstala jedním z posledních nesjetých kopců v oblasti, o který se Martin pokoušel v průběhu sezóny už dvakrát, ale počasí ho vždy donutilo otočit pod vrcholem. Možná i proto ho hnalo až moc silné odhodlání.
Sněhové podmínky a počasí na první pohled skvělé
Podmínky tento den na první pohled přímo táhly do hor. Bylo slunečno a po dvou dnech srážek i zhruba 10-15 cm nového sněhu. Ovšem na druhý pohled, ke kterému bohužel už nedošlo, byly tyto podmínky s novým sněhem i značně riskantní.
Chyba číslo 1 – pozdní start
První z chyb tento den byl pozdní start, díky spojení osobních záležitostí a sjízdnosti cest zabral transport déle, než bylo plánováno, a tak se na pásech z vesnice vyráželo až těsně po 10 hodině dopoledne. Což je v těchto jarních podmínkách optimální čas pro návrat, resp. přípravu ke sjezdu z vrcholu.
Martin chodí většinou sám, stejně tak i tento den, údolím postupuje poměrně rychle i přes značné množství sněhu a nutnost šlapání stopy. To se však mění v závěru údolí, kde už je cítit síla slunce získávajícího mezi ubývajicími mraky stále více prostoru. Sníh je tak mnohem těžší a postup se stává podstatně pomalejší.
Chyba číslo 2 – staré neimpregnovatelné tulení pásy
Zde hraje významnou roli další z chyb, a to zabalení špatných pásů, namísto „jarních“, visících doma, jsou na lyžích pásy staré, které už veškerou impregnaci naprosto ignorují a vodu snad přímo nasávají. Takže s 3 kg mokrého sněhu na lyži a 3 kg sněhu pod lyží se túra stává vším možným jen ne potěšením. K Martinově smůle ho však ani toto neodrazuje a zarytě pokračuje strmým svahem, v místy i 40 centimetrech nového sněhu, na hřeben.
Běžná výstupová trasa vede údolím až do jeho závěru, zhruba 3,5 km, poté na hřeben a po něm přes dva menší „předvrcholy“ 1310 metrů a 1312 metrů k hlavnímu vrcholu Riesenosa. Sjezd pak vede stejnou cestou v opačném sledu, kdy samozřejmě musí opět do akce pásy k překonání předvrcholu 1310 metrů. I proto se nezřídka používá „zkratka“ širokým žlabem z „předvrcholu“ 1312 metrů rovnou dolů do údolí. Tento žlab však v horní části dosahuje sklonu k 35° ve střední až ke 40°, a to v tento slunečný den bylo v kombinaci s podmínkami kritické.
Chyba číslo 3 – opakovaně použitý svah k ústupu z hřebenu
Martin tuto zkratku použil již během předchozích návštěv k ústupu z hřebenu, a možná i proto mu v podvědomí neblikal výstražný vykřičník. Po dosažení vrcholu se vzhledem k značně únavě, rozhodl opět pro tuto variantu sjezdu.
A to byla chyba poslední a nejzásadnější. První část sjezdu nad žlab byla pohodová, ovšem v horní části žlabu se to mělo výrazně změnit. „Během chvíle sem si všiml menšího splazu který jel vedle mě po levé straně, tak sem se ohlédl instinktivně i doprava a tam to bylo mnohem horší. Celý svah se valil přímo na mě. Nebyl čas ujet, nebyl čas myslet. Sekunda a jel sem,“ popisuje okamžiky odřezání laviny.
Odřezání obrovské laviny se vryje do paměti
Okamžik, který zůstane v paměti ještě hodně, hodně dlouho. Již v mase valícího se sněhu se daří nahmátnout madlo lavinového batohu a odpálit ho. Následující minuty, lze jen těžko popsat. Mysl je čistá. Neděje si nic. Vnímá pouze enormní tlak sněhu, který ho sem a tam dost zmáčkne. Veškeré poučky z lavinových kurzů se zdají být úplně mimo, hýbat rukama, zakrýt si obličej… V tomto sněhu není šance. Tlak sněhu nedává žádnou šanci jakýmkoliv koordinovaným pohybům. Několikrát dochází z mírnému zpomalení, je zřetelně cítit přehoupnutí se přes terénní vlnu, ale vidět není nic než matné záblesky světla mezi sněhem a sem tam červená barva lavinového batohu. Zhruba po čtyřech minutách nekontrolované jízdy hlavou dolů se proud zpomaluje. Divočina končí. Martin je na vrchu toho všeho, zrychleně dýchá, žije.
S lavinou lehce přes tisíc metrů!
Pohled zpátky je šokující, celý svah je vysypaný kolem něj. Měřením v mapě a pomocí GPS odhaduje vzdálenost lehce přes 800 metrů. Nepochopitelným zázrakem má jednu lyži stále na noze a jedna hůlka leží hned vedle. Po chvíli rozkoukávání, sleduje druhou lyži promenádující se okolo zapíchnutá v jednom ze splazů, které jsou stále ještě v pohybu. Po sebrání druhé lyže se při cestě ven z laviniště daří najít i druhou hůlku, která se jen tak povaluje na vrchu. Takže ve finále je účet za tuhle jízdu poměrně milosrdný, pouze naražená žebra a nové ledovcové brýle odpočívající v nánosech sněhu.
Odpoledne do jižního svahu nikdy!
I přes mnohaleté zkušenosti si během téhle epizody Martin potvrdil, známé rčení, že zkušenosti jsou nepřenositelné. Tak třeba, to že na túru je třeba opravdu vyrážet včas, sledovat a vyhodnocovat podmínky v průběhu dne, informovat někoho o svých plánech. A hlavně, že jižní svah vždy zůstane jižním svahem a na ten se odpoledne opravdu nejezdí…
Ne každá z událostí tohoto dne bohužel skončila tak šťastně jako pro Martina, později se od něj dovídám, že švédský lyžař, který byl se skupinou na nedalekém kopci Grøtdalstinden v nemocnici zemřel poté, co spadnul s lavinou.
Na rozdýchání laviny další den tři tisíce výškových metrů na skialpech
Nicméně Martin je Martin, a tak mě ani nepřekvapí, když druhý den opět během túry dává přes 3000 výškových metrů, prý proto, aby ten nedobrovolný sjezd s lavinou rozdýchal. A když mu volá policie pro potvrzení nějakých informací, zvedá telefon zadýchaný v průběhu výstupu. Po dotazu, jestli je zase na túře, se omlouvá, že prostě v horách vyrostl, v horách žije a nic jiného nemá načež operační se smíchem utrousí jen něco ve smyslu, že doufá, že se slyší naposled…
Bezpečnost má zelenou
Průšvihy a nejrůznější zlomové životní situace jsou hlavní náplní práce pojišťovny Kooperativa. Proto také ví, jak mnohým trablům předejít. A právě o tom je blog Bezpečnost má zelenou. Přináší praktické tipy, návody, ale i triky a zkratky, jak životem procházet bezpečněji. Obsah vzniká ve spolupráci s odborníky z řad partnerů. Seznamte se s nimi.
