Skialpový závod Mountain Attack 2020 v rakouském Saalbachu je parádní zážitek

Fotogalerie Mountain Attack 2020 >>

Tento masový závod jednotlivců sliboval podobné parametry jako Sellaronda a nabízel z výběru tří délek tras. První, Marathon, vyznačující se +3000 m stoupáním a cca třemi dlouhými výstupy, druhý Tour, kde nastoupáte necelé 2000 m do dvou krásných kopců a nejkratší Schattberg, bylo něco jako Vertikal km na nejvyšší bod okolí, plus sjezd do cíle. Nezaváhala jsem a rovnou brala nejdelší trasu, když už se budeme trmácet takovou dálku, ať to stojí za to.

FOTO: Mountain Attack 2020 FB
VIDEO: MOUNTAIN ATTACK 2020: PONGAUER JAKOB HERRMANN PULVERISIERT STRECKENREKORD

Povinná výbava

Podmínky k registraci prakticky žádné, na rozdíl od Itálie a jejich Medical Certificate, výbava standartní. Nejdůležitější je si hlídat časové limity v průběžných kontrolách údolí, kde se může stát, že vás zastaví a do cíle už se nedostanete. Nicméně celkový časový limit 6 hodin se nakonec ukázal být zvládnutelný i pro sportovce s ne až tak závodní výbavou. V čem měli tentokrát větší výhodu? Dočtete se dále.

Méně informací, méně stresu

Ruku na srdce, letošní zima stojí za tužku. Závodní lyže jsem vytáhla týden před Saalbachem na sněhové skvrně na Ještědu a rovnou jsem je po příjezdu zase uklidila do skříně. Takže do alpského závodu opět na punk skoro z gauče. V podobném chaotickém duchu proběhla i páteční registrace a přípravy na start. Vlastně až na místě jsem se odněkud z tajných k/análů dozvěděla, v kolik hodin se startuje, že mám mít 25 euro zálohu na čip a že trasa nemá 40 km jako marathon, ale cca 25, ale to předbíhám, tuto informaci jsem zjistila až v cíli.

Haršajzny? Na co?

Překvapení číslo asi 4, někde mezi stovkami závoduchtivých sportovců uprostřed centra alpského městečka, že se i při závodě používají haršajzny. Ano, nejen na českých a slovenských horách bylo tento víkend ledovo. Po celotýdenním slunečném počasí nám v pátek na večer pěkně zatuhlo. Vybíhám s třeskutým davem s lyžemi v rukou pod první sjezdovku. Lokalizuju se někde vzadu, nemám extra žádné ambice, pouze stihnout limit pod 5 hodin, a tak se v klidu obouvám a vyrážím vstříc prvnímu vrcholu.

Na ten masa lidí vyráží nejen po ústřední červené sjezdovce, ale ti namakanější si to dávají rovnou po černé. Já, v duchu ski turistiky, si labužnicky vybírám cik caky lesem v pomalém vláčku. Občas v zatáčce zabředneme do přemrzlého sypkého sněhu, občas trefíme led. Výběr trasy byl oříšek, vedle nás se škrábou jiní do prudké sjezdovky, ti chytřejší si vzali haršajzny, ti zdatnější to táhnou rukama a ti nejzoufalejší sundávají lyže a šlapou v botech. Někteří zkouší i nazout jiné pásy. Během dnešních stoupání si nakonec vyzkouším všechny kombinace, s výjimkou haršajzen. Obtížné bylo zvolit i pásy. Na zamrzlo se sice hodí hrubší, což ale nevyřešilo přejezdy do sedýlek mezi vrcholy, kde se muselo klouzat na pásech.

Shattberg (2020 m) obsypán fanoušky

První vrchol Shattberg (2020 m) byl obsypán fanoušky a tleskajícím davem, okolní panoramata jsme akorát trefili kolem 17 hodiny při dechberoucím růžovém západu slunce. Nejvyšším vrcholem Shattberg West (2096 m) už svítím čelovkou a první vyškrábaný a místy i prudký sjezd dolů do Hinterglemmu mi dává najevo, že dnes nebude nic zadarmo. Tím spíš, že trasa není nijak značená, pochopila jsem, že si dolů (v podstatě i nahoru) můžu vybrat i jiné postranní sjezdovky, třeba modré. Stejně se nakonec celou dobu držím s trousícím davem a doufám, že ti přede mnou jdou nejdelší trasu jako já, protože nemám šajnu, kde odbočují ti z poloviční délky. Dole mě to vždy jen někde vyplivne, pár lidí mi uhne z cesty a už koukám na další stoupání. Když mám štěstí, podá mi i někdo teplý ionťák, nebo co to bylo.

Trápení i místní speciality techniky sjezdů

Na třináctém kilometru uprostřed ledového čupku druhého stoupání na Zwolferkogel (1984 m), si nejdříve odrovnám ruce, pak se škrábu bezcílně cikcakem s dalšími nešťastníky a nakonec na černé sundávám lyže a jdu nahoru pěši. Závodníci s touringovýma lyžema mají výhodu. Drží jim to lépe, popřípadě mají i haršajzny. Bojím se, že takhle limit nestihnu a vůbec nevím, kolik mi ještě do cíle chybí.

Ve druhém údolí jsem nakonec hodinu před deadlinem, což je dobré znamení a rozhodně vyrážím neznámo kam nahoru. Poslední stoupačky z Hochalmu jsou už mírnější, mám za sebou už cca 2500 nastoupaných metrů, poslední dvoj vrchol HosenauerKopfl (1790 m) a Bernkogel (1740 m) a obcházíme příjemným hřebenem. Všude okolo svítí střediska a jezdící rolby chystající lyžovačku na další den.

Na poslední kontrole se dozvím, že na pásech musím se zacvaknutými botami sjet kratší sjezdovku a vyhoupnout se na protější stanici lanovky. Tento místní folklor se mi moc nezamlouvá ale zkusit se má všechno. Zmrzlé pásy dobrodružnou jízdu naštěstí přežily a za velké úlevy vyškrábu dnešní poslední metry.

Sjezd je prý po modré až do samotného centra Saalbachu. Ledovaté plotny škálu obtížnosti sjezdovky „vylepšily“ a již s lehce dřevenými nohami s velkou dávkou štěstí nakonec i trefím do cíle (opět nikde žádné navigační znamení pro ty, co to tady neznají). Ale příjezd je moc hezký, pořadatelé do ulic navezli sníh, abychom cílovým obloukem projeli přímo před pódium. To je zasloužené.

Na závěr

Podle hodinek jsem urazila asi 25 km, nastoupané metry +3000 souhlasí. Celkový čas 4 hodiny 50 minut mohl být lepší, ale nakonec se v Marathon Damen přeci jen objevuju v TOP 15 mezi účastnicemi z ITA, AUT nebo SUI. Nutno říct, že závodnice týmu Dynafit Alba DeSilvestro (ITA) trasu zvládla o celé 2 hodiny dříve.

Oproti Sellarondě byl závod určitě těžší, především příkřejším stoupáním a sjezdy, ale možná se o to zasloužily jen ledové podmínky. Na kontrolách se moc nenajíte, maximálně čokoládou Milkou a občas banánem, takže 0,5 litru tekutin a nějakou sušenku při sobě určitě uživíte. Dalo se jít i poměrně „nalehko“ jen s běžeckým batůžkem, kam vejdou náhradní pásy, větrovka, mobil a voda, ale v situaci „lyže dolů, nahoru po svých“ jsem byla za skialp batoh s popruhy na lyže celkem vděčná.

Nakonec vyšlo i počasí, poslední den jasné oblohy vykouzlil čarovná panoramata na nejvyšších vrcholcích závodní trasy. Druhý den ráno již oblohu nad horami zatemnila sněhová mračna a hustá mlha, a tak jsme si pohodové výšlapy za prašanem mezi vrcholky nechali na příště. Zaslouží se i poděkovat za materiální podporu Alpsportu. Lyže Movement RacePro s vázáním ATK Trofeo si občas výlet do Alp určitě zaslouží, stejně tak, jako proklepnout boty Scarpa Alien přes dlažbu alpské vesničky.