Do Černé Hory se obvykle jezdí v létě ať už k moři nebo chodit v pohořích jako jsou Durmitor, Komovi, Prokletije a mnohé další. Jenom minimum našinců se do těchto krásných hor podívalo v zimě. A je to chyba, neboť černohorská pohoří jsou v zimě nádherná…….. a liduprázdná. Jen v nejvyšším Durmitoru je kromě nejvyššího Bobotova Kuku řada o něco menších vrcholů, které jsou překrásné a vhodné k lyžování. Šestým nejvyšším vrcholem Durmitoru je 2409 metrů vysoká Bandijerna vzpínající se na konci údolí Lokvice.
Nástupním místem pro všechny skialpové výlety v Durmitoru je horské městečko Žabljak.
Po příjezdu do něj můžete na místě zanechat ty, kteří dávají přednost sjezdovkám a freeridům pod Savin Kukem. Sami můžete vyrazit do hor. Jak? Jednoduše – z jakéhokoliv místa Žabljaku se nechte nasměrovat k Crnomu jezeru (1416 m).
Kdy vyrazit: Leden – březen, podle aktuálních sněhových podmínek i dříve nebo naopak později na jaře.
Cesta do Černéh Hory: Se zájezdem CK Alpina nebo individuálně vlastním autem.
Ubytování: Řada ubytovacích možností je v Žabljaku. |
Variant je řada od různých průstupů lesním porostem až po využití asfaltové silnice k Crnomu jezeru. Tato silnice je v zimě obvykle pokryta sněhem, takže se po ní dá jít na lyžích. U jezera jsou ukazatele pro letní výlety v Durmitoru. Ukazatele jsou pro zimní výlet pouze orientační, neboť kromě nich v terénu zakrytém sněhem jen málokdy narazíte na nějakou turistickou značku.
Zpočátku lesem a výše volným zvlněným terénem se dostáváme hlouběji do Durmitoru. Na lyžích je průchod přístupovým údolím pohodový a docházíme do údolí Lokvice (1693 m). Výhledy jsou za krásného počasí jedním slovem FANTASTICKÉ. Na výběr je nepřeberné množství kopců od nejvyššího Bobotova Kuku až po Savin Kuk, k němuž je možné se dostat přes sedlo a další dolinu. Nás však na první pohled zaujal průstup údolím až na jeho samotný konec do sedla. A ze sedla? Doleva na 2409 metrů vysoký vrchol Bandijerna.
Kolem částečně obyvatelných salaší (v zimě zaplněných sněhem) sjíždíme na pásech na samotné dno doliny, odkud opět začínáme stoupat. Sněhové podmínky na stoupání jsou dobré, a tak rychle ukrajujeme metry k sedlu Trojni Prevoj (2245 m)na konci údolí. Ze samotného sedla se nemůžeme vynadívat na okolní kopce, ale nakonec naše kroky směřují ke strmému svahu na Bandijernu. Svah je natolik strmý, že výstup na lyžích je téměř nemyslitelný.
Jeden kolega za velmi zvýšené námahy vystoupal celým svahem na lyžích až nahoru. Pro nás zbývající bylo mnohem jednodušší a rychlejší přidělat lyže na batoh a stoupat pěšky. Výstup je dost strmý, a tak se i trochu zadýcháme. Na vrcholu díky tomu dáváme kochací přestávku. Sundáváme stoupací pásy, přepínáme vázání na sjezd. Začátek sjezdu je po nepěkném sněhu, ale po prvních pár metrech se sníh zlepšuje a my se rozjíždíme naplno. Někteří v parádních sjezdů výskají, jiní hudrají nebo nadávají. K vidění (a pobavení) jsou i různé pádové kreace.
Tento tip na výlet vyšel v časopise Svět Outdooru 4-2014.
Výlet je možné absolvovat v rámci volného programu při zájezdu CK Alpina Černá Hora v zimě.
