Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro TuleníPásy.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o zimních túrách, vybavení či více rozhovorů. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy se sportovní outdoorovou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce TuleníPásy.cz
Mama skialp na nejvyšší vrchol Beskyd – 1323 metrů vysokou Lysou horu
23. 1. 2020
Ivana Sedláčková
Lysá hora v Beskydech. Ano, chodíme tam často a podle některých neuvěřitelně často. Pro mnohé je to bláznovství, pro některé magická hora, pro mě krásná tělocvična kousek za barákem. Ty panaromata Tater a Fatry z vrcholu jsou jedinečné.
A od té doby, co jsem na mateřské, užívám si výstupy čím dál tím víc především proto, že můžu na hory chodit v týdnu, kdy je tam minimum lidí. Děti ale nenechávám doma z mnoha důvodů. Tahám je tak od miminka v šátku, nosítku, krosně, nahoru v každém ročním období. A takových podobných je docela dost, takže i v týdnu jsme schopné zaplnit dětský koutek v Bezručově chatě. Což je mimochodem jeden z nejlepších počinů zrekonstruované chaty na vrcholu.
Když napadne sníh, je pro mě nejlepší jít nahoru na lyžích a dolů si pořádně užít sjezd. A co s dětmi? Pořád to samé, nechat je na břiše nebo na zádech. A když budou trochu větší, vynést jim lyže nahoru a nechat je dolů sjet.
Mama skialp je nejlepší v pracovních dnech
Ve stejném duchu se odehrával i výlet v polovině ledna 2020. O víkendu něco málo nasněžilo a předpověď byla docela příznivá, tj. teplota něco málo pod nulou, bezvětří, 10 cm nového sněhu a k tomu mlha. Ale spícímu dítěti v krosně je asi úplně jedno, že neuvidí Tatry. Nesla jsem nahoru toho mladšího (2,5 roku). Jeho asi 15 kg v krosně se svačinkou, pitíčkem, jeho lyžákama a lyžema.
Tuto zimu stál poprvé na lyžích, ale jeho touha jezdit je tak velká, že si ráda přihodím nějaké kilo na batoh a nechám ho dolů sjet. Jdeme nahoru dvě, kamarádka nese na břichu v nostíku svého tříměsíčního kluka. Trochu ji závidím o dost menší zátěž, ale zase vím, že cesta dolů bude pro ni trochu horší. Obě věříme svým lyžařským schopnostem a mateřskému instinktu, že děláme dobře. Hlavně víme, že spokojená matka je dobrá matka, a vysportovaná matka je ta nejlepší matka.
Cesta ze Zlatníku na Lysou je dostatečně vysněžená, přestože tuto zimu není moc sněhu. Nahoru stoupáme dost pomalu. Mám pocit, že dítě na zádech mi ztěžklo snad o dalších 15 kg. A tak se zase uklidňuju – když chceš zase někdy do Tater, fyzičku na dětském hřišti nenahoníš. Je lepší mít s sebou biozátěž.
Když se doplazíme nahoru, dítě se probudí v krosně a nadšeně vběhne do herny. My si dáme lehký oběd a odpočinek v rámci možností. Do toho patří kojení, přebalování, krmení, asistování u jídla, převlékání, čůrání, atd.
Ve dvou a půl letech z Lysé hory na lyžích
Když je čas jet dolů, malý se těší tak, že se chce sám obouvat do lyžáků. Bere si ty svoje minilyže a dere se ven. Čeká nás parádní osmikilometrový sjezd. Máme štěstí a zrovna před náma projela rolba. Můžeme si tak připadat jako na dlouhé alpské sjezdovce. A bez lidí, což je pro děti ideální. Pro mě méně, protože jet v předklonu, plužit, vytahovat dítě z příkopu, protože si chce pořád hrát na zapadlou rolbu, je fakt náročné.
Děláme to ale pro sebe a pro děti, protože to štěstí je nepopsatelné. Předáváme jim lásku k horám, lásku a respekt k přírodě, protože jim ukazujeme, že lyžování není jen o lanovkách. Učíme je, že fyzická námaha je odměněna krásou a silným zážitkem. Protože s nimi jsme…
No potes…….