Předsilvestrovské Vysoké Tatry aneb Ropákův memoriál 2018

Fotogalerie Ropákův memoriál 2018 >>

Sraz byl 26. 12. na chatě. Někteří zvládli po cestě vylézt nějaký ten ledopád, někteří si sjeli kopec a někteří byli rádi, když vůbec na chatu dorazili. Tato akce je vyhlášená, takže přijeli i borci z dalekého Českého Krumlova, kterým nevadilo vyjíždět ve tři hodiny ráno. Večer proběhl v duchu seznamování se a pění písní. Hlavním zpěvákem večera byl vyhlášen přerovák vystupující pod pseudonymem „Balci“ se svou doprovodnou skupinou.

Vítr, záhrab, první sjezdy

Ve čtvrtek 27. 12. byla venku pěkná fujavice, až jsem si myslela, že nikam nepůjdeme. Rozkaz zněl jasně – jdeme ven! Pár odvážlivců – Kamil, Pankáč, Plevix, Paďas a další vyrazili lézt. Ostatní se rozhodli pro skialpy a vyrazili na tréninkovou loučku, kterou Palič označil jako Rovienky. Ve skutečnosti to však Rovienky nejsou, ale kdo by to v té vánici poznal (ve skutečnosti šlo o oblast Svišťového sedla po Rovienkovou stěnu).

Pod kopcem se skialpinisté rozdělili na dvě skupiny. První úderná skupina vyrazila svižným tempem na hřeben. Druhá skupinka se rozhodla založit base camp a vykopat záhrab. Protože já jsem skialpový nováček, tak se mi povedlo si ráno blbě nalepit pásy. Dostal se mi tam sníh a jeden pás nelepil. Tak jsem se vděčně přidala k záhrabové partě, která se ukázala ještě sympatičtější, když vytáhli čaj a slivovici.

Protože pod hřebenem nebylo moc sněhu, tak se na úplný vrchol šlo v mačkách s cepínem. Někteří zůstali pod vrcholkem, kde probíhaly testy stability sněhové podmínky konkrétně kontrola sněhového profilu, klouzavý blok nebo rozšířený sloupcový test. Odvážným skokanem na sněhovém bloku byl zvolen Rosťa. Po několika pokusech jsme zjistili, že sníh je stabilní a nehrozí utržení desky. Nicméně testy byly provedeny až potom, co několik účastníků sjelo svah…

Postupně všichni sjeli kopec minimálně jednou, i když viditelnost nebyla nejlepší. Mě pásy nelepily, ale nechtěla jsem vypadat jako bábovka hned první den, tak jsem hodila lyže na baťoh a vydrápala se nahoru ve skeletech.

Lavinová záchrana aneb pomocí pípáku najdi pípák

Odpoledne proběhla metodika lavinové záchrany. Ukázali jsme si několik typů pípáků. Dušan následně dva zahrabal a my jsme postupně vybíhali do tmy za svitu čelovek a lokalizovali „oběti“ laviny. Při záchraně lidí z pod laviny je důležitá především rychlost, Pankáč měřil čas, za který to zvládneme. První „hledače“ mátly pípáky zapnuté v chatě a mysleli si, že obětí je víc. Někteří tak obešli i půlku chaty.

Jako nejlepší a nejrychejší zachránci ze 14 zúčastěných se předvedli:

1. Jakub Škubánek Taušner 3:18 min
2. Martin Paděra  3:58 min
3. Jiří Kulíšek 5:00 min
4. Klára Kučerová 5:44 min
5. Klára Nová 5:52 min

Pokud půjdete do hor, tak jedině s nimi. Zaručujeme, že vás tito lidé najdou rychle, ale nezaručujeme, že vás vykopou. Probírala se pouhá lokalizace, soutěž ve vykopávání bude příští rok.

O večerní zábavu se tentokrát postarali hudebníci především Lucka (klavír, kytara), Matyáš (kytara) a taktéž sbor ostatních účastníků. Mezi oblíbené nápoje večera patřili dovezené kořalky, někdo měl ale lepší vkus.

Jitka (na Kuldu): „Nepij ten šumák nebo budeš zvracet!
Kulda: „U nás zvracel naposledy děda. Od té doby se to v naší generaci nevyskytuje. My to prostě neděláme!

Svišťový štít No. 1

Páteční počasí bylo stejně špatné jako předchozího dne. Silný vichr a minimální viditelnost. Ani mírná hladina alkoholu z předchozího večera nám nezabránila vyrazit znovu na kopec, jen někteří vyráželi o něco později. Oblíbenou hláškou po snídani bylo: „Desátá rozhodne.“ Tentokrát úderná skialpová skupina zvolila za cíl Svišťový štít. Na štít jsme vyšlapali na lyžích, a jelikož byla mlha, netušila jsem do čeho jedu. Ostatní šli do okolních žlabů nebo znovu zkoušeli štěstí při lezení.

Odpoledne se neslo ve smutnějším duchu neb došlo k prvnímu zranění. Vetchý si rozsekl koleno. Naštěstí mezi účastníky byly i dvě doktorky, tak se mu dostalo náležitého ošetření a ti s největší výdrží (Dušan) mu pomohli sjet do doliny, kde ho předali do rukou/skútru HZS. Večer jsme se náležitě napili na jeho zdraví, takže teď je už v pořádku.

Lana – kolik uzlů umíš, tolikrát jsi člověkem

Odpoledne ještě proběhla výuka uzlů pod vedením metodicky velmi schopného Hřiba. Jen co dostal do ruky prusík, tak tím zaujmul nejen některé účastníky zájezdu, ale také ostatní pocestné v chatě. Po půl hodině jeho zájmový uzlovací kroužek čítal 6 cizích dětí. Kromě tradičních uzlů jako dračí smyčka došlo i na méně známé jako třeba Hřibův Motýlek. Je pouze pro zasvěcené a oproti tradičnímu motýlku je naprosto k ničemu.

Na závěr metodického bloku proběhla záchrana Rosti z ledovcové trhliny. Na čas to tentokrát nebylo, ale každý, kdo chtěl, si sestrojil „kladkostroj“. Myslím, že Rosťa byl rád, že to zkoušíme na chatě a může pít kafe mezi tím, než se naučíme za pochodu prusíky. Poměrně značná část posádky zájezdu tento den odjela za lepšími podmínkami. My, co jsme zůstali, jsme se modlili za lepší počasí. A večer probíhal v poklidu. Dokonce i Balci přestal zpívat a sekal dobrotu. V 11 v noci dorazila neohrožená Katka, která přijela stopem do Smokovce a pak vyběhla za námi na chatu, v noci, sama, proč ne.

Tatry at the end of 2018 od Kulda na Vimeo.

Ztraceni v mlze, světlo na konci tunelu, azuro

V sobotu ráno se stal zázrak a obloha se začala protrhávat. Všichni co tradičně říkávali: „desátá rozhodne“ plány přehodnotili a chtěli se dostat co nejdřív z chaty. Skupinka přerováků a spol vyrazila traverzem do Priečného sedla. Plevix, Pankáč a Katka vyrazili na lezecko-chodeckou výpravu ke Slavkovskému štítu. Naše skupina: Palič a jeho ženy a Rosťa šli sjíždět nějaké lehčí terény.

„Tak tady pojedeme dolů a to pleso co je dole objedeme zleva.“ Hlásil Palič. Po cestě ale byla taková mlha, že jsme se zastavili a netušili jsme, kudy máme jet. Každý ukazoval úplně jiným směrem. Nakonec nás zachránila paličova mapa: „Jsme přímo uprostřed Ladového plesa.“ Tak to se nepovedlo a museli jsme za tichého nadávání šlapat nahoru. Nahoře se vyjasnilo a odměnou byly krásné sjezdy.

Závěrečná odměna – azuro a výhledy

Závěrečný den se konal znovu výstup na Svišťový štít. Když jsme stáli pod kopcem, nestačili jsme se divit, co jsme zvládli sjet před pár dny. Občas není špatné, když člověk nevidí, co jede dolů. Nicméně výlet to byl opravdu povedený, azuro, fotečky, opalovačka na vrcholu a pak krásný sjezd. Tygři dne byli Lucka s Pankáčem, který přesto, že je místopředsedou českokrumlovského Bez oblouk týmu, několik obloučků udělal a možná proto spadl.

Pro mě to byl první skialpový výlet v životě. Změnila jsem názor na skialpinisty, poznala jsem tu partu skvělých lidí a už se poohlížím po své vlastní skialpové výbavě. Palič má zúčastněné na guest listu na příští rok, tak jestli chcete jet za rok tak rozhodně neotálejte, o hodně byste přišli!