Jízda svahem nebo kuloárem dolů je vyvrcholením skialpinistické túry a měla by v člověku vzbudit co nejlepší pocity a potěšit jeho estetické cítění. To je jasné asi všem, kteří najíždějí jako první do neposkvrněných svahů ať už s hlubokým prachovým sněhem nebo s ideálně naměklým jarním firnem.
Skialp a freeride metodika 13 – jak rozjezdit svah?
Jan Pala
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Fotogalerie Sjíždění svahu >>
Rozježdění svahu nebo žlabu – esteticky anebo lopaťácky?
V ideálním případě a při malé hustotě sjíždějících lyžařů nebo snowboardistů by si každý měl „kreslit“ vlastní stopu, aniž by křižoval stopu dalších sjíždějících. Výjimkou by mělo být pouze úmyslně vyjíždění osmiček či složitějších útvarů. Bohužel se stále najde i v naší skupině dost lidí, kteří některé elementární věci nechápou, a přes opakované vysvětlení co a proč, stále jezdí svahem dolů náhodně.
Tak se snadno stane, že z pětičlenné skupiny tři čtyři lidi vyjedou pěkně stopu vedle stopy rovnoměrně celým svahem dolů, zatímco pátý přejíždí náhodně ze strany na stranu, každý oblouk má jinak dlouhý, a ke všemu ještě klidně při přejezdu stopy svého předchůdce spadne. Zničí tak esteticky krásné stopy svých předchůdců a jimi rozježděný svah úplně znehodnotí. Proto by bylo vhodné, aby všichni, kteří se nějakým způsobem pohybují v zimních horách v neposkvrněném terénu, dodržovali několik základních pravidel:
– pokud to dovolí sněhové podmínky a riziko lavin je minimální, na širokých i užších svazích vyjíždíme stopy vedle sebe, aniž bychom svou stopou přejížděli přes starší stopu nebo se starší stopy dotýkali
– máme-li dostatečnou lyžařskou techniku, snažíme se dodržet délku a rytmus oblouků podle prvního nejzkušenějšího lyžaře, který svah podepsal
– pokud sjíždíme žlabem v jednom až dvou dvoučlenných družstvech, snažíme se také pokládat stopu vedle stopy bez vzájemného dotyku, musíme si být stále jistí, že to aktuální lavinové nebezpečí dovoluje
– v případě většího počtu lidí ve žlabu musí zákonitě docházet k dotyku nebo křížení stop, snažíme se jezdit těsně podél starších stop
– je-li dvojice sehraná, může být výborné, když druhý z dvojice vykresluje svou jízdou osmičku z původní sinusovky svého předchůdce, osmičku může kreslit samostatně až po dojezdu prvního lyžaře pod svah a nebo může jet s odstupem jednoho oblouku současně s prvním lyžařem a osmičky uzavírat hned za ním, to je samozřejmě možné jen v případě, že není lavinové nebezpečí
– synchronní nebo-li paralelní jízda dvou nebo tří lyžařů najednou na svahu vedle sebe bez lavinového nebezpečí je náročná na pohybové souznění všech členů družstva, aby jeli oblouky najednou stejné délky, se stejným rytmem a stejným poloměrem zatáčení
Mějte na paměti, že kromě samotného zážitku z jízdy není nic lepšího, než se zastavit pod svahem společně s ostatními a zhodnotit právě nakreslené jednotlivé stopy svahem dolů.
Článek připraven s využitím knihy Hory a sníh (Jan Pala, Iva Filová a kol.), Epocha 2010.
Metodický seriál:
- Skialp a freeride metodika 1 – úvod do technik sjezdu
- Skialp a freeride metodika 2 – základní pojmy
- Skialp a freeride metodika 3 – přívrat alias pluh
- Skialp a freeride metodika 4 – krátký oblouk
- Skialp a freeride metodika 5 – střední a dlouhé oblouky
- Skialp a freeride metodika 6 – sjíždění strmých svahů
- Skialp a freeride metodika 7 – pádové techniky při sjezdu
- Skialp a freeride metodika 8 – zahájení sjezdu v různých podmínkách
- Skialp a freeride metodika 9 – přejíždění terénních nerovností a skoky
- Skialp a freeride metodika 10 – překonávání vodních toků
- Skialp a freeride metodika 11 – jízda lesem
- Skialp a freeride metodika 12 – lyže na batohu
