Při sjezdových aktivitách ve volném terénu se klade hlavní důraz na co nejlepší zvládnutí mnoha sjezdových technik od ideálního prašanu až po krustu na různých sklonech svahů. Často se přitom opomíjí metodika, která se na první pohled nezdá být příliš důležitou. Jednou z těchto málokdy probíraných technik je bezpečné zvládnutí různých pádů při sjezdu. Sedmý díl skialp a freeride metodiky je zaměřen právě na padání.
Umět správně a bezpečně padat je zásadní dovednost, kterou by měl každý skialpinista bezpečně ovládat a bez ní se nepouštět do strmějších terénů, respektive se pouštět mimo lyžařská střediska obecně. Začátečník by si měl uvědomit, že nejjistějším způsobem jeho zastavení je spadnout –tedy pokud si za svou první túru nevybral Pallaviciniho kuloár z Grossglockneru, kde padat se opravdu nevyplácí. Obecně lze říci, že je mnohem bezpečnější letět svahem v kontrolovaném pádu, než se za každou cenu snažit udržet na lyžích a následně spadnout nekontrolovatelně a mnohem nebezpečněji. Při sjezdu jsou pády většinou s lyžemi, aspoň v jejich počáteční fázi.
Pád při sjezdu ke svahu
Nejbezpečnější typ pádu v různých rychlostech a obloucích. Člověk si sedne nebo se bokem položí na svah a lyžemi, které má po svahu dolů, dobrzdí do zastavení. Výhodou je krátká dopadová vzdálenost, kontrolovatelnost a možnost z pádu ihned pokračovat dále v jízdě. U krátkých a přeskakovaných oblouků se jedná o přisednutí nebo přepadnutí na špičky kvůli nevhodné poloze těžiště v průběhu oblouku. Není nebezpečný, vstaneme, třeba se i oprášíme a jede se dále. Je vhodné padat pokud možno jen ke svahu.
Pád při sjezdu od svahu
Může být dost nebezpečný, když nebezpečí roste se sklonem svahu. V mírném terénu se po pádu jednoduše přetočíme přes záda a případný batoh, postavíme se na lyže a hned můžeme pokračovat v jízdě. Večer v hospodě, pokud se nám pád s přetočením ukázkově povedl, se můžeme chlubit tím, že jsme chtěli ostatním ukázat nový lyžařský prvek.
Ve strmých a extrémně strmých terénech může být tento pád velmi nebezpečný. Důležité je dostat lyže co nejrychleji (než se hlavou dolů rozjedete opravdu rychle) pod sebe, a to přetočením se kolem kolmice na svah, přičemž jsme „přilepení“ na svahu. Hranami lyží se snažíme brzdit a zastavit. K tomu si dopomáháme i zaseknutím rukojetí holí do podkladu, v případě duchapřítomnosti a cepínu v pohotovostní poloze můžeme zkusit vytáhnout cepín a brzdit cepínem.
Pozor! Na strmém svahu je možné přetočení přes záda / batoh jen v počáteční fázi pádu, kdy máme ještě malou rychlost. Po rozjetí se hlavou dolů a pokusu o přetočení se přes záda / batoh můžeme velmi snadno zbytek žlabu proletět v saltech a kotrmelcích. Na velmi prudkých svazích a nevhodném podkladu nemusí přetočení lyží pod sebe nic řešit, rychlost pádu je už tak vysoká, že zastavit nelze.
Pád při sjezdu se ztrátou lyží
Na strmém svahu se zledovatělým podkladem opět značně nebezpečné. Cepín je na batohu nebo v pohotovostní poloze za popruhem, v rukou jsou maximálně hole a těmi se brzdí dost špatně. Jediným možným řešením je snažit se zarazit rukojeti holí do podkladu, a tím pád brzdit. Některé firmy nabízejí teleskopické hole s hlavicí cepínu, což je ideální doplněk výzbroje do strmých zledovatělých terénů.
Pád v prašanu
Pád v bezedném prašanu ať už ke svahu nebo od něj – většinou je zásadní problém vstát, zažil jsem několikrát situaci, kdy nepomohla ani následující rada kamarádů.
Další fotografie k pádům v prašanu jsou v článku: Pádové techniky při sjezdu prachovým sněhem – bulharský Pirin v březnu 2014.
Článek připraven s využitím knihy Hory a sníh (Jan Pala, Iva Filová a kol.), Epocha 2010.
Metodický seriál: