Střední oblouk je při freeridu a skialpu velmi často používany téměř v jakýchkoliv sklonech svahů v klasické nebo carvingové podobě. Dlouhé oblouky jsou s oblibou používány nejenom na méně strmých svazích, ale za výborných sněhových podmínek a při zájmu o co nejrychlejší sjezdy také na strmých svazích. Často jsou k vidění v lyžařských videích z Aljašky.
Dlouhé a střední oblouky
Na horských pláních (s výjimkou nevhodných sněhových podmínek) plných volného místa můžeme využít jízdu středními a dlouhými oblouky s maximální rychlostí. V obou případech se jedná o řezané oblouky s různě širokou stopou lyží v závislosti na poloměru oblouku a sklonu svahu. Po dosažení hraniční rychlosti je velmi snadné překlápět lyže z jedněch hran na druhé.
Pokud se jede pomalu, tak není možné jet středními nebo dlouhými oblouky. Tato technika vyžaduje i vhodné lyžařské vybavení, což znamená širší skialpinistické nebo freeridové lyže, které díky své šířce a vykrojení umožňují „plavání“ v hlubokém sněhu. Při těchto obloucích je důležité rozložení hmotnosti rovnoměrně na obě nohy a méně ostré hranění lyží než na sjezdovce.
Při zvyšující se rychlosti a zvětšujícímu se účinku vnějších sil, ke kterému dochází především v průběhu dlouhých rychlých oblouků, nemusíme vyrovnávat pohyby trupem. Místo toho pokládáme celé tělo směrem do oblouku. Těžiště těla zůstává v neutrální poloze, nenakláníme se ani dopředu, ani dozadu.
Carvingové oblouky
Lyže jezdí oblouky samy, pokud je jim to umožněno. Nechat lyže jezdit znamená využít jejich funkční vlastnosti a nejít proti nim. Změna předsunutí, hranění a překlopení těžiště před samotným otáčením umožňuje jízdu „řezanými“ oblouky na lyžích podél jejich bočního vykrojení. Carvingování je velký vývojový skok v technice sjezdového lyžování.
Při změně, resp. navazování oblouku carvingovou technikou, lyžař zejména prostřednictvím boční změny zatížení dolních končetin a překlopením těžiště plynule přehraní lyže. Ve fázi vedení oblouku potom nechává lyže klouzat převážně po hranách. Zřetelně přitom vylučuje boční sesouvání, které znamená přílišné brzdění pohybu lyží. Brzdění principiálně působí proti snahám o ideální klouzání lyží.
Článek připraven s využitím knihy Hory a sníh (Jan Pala, Iva Filová a kol.), Epocha 2010.
Metodický seriál:
