Skialp a freeride metodika 29 – telemark aneb samurajské meče

Měla jsem koncem zimy trochu ostřejší spor se svým bratrem. To by pochopitelně ještě nebyl důvod ke starostem – pro muže kolem dvaceti je vrcholným potěšením přivádět své sestry do stavu, kdy jim (podle nátury) buď tekou slzy proudem nebo kdy by mohly prodávat adrenalin po vědrech. Nicméně když se mi tepová frekvence vrátila do normálu a já jsem si chtěla kamarádům postěžovat na lidskou omezenost, postavili se tito k mému zděšení na bratrovu stranu.

Nezbývalo než si položit otázku: Je telemarkování skutečně nudné?!

Odhodlána hájit tuto sportovní disciplínu do poslední kapky krve, podnikla jsem rozsáhlý průzkum veřejného mínění, jinými slovy obtěžovala jsem co chvíli své okolí otázkou „Co si myslíš o telemarkování?“ Dotaz jsem záměrně formulovala takto neutrálně, abych respondenty nijak neovlivňovala. Nicméně zde jsem narazila na první problém. V rozporu s mým očekáváním, že se dotázaný pustí do rozsáhlého rozboru svého názoru na věc, setkala jsem se spíše s reakcí typu Vyvalené Bulvy, případně Přemýšlivě Svraštělé Čelo doprovázenou dotazem „O čem??!!“. Kamarádi z ekonomicko-manažerských kruhů většinou dodali ještě „To myslíš telemarketing?“.

Pokud jste zareagovali podobně, tak si v první řadě vraťte bulvy zpět do očních důlků, takhle se vám musí špatně číst. Doufám, že vám věc objasní, když řeknu, že telemarkování je to, co znáte třeba z filmu Krakonoš a lyžníci – zkrátka lyžování s volnou patou, kdy zatáčíte pomocí pokleků na jedno koleno (pánové pozor, dobrý trénink; doporučuji posléze nahradit lyžařské hůlky květinou a mušketýrským kloboukem a předvést nacvičený poklek před dámou).

Nyní tedy k výsledkům výše zmíněného průzkumu verejnej mienky. Byly po pravdě řečeno na první pohled nečekané. Vyplynulo z nich, že část populace považuje telemarkování za příliš nudné, a část – za příliš “akční” a vzrušující.

Čili k výsledku jsem se nedobrala. Nezbylo mi než spolehnout se na rozbor vlastních zážitků. Po několikadenní náročné analýze svých prožitků a zkušeností z uplynulé zimy jsem dospěla k závěru, že popsaný stav názorů je zcela pochopitelný – a že pravdu mají všichni. Telemark má totiž tisíc tváří, záleží jen na vás, kterou si vyberete.

Hm, teď jsem si naběhla. Už to vidim, jak detailisti chtěj slyšet popis každé jedné z té tisícovky podob. Tak to ne, všechny vám tu líčit nebudu, to bysme se z toho všichni zvencli. Hele rozdělíme to na čtyři základní skupiny, jo?

Krakonoš a lyžnice

Poznáte je snadno. Vyskytují se zejména na telemarkistických srazech, kde je v davu oděném v barevné lyžařské oblečky lehce identifikujete podle klobouků, kožešinových čapek, norských čepic, šátků, sak, kabátků a kabátů, norských svetrů, pumpek, sukní, vzorovaných podkolenek a šmuglerských baťohů. Ortodoxní mívají navíc bambusové hole, kožené lyžařské boty a dřevěné lyže.

Většinou rádi pózují fotografům, ovšem spoléhat na to nelze (pozn.aut.: rána bambusovou hůlkou skutečně bolí). Jak tam tak postávají, zpočátku typujete, že jim asi nic jiného než nechat se fotit nezbývá – nedokážete si totiž představit, že by s takovým vybavením dokázali sjet i nejmírnější svah (no a zvlášť ty potrhlý ženský v sukních, že, pánové?).

Tak pozor, omyl. V určitém okamžiku je fotografové začnou nudit (nebo skončí ochutnávka grappy, základní telemarkistické poh.hm.), krakonošové a lyžnice se odrazí … a než stihnete upozornit kolegu, zmizí vám několika perfektně provedenými oblouky z vašeho krátkozrakého dohledu.

Styl přeškolený sjezdař ležérní

Tento telemarkista se rekrutuje z klasických sjezdařů, ale existují i tací, pro něž je telemark prvním setkáním se zimními sporty. Ležérní telemarkista preferuje široké, hladké, nepříliš rušné sjezdovky, které pak brázdí procítěnými táhlými oblouky, umožnícími sloučit perfektní provedení pokleku s objímáním okolních nádherných kopců sentimentálně zamlženým zrakem. Není-li se právě vzhledem k lokalitě či počasí čím kochat, pohrouží se ležérní telemarkista do sebe a jeho oblouky jsou pak přímo ukázkové. Nejefektnější oblouk si nechává na dojezd ke stanici lanovky, pak se ignorujíc oceňující pohledy okolí pomalu narovná z pokleku a obrátí zvlhlý zrak k horizontu. Tento druh lyžníka musíte čas od času odmotat ze sloupu lanovky či vleku nebo ze stromu, který v rámci kochání se přehlédl. Vážněji zraněn však většinou vzhledem k rychlosti nebývá.

Styl přeškolený sjezdař dravý

Původ tohoto telemarkisty je stejný jako u přeškoleného sjezdaře ležérního, preferuje však dynamičtější pojetí jízdy. Oblouky si zpravidla tak nevychutnává, zcela se oddává rychlosti. Na dolní stanici lanovky vystřihne ostrý oblouk korunovaný gejzírem sněhu, načež předstírajíc nezájem o obdivné pohledy opačného pohlaví pohlédne se zjevným uspokojením na právě projetý svah (pohled typu Tohle Dělám Běžně). Čas od času vyrve při razantním oblouku vázání z lyže nebo sejme dítě či pomalejšího lyžaře. Svou oběť však ihned zvedne ze země, opráší od sněhu, omluví se, osobu opačného pohlaví a přiměřeného věku políbí, a shledá-li, že je vše v pořádku, zmizí vzápětí v oblaku zvířeného sněhu.

Skialpinista uhučený či experimentující

Jedná se o zkušeného skialpinistu, který tak dlouho tvrdil svému telemarkujícímu okolí, že telemark je nuda, až byl donucen vyzkoušet tento styl na vlastní kůži. Telemarkový agent musí ovšem také trochu ustoupit, neboť skialpinista pohrdá lyžařskými centry, pročež i s telemarkovými lyžemi brázdí neupravený svah – telemarkový agent s ním, na což často není zvyklý. Překvapeni bývají oba mile.

Tím se tedy vysvětluje chaos v hodnocení této staronové disciplíny. Obávám se však, že musím nyní varovat ty, kteří se (nalákáni mým rozborem) rozhodli stát ležérním telemarkistou. I vy si zpočátku užijete spoustu vzrušení. Většina začátečníků, až na protivné přirozeně sportovně nadané typy, si dost “užije”. Začátky bývají těžké. Jaké?

Inu:

Telemarkistovy začátky

Je dobré zjednat si na první kontakt s disciplínou nějakého alespoň trochu protřelého telemarkistu. Živého nebo v knižní podobě. Živý je výhodnější, když se mlátíte po zemi jak ryba na suchu, může vám pomoci vstát. S tištěným telemarkovým manuálem poskytujícím tento servis jsem se zatím nesetkala.

První věc, na kterou vás instruktor upozorní, je, že klíčovým faktorem úspěšného telemarkování je správné rozložení váhy. Bohužel tím myslí rozložení váhy na pravou a levou lyži, nikoli to co vám v prvních dnech půjde skutečně výborně: rozkládání váhy po svahu. Celé to vypadá asi tak, že vás instruktor nastaví (buď jen pokyny, nebo ručně) do telemarkového pokleku a pustí vás šikmým traverzíkem ze svahu. Jedete, vrávoráte, přemýšlíte, na co jste se to proboha zase dali. Když se konečně přestanete kymácet, zaradujete se – na chviličku. Instruktor totiž, vida že jste se ustálili, zvolá: „Výborně, a teď si vyměň nohy.“

Jako poslušný žák tak učiníte, neboť bláhově věříte, že instruktor ví o čem mluví a myslí to s vámi dobře. Pokleknete chutě na druhé koleno a čekáte, že “to zatočí”, protože tak jste to viděli u zkušených telemarkistů. Hm. Ne tak, přátelé. Pravda, směr jízdy mírně pozměníte. Bohužel ne do traverzíku opačným směrem, ale po svahu přímo dolů. Čímž se vám to pochopitelně začne rozjíždět. Rychle. Přestáváte dýchat, začínáte se modlit. Máte pokyn zůstat pokud to jde v pokleku (teorii o nižším těžišti a větší stabilitě sice po absolvovaném vrávoru  moc nevěříte, ale…) a navíc jste ztuhlí hrůzou, takže byste se stejně nenarovnali.

Když si užuž myslíte, že ještě chvilku a překročíte s mohutným třeskem rychlost zvuku, něco s zvrtne a dojde k zmíněnému rozložení váhy.

Respektive k rozkládání. Telemarkistův pád totiž není tak prostá věc jako pád normálního sjezdaře. Telemarkové vázání je totiž charakterizováno dvěma rysy, které činí z každého pádu divácky vysoce atraktivní záležitost: má volnou patu a není takzvaně bezpečnostní – to znamená, že vaše nohy neopustí. Spadnuvší telemarkista se tak ocitne uprostřed něčeho, co nepříjemně připomíná divoce vířící samurajské meče. Kromě modřin ve tvaru špičky lyže to má ještě jeden důsledek: Stabilizovat takový kmenový tanec a použít lyže jako brzdu dokáží jen schopní jedincí. Běžný smrtelník ze tedy řítí po břiše nebo zádech svahem, obklopený změtí svištících ostří. Když konečně přičiněním tření nebo budovy lanovky zastaví, shledá ke svému údivu, že ovládá provaz či jiný nečekaný gymnastický prvek. Někdy se dokáže rozplést sám, obvykle však potřebuje asistenci několika osob, z nichž alespoň jedna musí být odborníkem v rozplétání gordických uzlů.

(pozn.aut.: I pokud náhodou jste schopni rozmotat se sami, doporučuji vyčkat. Rozplétači zpravidla disponují i placaticí grappy.)

Další lahůdkou připravenou pro telemarkistu začátečníka je reakce stehenního svalstva na nezvyklý pohyb. Jak se den chýlí k večeru, zjišťujete, že se vám už do toho pokleku zas tak moc nechce. Ale pořád jste relativně v pohodě. V pozdním odpoledni se rozhodnete, že pro dnešek padla, sundáte lyže odebéřete se k dopravnímu prostředku a tímto vyrazíte k ubytovně. Cestou čile konverzujete na téma Jsem Docela V Pohodě Ani Mě Nebolej Nohy.

Pak vystoupíte, vyrazíte vzletným krokem z parkoviště k ubytovně (to už tušíte, že něco nehraje), dojdete ke dveřím  a zjistíte, že před nimi je – SCHOD!!! Motivováni horkou sprchou tento Mt.Blanc zdoláte, nicméně tím utrpení nekončí. Ke své značné nelibosti zjistíte, že lidský život je tvořen výhradně situacemi, které vyžadují zapojení stehen.

Proto považuji za vhodné uvést zde několik rad:

• Sedání na židli: stoupněte si k židli zády, hluboce se ukloňte, pevně sevřete sedadlo rukama a opatrně se na něj spusťte.
• Vstávání ze židle: pomocí stolu – plazením vpřed, klik, stoj.
• Sedání do měkkého křesla: příliš obtížné, nedoporučuje se.
• Překračování prahu: rozepřete se rukama o futra dveří, nadlehčete se, přehoupněte nohy.
• Překračování prahu varianta 2: v předklonu uchopíte oběma rukama jednu nohu, přehodíte jí přes práh, totéž potom s druhou.
• Lezení do a ze sprchového koutu: podobně jako práh 2, jen větší převýšení
• Uléhání: došourejte se co nejblíže k posteli, mírně vychylte těžiště směrem nad ni, uvolněte se a nechte gravitaci pracovat za vás; nakonec zavolejte někoho, aby vám srovnal nohy a přikryl vás.

No, řekněte, nechce se vám hned teď vyrazit na telemark?

Smolík pacholík, máme léto, musíte počkat na zimu.

Aspoň máte čas na teoretickou přípravu

Metodický seriál

• Skialp a freeride metodika 1 – úvod do technik sjezdu
• Skialp a freeride metodika 2 – základní pojmy
• Skialp a freeride metodika 3 – přívrat alias pluh
• Skialp a freeride metodika 4 – krátký oblouk
• Skialp a freeride metodika 5 – střední a dlouhé oblouky
• Skialp a freeride metodika 6 – sjíždění strmých svahů
• Skialp a freeride metodika 7 – pádové techniky při sjezdu
• Skialp a freeride metodika 8 – zahájení sjezdu v různých podmínkách
• Skialp a freeride metodika 9 – přejíždění terénních nerovností a skoky
• Skialp a freeride metodika 10 – překonávání vodních toků
• Skialp a freeride metodika 11 – jízda lesem
• Skialp a freeride metodika 12 – lyže na batohu
• Skialp a freeride metodika 13 – jak rozjezdit svah?
• Skialp a freeride metodika 14 – skialp s dětmi od kočárku po samostatný sjezd
• Skialp a freeride metodika 15 – skialp bez oblečení
• Skialp a freeride metodika 16 – kdy, s čím a jak začít s dětmi na skialpech
• Skialp a freeride metodika 17 – lyžařské vybavení na dětský skialp a kde si jej půjčit
• Skialp a freeride metodika 18 – trochu sjezdové zábavy v potocích a s „pillows“
• Skialp a freeride metodika 19 – splitboard a výroba vlastního splitboardu
• Skialp a freeride metodika 20 – dětský skialp, anebo co a jak dělat s dětmi bez sněhu
• Skialp a freeride metodika 21 – výstup na splitboardu
• Skialp a freeride metodika 22 – s lyžami do lietadla
• Skialp a freeride metodika 23 – do letadla s lavinovým batohem
• Skialp a freeride metodika 24 – jak se vyhnout stromovým studnám a udušení v hlubokém sněhu
• Skialp a freeride metodika 25 – kde a jak trénovat sjezd volným terénem v České republice?
• Skialp a freeride metodika 26 – příprava na zimní skialpovou sezónu
• Skialp a freeride metodika 27 – skialpinistická klasifikace obtížnosti výletů
• Skialp a freeride metodika 28 – kde a jak se naučit lyžovat ve volném terénu