Ačkoliv se při progapaci lyžování v České republice používají i freeridové fotky, žádná možnost freeridu s využitím vleků a lanovek v České republice není. Výjimkou je třeba sjezdovka 16a na Černé hoře v Jánských Lázních. Kde, co a jak navštívit pro zlepšení sjezdu při skialpu?
Ze sociálních sítí i toho, co se děje v terénu, to vypadá, že velká část těch, kteří se pohybují nahoru na tuleních pásech, řeší jen a pouze výstup. Sjezd je nezajímá, nebo jedou dolů tak, aby to nějak přežili. Přitom nejde o to si užít jenom výstup (i když ten je časově výrazně náročnější), ale také „přežít“ sjezd natolik, aby si jej vyznavač sněhu dostatečně užil.
Lyže a metodika do volného terénu
Vše začíná výběrem lyží Jak vybrat skialpové lyže, kdy závodní krátké a úzké skialpy jsou vynikající na běhání a fitness skialp, ale ne na sjezdy v terénu s různorodými sněhovými podmínkami a přírodními překážkami. Prvním krokem tak je „Chci si užít sjezd, takže závodní skialpy, nebo lyže, které jsou mi délkou po čelo, bradu či ještě kratší, nechám doma“.
Lyže by byly, a za předpokladu, že zájemce o volný terén zvládá kontrolovaně různé druhy oblouků v různých rychlostech na červené sjezdovce, tak může jít do volného terénu. Mimo upravené sjezdovky se nejčastěji využijí tyto oblouky:
Od teorie k praxi ve volném terénu
Teoretická příprava je u konce, teď je na řadě praxe. Prvotní provětrání na výstup i sjezd může být v rámci výletu z Katalogu skialpinistických túr Česká republika. Nebo ještě dříve v roce 2016 vyšel rámcový přehled Skialp pro každého – kde a jak začít? orientačně věnovaný skialpinistickým možnostem v České republice. Nikde se ale dosud nerozebíralo, kde zkoušet a trénovat jízdu z kopce, pokud zájemce nechce jet po svážnici, běžkařské trase nebo po sněhových mantinelech vyhrnutých pluhem ze silnice.
Jak bylo zmíněno v úvodu, Česká republika neoplývá freeridovými možnostmi a s výjimkou neupravované červené sjezdovky 16a pod lanovkou na Černé hoře v Jánských Lázních tady moc dalších možností není. Mezi další patří například neupravované louky v Rokytnici nad Jizerou vedle upravovaných sjezdovek a mnoho dalších míst, kde jsou louky vedle sjezdovek. Za zmínku stojí třeba i červená „Stará sjezdovka“ na Bouřňáku v Krušných horách.
Kde se v České republice poohlédnout?
Freeridové možnosti jsou na jednu stranu v České republice velmi omezené, ale na druhou stranu je Česká republika pokrytá zrušenými lyžařskými svahy, kde jsou ještě torza vleků. Řada těchto svahů je na loukách, nebo ještě nestačila zarůst náletovými dřevinami. Na většině z nich je možné dle libosti trénovat sjíždění v neupraveném sněhu na různých sklonech terénu.
Postupně doplňovaný přehled zrušených, nefungujících nebo úplně zlikvidovaných lyžařských svahů je na webu Zapomenuté vleky. Součástí tohoto webu je i podrobná mapa Zapomenuté vleky pro rychlejší dohledání současného stavu některého ze zapomenutých vleků a svahů. Při pohledu na historický rozsah technických přepravních zařízení pro lyžaře byla Česká republika (natožpak spojená se Slovenskem) jednoznačně lyžařskou velmocí.
Za pozornost určitě stojí například Pustevny, zrušená černá sjezdovka na Červenohorském sedle, svah u zrušeného vleku v Ramzové pod Mračnou, zrušený lyžařský areál Řeka v Beskydech, oblast Javorového vrchu, Portáš v Javorníkách a mnoho dalších. Při pohledu do mapy se nabízí nepřeberné možnosti.
Proč se podívat na tyto zapomenuté vleky?
Hlavním důvodem je to, že byly provozovány obvykle na svazích vhodných k lyžování, takže je možné je použít k tréninku. Výhodou je to, že v případě dostatečné sněhové pokrývky si každý může „vykreslit“ své oblouky v drahách vedle sebe. Při zpětné vizuální kontrole svahu při další jízdě je potom lehké pozměnit nebo vylepšit svou techniku jízdy. Před rozšířením skialpinistického vybavení se to takto dělalo na mnoha vhodných svazích bez ohledu na to, zda tam byl nebo nebyl vlek.
Mimo web Zapomenuté vleky existuje řada lyžařských areálů, které nejsou více než pět let v provozu bez ohledu na to, jaká je aktuálně zima. Mezi ně určitě patří červené sjezdovky na Trojáku v Hostýnských vrších, kde byl vlek údajně naposledy spuštěn v roce 2016. Ve stejném roce byly naposledy spuštěny vleky třeba ve Ski areálu Solisko. Ve zmiňovaném Solisku jsou tréninkové terény snadno dostupné – Beskydský skialpový výlet přes Solisko (833 m) za vyhlídkou na Západné Tatry a Malou Fatru.
Je potřeba se vylyžovat
Pokud se jedná o první seznámení s volným neupravovaným terénem, tak začátky mohou být rozporuplné pro většinu možných druhů sněhu. Samozřejmě, pokud došlo k přeměně sněhu, povrch je tvrdý a nosný, lyžování se může velmi blížit tomu, co se provozuje na sjezdovkách. V případě prašanu, krusty, bořivého nebo rozbředlého sněhu je potřeba přizpůsobit techniku jízdy aktuálnímu stavu sněhové pokrývky.
Jak se říká „Bez práce nejsou koláče“ nebo „No pain no gain“, tak i u jízdy ve volném terénu podobně platí „Je potřeba lyžovat, lyžovat a zase lyžovat“.
„Je to zajímavý paradox, že si začínající skialpinisté (teda ti, co nepřichází už jako dobří sjezdovkoví lyžaři) kupují hrozně úzké a skoro závodní skialpinistické lyže. Řeší jen hmotnost lyží pro výstup místo toho, aby pár gramů přidali na šířku lyže, která jim pak zásadně ulehčí sjezd v terénu. Ale asi jim v tom zřejmě špatně radí i prodejci. Je to podobné jako si kdysi všichni kupovali o dvě čísla menší lezečky, protože to tak má být.
A jen bych dodal, že pokud se chce někdo naučit lyžovat i ve volném terénu, aby se netrápil při sjezdu, je o dost výhodnější používat vleky a sjezdovku. Učit se lyžovat jen při stoupání na pásech je dlouhá cesta. Ale pokud si to někdo vědomě vybere, tak nakonec proč ne…,“
shrnuje horský vůdce UIAGM Karel Kříž. IG #karelguide
