Lyžování ve volném terénu má řadu podob od mírných širokých plání přes lesní porosty až po velmi strmé kuloáry a žlaby. V místech s vyšším množstvím sněhových srážek se k uvedeným může přiřadit také jízda v potočních korytech s hopsáním přes terénní nerovnosti nebo přímo úplně „hopsinkové“ pillows, nebo-li polštáře.
Sjezdy potočních koryt se ve freeridových filmech vyskytují minimálně, ale kanadská či japonská jízda v pillows, alias „hopsání“ bývá hodně časté. Vhodné sněhové podmínky k těmto aktivitám byly i v našich horách v zimě 2020-2021. Co a jak je potřeba uvážit před vjezdem do potoka nebo na hopsinkový svah?
Seznámení se s trasou sjezdu
Před sjezdem potočním korytem nebo po kaskádě pillows je samozřejmě nejlepší si projít předpokládanou trasu sjezdu nebo alespoň stoupat podél ní tak, aby bylo možné odhadnout možná úskalí a nebezpečná místa při sjezdu. Podobně se to dělá při závodech ve sjezdovém lyžování nebo přijízdě na kajaku na divoké vodě. Pozor je potřeba dávat na to, že mapy jsou v případě koryt potoků a okolních svahů často nepřesné z nedostatku výškového a morfologického rozlišení.
Potoky i přiléhající svahy tak mohou být výrazně strmější než okolí a snadno přesahují sklony přes 40 stupňů! Navíc v závislosti na konfiguraci okolního terénu se mohou potoky snadno stát i terénními pastmi (smrtelná lavinová nehoda v potočním korytě na 1276 metrů vysokém Smrku v Beskydech).
Pokud trasa sjezdu není předem známa
Často není možná předchozí prohlídka trasy sjezdu a jede se, při použití lezeckého slovníku, na „onsight“. V takovém případě vše záleží na prvním lyžaři/splitboardistovi a jeho zkušenostech se čtením a odhadováním terénu a jeho změn. Jako předjezdec zastavuje na bezpečných místech a hlásí ostatním, co teprve budou sjíždět, zda jsou někde kritická místa. Před zahájením sjezdu je potřeba domluvit vizuální dorozumívací signály pomocí holí nebo rukou. Alternativou je používání vysílaček v případě méně přehledného terénu, ať už se jedná o potoky nebo strmé svahy s pillows.
Jaké použít vybavení?
Pokud se vydáte sjíždět potoky a polštáře, zapomeňte jak na závodní skialpové lyže, tak i na „univerzální“ skialpy (výška např. po nos, a šířka pod vázáním 80 mm a méně) široce rozšířené mezi masou převážně lyžařských turistů. A proč? Ti, co umí dobře lyžovat, si i v hlubokém sněhu v potočním korytě nějak při sjezdu poradí, ale sjezd si moc neužijí. Na druhou stranu ti, co zatím zvládají na svých lyžích různě ukloněné volné terény, budou v korytech a při skákání frustrovaní z toho, že místo jízdy se spíše boří po kolena či ještě výše.
Výběr lyží je samozřejmě na individuální preferenci každého v závislosti na jeho lyžařských schopnostech. Pro jízdu v potocích a na pillows line je vhodné se ovšem poohlížet po lyžích s šířkou pod vázáním začínajících kolem 100 mm a v délce minimálně o výšce postavy. Do hlubokého sněhu je dále vhodný rocker alespoň na špičce lyží. Pokud nejste zvyklí lyžovat v lese nebo úzkých kuloárech, tak budete mít v mysli nesprávně zafixované (podporované řadou těch, co by nejraději jezdili na bigfootech), že je nutné mít do užších míst jen krátké lyže. Není tomu tak, stačí jen volně parafrázovat profláknuté heslo: „Praxe, praxe a zase praxe“, kdy už po několika málo dnech se zjistí, že delší lyže se hodí.
Kde a jak začít s potoky a pillows?
Na první pokusy není nutné jezdit rovnou do potoků a skal, neboť k tréninku bohatě stačí jakákoliv sjezdovky v odpoledních hodinách, kdy se na ní „náhodně“ vytvářejí různě velké muldy. Tyto muldy jsou nejlepší pro tréninkové aktivity všech od malých dětí až po dospělé zvyklých jen na urolbované sjezdovky.
Na sjezdovce si vybíráme místa s nejvyšší hustotou boulí a zkoušíme je různě přejíždět, přeskakovat, tlumit koleny jejich tvar tak, abychom za boulí co nejvíce kopírovali terén. Integrální součástí tohoto „trénování“ je otáčení se na hranách boulí, na jejich přivrácených či odvrácených svazích, a při přejezdech přes jejich vrcholy. Začínáme na mírnějších svazích, ale jakmile si zvykneme a zažijeme pohotové reagování na změny terénu, je potřeba přejít na černé sjezdovky. Užívejte si naplno i odpolední rozježděné sjezdovky, neboť pro přípravu na jízdu v libovolném volném terénu není nic lepšího. Obecně, kdo neumí jezdit na sjezdovkách, ať si nemyslí, že ve volném terénu to bude určitě lepší.
Z boulovatých sjezdovek do potoků a skal
V otevřeném boulovatém terénu už nás nic nepřekvapí a vše hravě zvládáme, takže je nejvyšší čas vyrazit do něčeho obtížnějšího. Předpokladem pro pokročilé lyžařské techniky je zvládnutí
- Skialp a freeride metodika 9 – přejíždění terénních nerovností a skoky
- Skialp a freeride metodika 10 – překonávání vodních toků
- Skialp a freeride metodika 11 – jízda lesem
Jízda potokem spočívá v kombinaci všech těchto dovedností – terénní nerovnosti se skoky, vodní toky a les s tím, že prostor pro lyžaře je dost omezen samotným potočním korytem a je nutné být schopen rychlého rozhodování a reakce. Nejlepší je prvotní nácvik v mírnějších sklonech potočních koryt před přechodem do ryze horských terénů se sklonem nad 25-30 stupňů.
U pillows je situace s nácvikem obdobná – první jízdy by měly být v mírnějších sklonech boulovatých svahů, kde je možné vyjetí do boku. Mírné svahy na druhou stranu svádí k vyšším rychlostem, neboť při pomalé jízdě v hlubokém sněhu má lyžař tendenci se sněhem propadat víc a víc a postupně zpomalovat. To může být problém v hustých mírných pillows s neočekávaně se vyskytujícími prohlubněmi a možnostmi zapadnutí do nich ve vyšší rychlosti, která však není dostačující na přeskočení.
Od mírných pillows se přechází do strmějších, kde je možné výhodně využít navádění pomocí vysílačky od lyžaře, který zůstal dole nebo už sjel před námi.
Na co si dát pozor v potoce i na polštářích
- Konfigurace terénu, možné viditelné či skryté překážky, díry, terénní pasti, apod.
- Dostatečná výška sněhu – alespoň 50-60 cm
- V ideálním případě silná tvrdší podkladová vrstva krytá novým sněhem, nejlépe samozřejmě prašanem
- Vyhnout se jízdě na tvrdých sněhových boulích nebo v přemrzlém rozježděném terénu
- Soustředit se na jízdu ve spádnici při současné periferní kontrole svého okolí
- Předvídat vývoj terénu a přizpůsobovat mu svou jízdu
- Při přeskakovaných obloucích a skákání samotném nic nepřehánět a až s rostoucí vyježděností se pouštět do větších poletů
- Vědět předem, kde a jak se dostat z potočního koryta nebo z tzv. „pillows line“, aby se nedojelo do hustého neprostupného lesa, kterým neprojede ani myš
- Možnost pádu sněhových splazů a lavin se zakončením v terénních pastech, což jsou typicky potoční koryta
- Možnost propadnutí do potoka a zapadnutí do vymleté dutiny (Fall into deep waterfall hole 22. 4. 2019)
- V místech s velkým množstvím sněhu je nutné dávat pozor i na stromové studny (treewells) s možností pádu i několik metrů hluboko podél kmene stromu
- I v lese mohou padat laviny – nepodceňujte je
- Lavinové vybavení musí být samozřejmostí i v potočním korytě, lese nebo na pillows
- Lyžujte v helmě a ideálně i s lavinovým batohem
- První jezdí „hledač“ trasy a poslední „sběrač“, nejslabší lyžaři jezdí uprostřed, aby v případě problému nad nimi byl stále někdo zkušený
Vzhůru dolů do potočních koryt a na „polštářové“ svahy!
