Norsko je u nás populární jako cíl letních výprav do hor, na divokou vodu, za rybolovem a krásami jedinečné severské krajiny. Pořád víc ale láká i milovníky zimních sportů. V Norsku si stačí jen vybrat – hor je tu nespočet a sněhová nadílka je téměř jistá.
Severský skialpinistický ráj aneb po ledovcích v Jotunheimenu
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerieFotogalerie Skialp v Norsku >>
Na co se v zimním Norsku těšit? S výjimkou těch nejpopulárnějších oblastí je řada norských pohoří liduprázdná a nejbližší civilizace může být i desítky kilometrů daleko. V horách tu najdeme různorodé terény od plání až po velmi strmé sjezdy ve žlabech, takže si tu na své přijde skutečně každý. Dá se tu taky kombinovat vnitrozemské lyžování ve vyšších horách s lyžováním přímořským. Vrcholy u pobřeží fjordů často stoupají do výšky přes tisíc metrů nad mořem, a vytvářejí tak zajímavý kontrast sněhu a moře. V hlavní zimní sezoně se často dá dojet na lyžích z vrcholů až k mořské hladině ve fjordech.
Dostupnější je pro nás jižní část země, které jednoznačně dominuje nejvyšší pohoří Norska i celé severní Evropy, Jotunheimen. Výborné podmínky nabízí i sousední pohoří Hurrungane, jehož vrcholky pokrývají z velké části ledovce. Pro skialp jsou ale vhodné i daleké severní oblasti vysoko nad polárním kruhem, jako je souostroví Lofoty, Lyngenské Alpy a oblast Narviku.
Kdy vyrazit: Leden – konec dubna. Cesta do Norska: Do jižního Norska po Jotunheimen je nejlepší jet vlastním autem nebo dodávkou. Nad severní polární kruh je lepší doletět letadlem a auto si půjčit na místě buď na norské straně, anebo ve švédské Kiruně. Ubytování: Neomezeně ve stanech, někde je možné využít místní chaty. |
Vyhlídkové vrcholy pohoří Jotunheimen
Na norskou aklimatizaci a rozlyžování je výborným cílem vrchol Loftet (2170 m), na který se nastupuje nedaleko chaty Jotunheimen fjellstue. Výstup i sjezd jsou proměnlivé a nahoře se otevírá vrcholové plató. Sníh může být kvůli větru někdy tvrdý jak beton, ale po napadnutí čerstvého prašanu nemá sjezd chybu. Dalším krásným vyhlídkovým vrcholem je 2124 metrů vysoký Store Ringsting. Nástup zahájíme kus nad chatou Turtagrø, odkud se rovinatým terénem dostaneme pod ledovec. Po jeho levé části se obchází strmá část s ledopády, nad nimiž se pokračuje traverzem doprava přes sedlo pod strmější úsek na vrchol. Za dobrých sněhových podmínek si můžete celý výstup užít na tuleních pásech. Sjezd z vrcholu částečně kopíruje výstupovou trasu, za dobrých sněhových podmínek se pak sjíždí i kolem séraků.
Další vyhlídkový vrchol Store Dyrhaugstindane (2150 m) je na dohled od Store Ringstingu a nástup začíná z parkoviště přímo u chaty Turtagrø. Výstup na něj je celkem dlouhý, ale pohodový. Na předvrchol se dá dojít na lyžích, ale na samotný skalnatý vrchol se pokračuje na stoupacích železech a s cepínem (nebo hůlkami) ukloněným svahem. Celou dobu vás doprovázejí parádní výhledy na okolní ledovce a sousední vrchol Store Ringsting. Sjezd je standardně norský – měnící se sklony svahu, objíždění skalek a daleké výhledy.
Ukázkový celodenní čistě ledovcový skialpinistický výlet se nabízí na Storebjørn (2222 m), neboli Velkého medvěda. Od silnice pod chatou Krossbu vede pro mnohé psychicky poměrně náročný rovinatý přístup k plochému ledovci Leirbrean. Ledovec je hodně mírný, zvedá se až před sedlem Bjørnskardet. Ze sedla se na pásech sjíždí na druhou stranu, odkud se traverzem dostáváme pod závěrečný strmý svah na Storebjørn. Pod ním dávají někteří lyže rovnou na batoh, zatímco většina se snaží stoupat na tuleních pásech co nejvýš. Vyhlídka z vršku je úplně famózní a konkuruje jí jen stejně vydařený sjezd dolů. Jediný malý zápor představuje stoupání zpátky do sedla Bjørnskardet, odkud následuje dlouhý rychlý sjezd po ledovci a pod ním až k chatě Krossbu. O kus dál na jih poblíž lyžařského střediska Hemsedal najdeme o něco nižší vrcholy, které ale svými výhledy taky nezklamou, například Nibbi (1741 m), Skarvanfjellet (1735 m) nebo Skogshorn (1728 m).
Nejvyšší vrchol Norska
Nejvyšší hora Norska Galdhøpiggen (2469 m) je za krásného počasí přeplněná jak v létě, tak v zimě. Pokud se na něj vydáte na norský státní svátek v polovině května, potkáte na vrcholu často dvojice na lyžích, oblečené v tradičních norských krojích. Ideální výstupová a sjezdová trasa s převýšením 1400 metrů vede od chaty Spiterstulen v údolí. Před cestou si ale ověřte, jestli je otevřená horská silnice k chatě, protože nástup z údolí od hlavní silnice č. 55 je hodně dlouhý. Výstupová trasa z chaty stoupá strmě vzhůru západním směrem kolem vyhlídek na ledovce Svellnosbreen a Styggebreen. Z vrcholu se rozhlédneme po vrcholcích národního parku Jotunheimen a zpátky sjíždíme přibližně po výstupové trase zpátky k chatě.
Jan Pala se skialpinistickým aktivitám věnuje dvě desetiletí od Kanady přes Evropu, Blízký východ až po východní Asii (Japonsko, Kamčatka). Je autorem knihy Hory a sníh (Jan Pala, Iva Filová a kol., Epocha 2010) a spoluautorem knihy Horolezecká abeceda (Tomáš Frank, Tomáš Kublák a kol., Epocha 2007). Skialpinismus propaguje od metodiky přes kurzy až po přednášky. Írán s lyžemi navštívil zatím dvakrát a z každé návštěvy byl nadšen. |