Skialp túry

Z mnoha směrů se můžeme doslechnout, že skialpinismus v chráněných rezervacích je zlo a s ochranou přírody je v jakémsi věčném sporu. Ovšem nemusí tomu být za každou cenu! Skialpinismus v České republice má určitou tradici a zakazovat ho nemá smysl – pokud se budou skialpinisti chovat zodpovědně vůči přírodě, není to boj s žádným zlem. Přehled a zároveň názor ochranáře-lyžaře si můžete přečíst v následujících řádcích.

Ráno 16. března vstáváme na Chatě pod Soliskem a po sedmé hodině vycházíme směrem na Predné Solisko. Stále nevíme přesný směr, kam půjdeme. Počasí je jako na objednávku, a proto se nahoře opět kocháme. Nakonec přicházíme s návrhem sjet do Furkotské doliny a dojít až na její konec, konkrétně na Furkotský štít.

V Norsku mají běžkaři k dispozici tisíce kilometrů upravovaných tras. Nádhera. Ta pravá zimní sezóna začíná v únoru, kdy se norské hory opravdu zaplní lyžaři. Hotely i cestovní kanceláře nabízejí tzv. skisafari – krátké či delší výlety ve stopě i mimo stopu. Od listopadu do ledna se upravuje pouze část tratí. Hodně se jezdí ve volném terénu nebo po cestách projetých pouze skútrem bez lyžin. Norové  jezdí hodně na backcountry běžkách. Ve zdejších podmínkách se širší lyže s ocelovou hranou opravdu hodí.

Do Černé Hory se obvykle jezdí v létě ať už k moři nebo chodit v pohořích jako jsou Durmitor, Komovi, Prokletije a mnohé další. Jenom minimum našinců se do těchto krásných hor podívalo v zimě. A je to chyba, neboť černohorská pohoří jsou v zimě nádherná…….. a liduprázdná. Jen v nejvyšším Durmitoru je kromě nejvyššího Bobotova Kuku řada o něco menších vrcholů, které jsou překrásné a vhodné k lyžování. Šestým nejvyšším vrcholem Durmitoru je 2409 metrů vysoká Bandijerna vzpínající se na konci údolí Lokvice.

Ve dnech 5. až 7. prosince 2014 uspořádala Komise tradičního skialpinismu při Českém horolezeckém svazu. Setkání skialpinistů na horském hotelu Martiňák v Beskydech. Poprvé v historii byla na tomto setkání věnována velká pozornost aktuálnímu vývoji výstroje a výzbroje pro skialpinismus, stejně jako ochraně přírody.

Ve Vysokých Tatrách je hlášeno krásné jarní počasí, a tak přichází rychlá domluva s tím, že zkusíme někde zůstat aspoň na dvě noci a dále se uvidí. Ještě skoro při odjezdu domlouváme přespání ve vlastním na Chatě pod Soliskom (1840 m). Při odjezdu probíhá vše normálně a odjíždíme „jen“ s 90minutovým zpožděním.

Kdo je v srdci alespoň trochu lyžař, netrpělivě už očekává první nadílku sněhu, očima hypnotizuje mraky, aby něco přinesly. Odreagujme se alespoň výletem do netradiční freeride lokality – na bájný ostrov Island.

Sezóna 2014 ve strmých sjezdech definitivně skončila návratem Jirky Švihálka z expedice Dhaulagiri a je čas na bilancování. Jirka v rámci tréninku na Himaláje nastoupal s lyžemi na nohou či na zádech asi 106 000 výškových metrů a uskutečnil 33 sjezdů s maximálním sklonem 45° a více. Z toho pak bylo 16 sjezdů se sklonem 50° a více.

Hlava se Ti motá, tak vysoko jsi ještě nebyl. Výhledy neskutečné, ale zase to šimrání v zádech. Slunce už je nízko, sotva stojíš na úzkém vrcholovém hřebínku, bezpečnější to bude na čtyřech. Teď, že mám nasadit lyže a pustit to dolů po rychle tvrdnoucím svahu?

Na začátku listopadu jsme ve dnech 4. až 5. listopadu měli možnost vyzkoušet novinky firmy K2 na zimní sezónu 2014-2015. K vyzkoušení jsme zajeli do rakouského lyžařského střediska Sölden, kde se nachází testovací centrum K2. Zatímco dole v Söldenu pršelo, od 2300 metrů velmi hustě sněžilo, což ovlivnilo i naše praktické zkoušení.

“Jedeme do Norska”, říká mi můj kamarád Marek, který nemá rád horké letní dny. Prý je v Norsku i v létě zima. Hm, v červenci bylo rovných 27 °C, nosy spálené od sluníčka, teplé oblečení jsme mohli nechat doma. Marek měl pravdu, v Norsku je fakt zima. To ovšem musíte přijet o několik měsíců později.

V posledním říjnovém týdnu v Rakouských Alpách pořádně nasněžilo i na skialpovou tůru.  V rychlosti a po meteo analýze vybírám místo, kde se střetly tři fronty. Jednám okamžitě, ovolávám známé a nikdo nevěří, bohužel.

V reakci na rozebranou lavinu na Nockspitze přišlo následující vyjádření od Alponoše: „Jo, očumovat holky a nutit je k všemožnýmu pózování pod záminkou fotografického zvěčnění, to by ti šlo. Taky nepřítomně zírat na nekonečná údolí a rozeklané štíty, v tom seš taky extra třída, o tom žádná.“

Z vrcholu Studniční hory do Obřího dolu se jezdívaly závody na lyžích Maiskirennen po dobu více než třiceti let v květnovém termínu. Velké popularity tento závod dosahoval ve třicátých a čtyřicátých letech, z nichž jsou následující unikátní fotografie z knihy Die skisportlichen Erfolge der Sudetenjugend 1939-1944 od Dr. Pepiho Erbena.

Na skialpovou tůru počátkem června 2014 to už nikde nevypadá. Dokonce i ledovce hlásí nedostatek sněhu. Není se co divit, tato sezóna byla na tom se sněhem hodně špatně. Oceánské proudění od severu Německa přinášející předjarní srážky do našich končin a na Slovensko se odklonilo vlivem velkých sněhových srážek na jižním hřebenu Alp.