Jak na pohyb v terénu

V článku jsou popsány různé druhy vybavení pro skialp s dětmi s jejich výhodami a případnými zápory.

Zatímco na začátku ledna 2021 nebylo v České republice po sněhu téměř ani památky, situace se výrazně změnila po druhém lednovém víkendu. Na většině hor a v mnoha údolích napadlo velké množství sněhu, a tak mohly začít prašanové orgie.

Skialpující rodiče mají tendence „zatáhnout“ do stejné aktivity i své děti. Je to velmi záslužná tendence, ale musí se postupovat krok za krokem. Nic nepřehánět a věnovat se hlavně zlepšování sjezdových schopností dětí než s nimi bude plnohodnotně možné vyrazit na skialp se sjezdem volným terénem. Začít se může už u malých dětí, ale přechod na tradiční skialp by měl být s ohledem na schopnosti dítěte ve věku 8-10 let.

Rodiče jezdící na skialpech nebo obecně se pohybující v zimním terénu řeší po narození svého dítěte a v jeho prvních zimách zásadní problém: Jak se s malým prckem pohybovat na sněhu? Možností je hodně, když se může začínat s kočárkem, pokračovat s nosičkou, boby a sáněmi. Pokud se už dítě udrží samo na lyžích, tak po výstupu pod vedením rodičů může sjíždět s dopomocí rodičů dolů.

Jízda svahem nebo kuloárem dolů je vyvrcholením skialpinistické túry a měla by v člověku vzbudit co nejlepší pocity a potěšit jeho estetické cítění. To je jasné asi všem, kteří najíždějí jako první do neposkvrněných svahů ať už s hlubokým prachovým sněhem nebo s ideálně naměklým jarním firnem.

Současné mobilní telefony mají téměř neomezené možnosti použití při pohybu ve sněhem pokrytých horách. Existují desítky různých aplikací, které mohou pohyb na sněhu nejenom ulehčit z hlediska navigace a plánování túry, ale také z hlediska lavinové prevence. V první dílu představíme některé z nich, které se můžou hodit při plánování túr a sjezdů.

Se současným rozmachem skialpinismu se jako rodič dříve či později dostanete k myšlence vzít na výlet i své děti, zasvětit je do tajů této aktivity a ukázat jim nádherná místa v horách. Jak to provést elegantně a hlavně bezpečně vám poradíme v tomto článku.

Základní myšlenkou freeridu je jízda z kopce dolů bez vymezení tratě brankami. Cílem jezdce je projet svahem s ohledem na rozložení terénu a najít co nejhezčí linii sjezdu, ale hlavně si jízdu co nejvíc užít. Je vlastně jedno, jestli jedete na lyžích, snowboardu nebo na kole. Žádné branky a stopky, jen vy a terén.

Při připínání lyží na batoh se nekladou žádné meze vaší fantazii. V praxi se však používá několik základních způsobů podle toho, jaký máte batoh a jak je od výrobce předvybaven pro připnutí lyží. Rozdílné také je, zda jste s malým batohem na jednodenní túře, nebo máte na zádech batoh na několikadenní pobyt mimo civilizaci

Na širokých nebo užších volných pláních různého sklonu a za proměnlivých sněhových podmínek by měl umět dobře jezdit každý zájemce o skalp a freeride. Pro lyžování na svazích pokrytých řídkým nebo hustým lesem by mělo platit to samé, tj. každý skialpinista nebo freerider by se neměl bát stromů v duchu hesla „Kdo se bojí, nesmí do lesa“. Když ale v lese se jezdí tak dobře.

Kromě různých terénních nerovností, které se mohou vyskytnout na svazích – viz předchozí díl Skialp a freeride metodika 9 – přejíždění terénních nerovností a skoky, je občas nutné se dostat přes vodní toky, horská plesa a jezera. Vodní toky můžeme překonávat různými způsoby – s lyžemi nebo bez lyží.

Při sjezdových aktivitách ve volném terénu se mohou vyskytovat různé překážky, terénní zlomy nebo převěje na hřebenech. Pro bezpečný sjezd je proto občas nevyhnutelné se dostat s lyžemi do vzduchu, neboť udržení lyží na podkladu nemusí být vždy nejbezpečnější. Krátké a střední skoky se používají pro překonávání terénních překážek, potoků, seskakování malých ledopádů a skalek, přeskakování malých ledovcových trhlin apod.

Sjezd na lyžích je obvykle vyvrcholením skialpinistického výletu a celkovému kladnému dojmu výrazně dopomůže vhodný způsob zahájení sjezdu. Na mírných svazích je zahájení sjezdu jednoduché, ale pokud je svah strmý, nebo na hraně svahu je převěj, rozjetí může být subjektivně i objektivně dost náročné.

Při sjezdových aktivitách ve volném terénu se klade hlavní důraz na co nejlepší zvládnutí mnoha sjezdových technik od ideálního prašanu až po krustu na různých sklonech svahů. Často se přitom opomíjí metodika, která se na první pohled nezdá být příliš důležitou. Jednou z těchto málokdy probíraných technik je bezpečné zvládnutí různých pádů při sjezdu. Sedmý díl skialp a freeride metodiky je zaměřen právě na padání.

Ve skialpinismu mají začátečníci a mírně pokročilí hlavní obavy ze sklonu svahu. Problém je to pouze psychický, kdy se stačí přenést přes to, že nejedeme na sjezdovce se sklonem 15 stupňů, ale na svahu se sklonem třeba přes 40 stupňů. Pokud není velká expozice svahu s možností pádu přes skály někam daleko dolů, tak se zjednodušeně jedná o něco podobného jako na strmé červené nebo černé sjezdovce v lyžařském středisku.