Jak na pohyb v terénu

Pohyb na tuleních pásech a lyžování je možné provozovat pouze po část roku. Od jara do podzimu, případně i v zimě mimo pobytu na horách, je potřeba děti vhodným způsobem „unavovat“. K tomu existuje řada adekvátních aktivit rozvíjejících jak pohybové schopnosti, tak orientaci v terénu a přístup k přírodě obecně.

Lyžování ve volném terénu má řadu podob od mírných širokých plání přes lesní porosty až po velmi strmé kuloáry a žlaby. V místech s vyšším množstvím sněhových srážek se k uvedeným může přiřadit také jízda v potočních korytech s hopsáním přes terénní nerovnosti nebo přímo úplně „hopsinkové“ pillows, nebo-li polštáře.

Většina našich horských oblastí je pokryta lesy, jen vrcholové partie bývají bezlesé. Téměř všechna zajímavá místa navíc patří do oblastí s vyšším a vysokým stupněm ochrany přírody. I přesto se dá najít řada míst k aktivitám na skialpinistických lyžích nebo splitboardu.

V článku jsou popsány různé druhy vybavení pro skialp s dětmi s jejich výhodami a případnými zápory.

Zatímco na začátku ledna 2021 nebylo v České republice po sněhu téměř ani památky, situace se výrazně změnila po druhém lednovém víkendu. Na většině hor a v mnoha údolích napadlo velké množství sněhu, a tak mohly začít prašanové orgie.

Skialpující rodiče mají tendence „zatáhnout“ do stejné aktivity i své děti. Je to velmi záslužná tendence, ale musí se postupovat krok za krokem. Nic nepřehánět a věnovat se hlavně zlepšování sjezdových schopností dětí než s nimi bude plnohodnotně možné vyrazit na skialp se sjezdem volným terénem. Začít se může už u malých dětí, ale přechod na tradiční skialp by měl být s ohledem na schopnosti dítěte ve věku 8-10 let.

Rodiče jezdící na skialpech nebo obecně se pohybující v zimním terénu řeší po narození svého dítěte a v jeho prvních zimách zásadní problém: Jak se s malým prckem pohybovat na sněhu? Možností je hodně, když se může začínat s kočárkem, pokračovat s nosičkou, boby a sáněmi. Pokud se už dítě udrží samo na lyžích, tak po výstupu pod vedením rodičů může sjíždět s dopomocí rodičů dolů.

Jízda svahem nebo kuloárem dolů je vyvrcholením skialpinistické túry a měla by v člověku vzbudit co nejlepší pocity a potěšit jeho estetické cítění. To je jasné asi všem, kteří najíždějí jako první do neposkvrněných svahů ať už s hlubokým prachovým sněhem nebo s ideálně naměklým jarním firnem.

Současné mobilní telefony mají téměř neomezené možnosti použití při pohybu ve sněhem pokrytých horách. Existují desítky různých aplikací, které mohou pohyb na sněhu nejenom ulehčit z hlediska navigace a plánování túry, ale také z hlediska lavinové prevence. V první dílu představíme některé z nich, které se můžou hodit při plánování túr a sjezdů.

Se současným rozmachem skialpinismu se jako rodič dříve či později dostanete k myšlence vzít na výlet i své děti, zasvětit je do tajů této aktivity a ukázat jim nádherná místa v horách. Jak to provést elegantně a hlavně bezpečně vám poradíme v tomto článku.

Základní myšlenkou freeridu je jízda z kopce dolů bez vymezení tratě brankami. Cílem jezdce je projet svahem s ohledem na rozložení terénu a najít co nejhezčí linii sjezdu, ale hlavně si jízdu co nejvíc užít. Je vlastně jedno, jestli jedete na lyžích, snowboardu nebo na kole. Žádné branky a stopky, jen vy a terén.

Při připínání lyží na batoh se nekladou žádné meze vaší fantazii. V praxi se však používá několik základních způsobů podle toho, jaký máte batoh a jak je od výrobce předvybaven pro připnutí lyží. Rozdílné také je, zda jste s malým batohem na jednodenní túře, nebo máte na zádech batoh na několikadenní pobyt mimo civilizaci

Na širokých nebo užších volných pláních různého sklonu a za proměnlivých sněhových podmínek by měl umět dobře jezdit každý zájemce o skalp a freeride. Pro lyžování na svazích pokrytých řídkým nebo hustým lesem by mělo platit to samé, tj. každý skialpinista nebo freerider by se neměl bát stromů v duchu hesla „Kdo se bojí, nesmí do lesa“. Když ale v lese se jezdí tak dobře.

Kromě různých terénních nerovností, které se mohou vyskytnout na svazích – viz předchozí díl Skialp a freeride metodika 9 – přejíždění terénních nerovností a skoky, je občas nutné se dostat přes vodní toky, horská plesa a jezera. Vodní toky můžeme překonávat různými způsoby – s lyžemi nebo bez lyží.

Při sjezdových aktivitách ve volném terénu se mohou vyskytovat různé překážky, terénní zlomy nebo převěje na hřebenech. Pro bezpečný sjezd je proto občas nevyhnutelné se dostat s lyžemi do vzduchu, neboť udržení lyží na podkladu nemusí být vždy nejbezpečnější. Krátké a střední skoky se používají pro překonávání terénních překážek, potoků, seskakování malých ledopádů a skalek, přeskakování malých ledovcových trhlin apod.