Lavinová prevence

Přímo nad chorvatským hlavním městem je v masívu Medvedica lyžařské středisko Sljeme, které se rozkládá v nadmořských výškách od 617 do 1035 metrů. Z centra Záhřebu je to přitom po silnici 15 km s dojezdem téměř k horním hranicím vleků. V posledních letech sněhové podmínky umožňují jízdu mimo sjezdovky jen pár dnů nebo několik málo týdnu v roce.

Reprezentant České republiky v kategorii KADET David Novák z Vysokého Mýta se intenzivně připravuje na únorové Místrovství světa ve Verbier. Příprava probíhá v Krkonoších a k simulaci podmínek ve Verbier je využitý i kyslíkový stan.

V posledním předvánočním týdnu 2014 měli členové reprezentačního družstva závodního skialpinismu soustředění v oblasti Stubai. Na stoustředění se snažili maximálně potrénovat kadet David Novák, za kategorii mužů Michal Štantejský a veterán Petr Novák. Krátké video shrnuje tréninkové aktivity.

Největší obtíže hlubokého sněhu jsou snad za námi, překonáváme strmý výšvih a svah se narovnáná. Nepadne o tom ani slovo, ale oba tušíme, že cesta v vrcholu Piku Komunisma (7495 m) je otevřená. Zase už na pásech stoupáme vzhůru. Najednou se ozve tupé, hlasité lupnutí. Svah nad námi jako by se vzedmul a tenhle děsivý expres vyráží směrem k nám. Radost v očích vystřídá děs. Tak tohle je ta jízda k nebeskýmu báru?

Poslední prosincovou sobotu 27. 12. 2014 proběhl na Šumavě první závod Českého poháru ve skialpinismu. Jednalo se o třetí ročník nočního závodu  s názvem Železný pašerák, aneb Špičák night vertical race.

Ve dnech 16. až 21. prosince 2014 se členové reprezentačního družstva závodního skialpinismu zúčastnili zimního soustředění v oblasti Stubai. Konkrétně David Novák, Michal Štantejský a jako doprovod Petr Novák. Z důvodu zranění se nemohl zúčastnit Dominik Sádlo.

Ve dnech 26. až 30. prosince 2014 jsme pobývali na tradičním horolezecko-skialpinistickém memoriálu 155. horolezeckého oddílu Vsetín ve Vysokých Tatrách. Tentokrát jsme se pohybovali v okolí Chaty pri Zelenom plese. Předchozí počasí přívalům nového sněhu nepřálo, ale stejně jsme si lyže vzali s sebou.

One World, Two Skis to je putování po zemi od Tater až do Himalájí, extrémní skialpinismus a prvosjezdy hor v dosud málo prozkoumaných oblastech Albánie, východního Turecka, Íránu a Kyrgyzstánu. Je to pouť podél hedvábné stezky až pod dvě himálajské osmitisícovky (Cho Oyu a Shisha Pangmu) a pokus o jejich sjezd na lyžích.

V rámci přednášky „Provozování skialpinismu v České republice – pohled z hlediska aktuální legislativy v NP, CHKO“, která se konala na Skialpinistickém setkání v Beskydech, jsem provedl malý kvalitativní průzkum. Cílem bylo zjistit, jak je to s názorem na skialpinismus na správách národních parků a chráněných krajinných oblastí.

Další horská terénní lavinová předpověď nás vrhla směrem na východ, do naší prakticky domácí tatranské lokality zlehka ošoupat tulení pásy a zaškrtat hranami o tatranské končiare. Tentokráte nezaváhal ani jeden z prvních českých leaderů a průkopníku splitboardingu náš interní náčelník Jirka „Bůža“ Bůžek, což nás všechny velmi potěšilo.

Z mnoha směrů se můžeme doslechnout, že skialpinismus v chráněných rezervacích je zlo a s ochranou přírody je v jakémsi věčném sporu. Ovšem nemusí tomu být za každou cenu! Skialpinismus v České republice má určitou tradici a zakazovat ho nemá smysl – pokud se budou skialpinisti chovat zodpovědně vůči přírodě, není to boj s žádným zlem. Přehled a zároveň názor ochranáře-lyžaře si můžete přečíst v následujících řádcích.

Ráno 16. března vstáváme na Chatě pod Soliskem a po sedmé hodině vycházíme směrem na Predné Solisko. Stále nevíme přesný směr, kam půjdeme. Počasí je jako na objednávku, a proto se nahoře opět kocháme. Nakonec přicházíme s návrhem sjet do Furkotské doliny a dojít až na její konec, konkrétně na Furkotský štít.

V Norsku mají běžkaři k dispozici tisíce kilometrů upravovaných tras. Nádhera. Ta pravá zimní sezóna začíná v únoru, kdy se norské hory opravdu zaplní lyžaři. Hotely i cestovní kanceláře nabízejí tzv. skisafari – krátké či delší výlety ve stopě i mimo stopu. Od listopadu do ledna se upravuje pouze část tratí. Hodně se jezdí ve volném terénu nebo po cestách projetých pouze skútrem bez lyžin. Norové  jezdí hodně na backcountry běžkách. Ve zdejších podmínkách se širší lyže s ocelovou hranou opravdu hodí.

Do Černé Hory se obvykle jezdí v létě ať už k moři nebo chodit v pohořích jako jsou Durmitor, Komovi, Prokletije a mnohé další. Jenom minimum našinců se do těchto krásných hor podívalo v zimě. A je to chyba, neboť černohorská pohoří jsou v zimě nádherná…….. a liduprázdná. Jen v nejvyšším Durmitoru je kromě nejvyššího Bobotova Kuku řada o něco menších vrcholů, které jsou překrásné a vhodné k lyžování. Šestým nejvyšším vrcholem Durmitoru je 2409 metrů vysoká Bandijerna vzpínající se na konci údolí Lokvice.

Lavinový batoh je jedinou aktivní lavinovou pomůckou v současnosti, která po pádu laviny s vysokou pravděpodobností umožní zasaženému zůstat na povrchu nebo jen lehce přisypán. Na veletrhu ISPO 2014, kde byly představovány novinky zejméne na letošní zimu, jsme si všimli, že lavinové batohy zažívají obrovský „boom“. Není tedy na škodu seznámit se s dostupnými systému a s jejich pro a proti.