ROZHOVOR: Pavel Kořínek o přípravě na sedmitisícovku Muchu Chhish

Pavle, ve vysokých horách nejsi vůbec žádný benjamín a zkušeností, obzvláště z loňské expedice na Muchu Chhish, máš na rozdávání. Pokud se nepletu, letos se na Muchu Chhish chystáte znovu. Jak se připravuješ na expedici po fyzické stránce?

Ano, letos bychom se chtěli na Muchu Chhish vrátit. Situace v důsledku Covidu je ale bohužel taková, že tři týdny před plánovaným odjezdem stále vůbec netušíme, jestli se do Pákistánu dostaneme. Uskutečnit takovouto taškařici je v dnešní době z administrativního pohledu heroický výkon srovnatelný se samotným plánovaným výstupem. Na akci podobného rázu se v místních podmínkách připravuje velmi špatně. Je to spíše o tom, co jsi natrénoval za posledních 20 let než za posledního půlroku. Všeobecně jsem toho letos moc nestihl. Teď před odjezdem ještě máme s Drobkem v plánu přechod hřebene Tater, kde bychom se mohli alespoň trošku rozejít.

Dá se na výpravu do hor připravovat psychicky? Na Muchu Chhish jste si v roce 2020 užili bílé peklo. Jak vnímáš tyhle zkušenosti?

Ano, loni to byl skutečný bílý Mordor. Na to se v místních podmínkách připravit moc nelze. Přípravou na podobné situace jsou předchozí expedice, kde jsem již pár takto nepříznivých chvil prožil. Tyto zkušenosti jsou klíčové ke zvládaní psychicky vypjatých chvilek. Strávíš-li v sedě tři probdělé noci v bortícím se stanu za nekončícího chumelení a hřmotu padajících lavin, tak samo sebou ti občas ouzko je. Díky těm předchozím zkušenostem jsi však více „panikoodolnější“.

Horolezecké vybavení dnešní doby hraje docela velkou roli. Jak si vybíráš, co s sebou povezeš? Máš předem roztříděno a víš, co přesně budeš potřebovat, anebo bereš vždy něco navíc, kdyby se to hodilo?

V tomto to mám docela jednoduché. Jsem velice konzervativní. Důvěřuji již dříve použitému a osvědčenému vybavení, které obnovuji velmi pozvolna. Z nových, neodzkoušených věcí mám spíše strach. To znamená, že vždy před odjezdem akorát všechno vyhrabu ze skříně a nahážu do báglu. Věci navíc už neberu, z toho jsem už vyrostl.

Velkým tématem lezení nad 5 000 m n. m. je aklimatizace. Jak se aklimatizuješ a máš nějaké tipy, jak se dobře aklimatizovat?

Kvalitně provedená aklimatizace je alfou i omegou úspěchu výstupu na vyšší hory. Pozvolným stresováním organismu v nižších výškách dochází postupně k úpravě krvetvorby, k vyšší produkci blahodárných krvinek a lepšímu okysličení organismu. Jednoduše jsi rychlejší, silnější, vitálnější a regenerace schopnější. Nekvalitně provedená aklimatizace vede v mnoha případech k významným zdravotním problémům, které nezřídka končí na horách velkými průsery. Aklimatizace se často nahrazuje používáním umělého kyslíku, případně medikamentů podporujících krvetvorbu. Obě tyto cesty jsou čiročirou ukázkou chemodopingu.

Pokud letos odjedete do Pákistánu, v jaké sestavě a co určitě budete chtít udělat jinak oproti loňskému pokusu?

Zatím to vypadá na stejné složení jako minulý rok s tím, že se k nám přidá ještě Lukáš Dubský a Leoš „Drobek“ Husták. To znamená, že budeme opět věkově vyvážení – od čerstvých třicátníku až po čerstvé důchodce. Celkově bude v týmu vícero zkušeností. Změna bude spočívat zejména v tom, že se letos budeme chtít aklimatizovat v jiných částech hřebene Batura Muztagh na svazích Sang-e-Marmar (Mramorová Hora). Ono najít místo v okolí Muchu Chhish vhodné pro aklimatizaci je nelehký úkol. Všechno je zde strašně strmé a náročné a tomu se snažíte v rámci aklimatizace vyhnout. Šetříte síly.

Můžeš mi říct, co tě do vysokých hor přitahuje, a naopak proč bys tam vůbec nejezdil?

Já tam zejména jezdím duševně odpočívat. To intenzivní psychické i fyzické vypětí je pro mě zcela očisťující. To, co si za rok tady nastřádám, tam pošlu z kopce dolů do údolí a vracím se jako znovuzrozený. Abych tam nejezdil… tak na to musím ještě přijít.

Hlavním partnerem expedice je AKU, přední italský výrobce bot na malé i velké hory.

Přímý dovozce: www.Alpitrek.cz