Rogers Pass v Britské Kolumbii je ideálním východištěm skialpových túr

Stále rozdýchávám euforii posledních dní ve středisku v nedaleko vzdáleném Revelstoke. Volím mírnější tempo a tak mě dohánějí dva natěšení splitboardisti, vypadající na to, že před chvílí zrovna vylezli z jeskyně. Hláška jednoho z nich mi utkví v paměti. „Pane Bože, ty terény jsou tady nekonečné. Po zbytek sezony máme co dělat“.

Vítejte v Mekce kanadského skialpinismu. Rogers Pass je vysokohorský průsmyk šplhající do výšky 1330 metrů nad mořem a svou polohou je strategickým bodem a trnem v oku místní železniční společnosti. Důležitý dopravní koridor je vystaven nadměrnému množství sněhu a lavinových drah, sesuvům půdy, lesním požárům a jiným přírodním překážkám. Díky lidskému úsilí a dostatku financí se daří udržet tento úsek otevřený po větší část roku. Vše ku prospěchu skialpinistům, kteří jsou ochotni tady v karavanu strávit klidně celou zimu, anebo si „jen tak“ odskočit na výšlap z resortu. Oblast je přesně na půl cesty mezi Goldenem a Revelstokem, které nabízejí parádní prašanové ježdění ve středisku. Článek o tom, jaká byla otevíračka v Revelstoke – Vydařený začátek sezóny v kanadském Revelstoke.

Povolení do Glacier National Park

Protože se nacházíme v národním parku Glacier National Park, je potřeba mít řadu povolení. Prvním z nich je povolení pro vstup do Národního parku. Je povinné a jako jediné zpoplatněno. Dalším povolením je Winter Permit opravňující skialpinisty pro vstup na území kontrolované kanadským dělostřelectvem.

Oblast Rogers Pass je rozdělena na 20 regionů, z nichž některé jsou zavřené celoročně, a jiné jen když probíhá odstřel lavin. Je tedy potřeba před túrou kontrolovat, která oblast je zavřená na daný den. Cílem tohoto povolení je tedy spíše informovat, co za rizika hrozí. Posledním je parkovací povolení. Většina parkovišť toto povolení vyžaduje, takže je dobré ho mít.

Tisíc výškových metrů je minimum

K samotnému lyžování. Oblast je obrovská a vzdálenosti neuvěřitelné. Některé výšlapy jsou oblíbenější a u jiných nepotkáte ani nohu, i přesto že stopa je prošlápnutá. Prašanu je zde dost pro každého. U převýšení se výjimečně dostanete pod 1000 metrů a některé trasy nabízejí i více jak 2000 výškových metrů. Většina svahů je prudkých a sněhové polštáře jsou všudypřítomné.

Jak název Národního parku napovídá, je zde také plno ledovcového lyžování, hodně ski extrémů, kuloárů a skalních ramp. Je zde i možnost vícedenního přechodu na obdobu známé Haute Route. Plně vybavené samoobslužné horské boudy jsou dobrou variantou.

Pro prvotní zorientování se s prostředím asi nejlépe poslouží literatura. Kvalitně zpracované průvodce, které jsou dostupné ve všech specializovaných outdoorových prodejnách v okolí, detailně popisují více jak 100 různých výstupových tras a sjezdů. Všechny jsou doplněny fotkami a mapou. K nejoblíbenějším patří průvodce od Douglas Sproul, který se stal crowfundingovým hitem v roce 2014.

Transkanadská dálnice přes Rogers Pass

Transkanadská dálnice protínající Rogers Pass je ohrožena 130ti lavinovými drahami. Do výzkumu lavinové problematiky je zde tedy věnováno hodně a v případě bezprostředního nebezpečí je úsek nebo oblast uzavřena. Laviny jsou následně odpáleny 105 mm houfnicí. Na lavinové předpovědi spolupracují specialisté na bezpečnost, horští vůdci heliskiingových společností a Kanadská lavinová asociace. Ti vydávají na každý den kvalitní reporty z předešlých dní, co se stability sněhu týče.

Základní túry z Rogers Pass

Z každého parkoviště vedou túry různých obtížností. Jednou z nejoblíbenějších variant je túra na Grizzly Shoulder, která nabízí jeden z nejjednodušších výšlapů. V případě, že stabilita není nejlepší, nebo sněhu nedostatek ze začátku sezóny, 800 metrů převýšení přímo od Rogers Pass Discovery Centre může být dobrým místem pro seznámení se s terény a vyřízení všech potřebných povolení. Je potřeba počítat s větším množstvím lidí.

Přímo z parkoviště Asulkan vede nenáročná a méně navštěvovaná túra na hřeben Avalanche Crest. Její jižní aspekt nezaručuje dokonalé podmínky po celou zimu, avšak když se zadaří, sjezd s kilometrovým převýšením po kolena v prašanu až k autu stojí za to. Z hřebenu je na výběr mezi čtyřmi lavinovými drahami, které mají dost prašanu pro každého.