V posledním říjnovém týdnu v Rakouských Alpách pořádně nasněžilo i na skialpovou tůru. V rychlosti a po meteo analýze vybírám místo, kde se střetly tři fronty. Jednám okamžitě, ovolávám známé a nikdo nevěří, bohužel.
Říjnový telemark v Totes Gebirge bez ledovce
Tomáš Tisovský
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Vím, že po pořádném sněžení přijde silné říjnové slunce a obleva. Takže jednám impulsivně, večer balím věci a odpoledne jsem nedaleko masívu Dachsteinu, u jezera Altausee. Je to místo v závětří Dachsteinu, kde se to střetlo od západu, jihu a východu. Mám štěstí, na víkend spustili i vleky. Výlet se mění v pro mě ideální kombinaci vleků s krátkými výšlapy.
Mýtné je zahrnuto v poloviční pernamentce kterou jsem zakoupil dole. Nahoru vyjíždím upravenou posolenou silnicí. Od 1200 metrů je už dobrých 40 cm sněhu. Neuvěřitelné. Nahoře v 1500 metrech je 1,20 m sněhu. Nechápu. Vynechávám svačinkový oběd a lyžuji o sto šest. Večer už necítím nohy, ale ještě vyšlápnu na nedaleký vrchol Hochanger. Extra výhledy. Relax.
Svahy na jihu uvolňují laviny s metrovým odtrhem, svahy na severu tvoří kontrast. Jsou zabetonované a ledové. Obleva, pozdě odpoledně už to burácí ve všech expozicích kromě severní a severovýchodní, sníh taje před očima.
Sjíždím na nedalekou chatu a beru noclech. Dávám dvě piva z velkých plastovek a brzy usínám i přes vyvádění místních štamgastů, kteří to táhnou až někdy do dvou do rána.Ráno trochu pojezdím a jdu na nedaleký vrchol Greimuth v 1871 metrech.248 z výstupu256 z Greimuth na západ Už dopoledne začíná slunce pálit.
Volný terén už nikdo kvůli propadům na podklad nikdo nejezdí, balím a jedu domů. Zas jeden víkend na sněhu, na který se nezapomíná. Za týden a půl je vymalováno – už je po sněhu a webové kamery nabízejí jen pohled na trávu a podzimní klasiku.
