Recenze knihy Laviny v Krkonoších

Všichni autoři se věnují problematice sněhu a lavin dlouhé roky až desetiletí, což samo o sobě zaručuje vysokou erudovanost této publikace. Kniha by neměla díky svému rozsáhlému obsahu chybět v knihovně žádného zájemce o pohyb a pobyt v horském prostředí, kde mohou v zimě působit laviny, neboť řada obsažených informací přesahuje hranice Krkonoš.

První kapitola knihy se podrobně zabývá lavinovým katastrem české a polské části Krkonoš. Česká část vychází z již dříve publikovaných přehledů v krkonošském odborném časopise Opera Concortica. Vše je důkladně popsáno a doplněno o adekvátní obrazový materiál. Povedené jsou barevně vyznačené možné maximální rozsahy lavin v rámci jednotlivých známých lavinových drah. Pozoruhodné slovo je použito ve zdůraznění na straně 30 „Nedávnou obětí byla skialpinistka, která při SVÉVOLNÉM pohybu volným terénem strhla lavinu rovněž ve středním žlabu“. Jaký smysl tady má slovo „svévolné“ je těžko pochopitelné zvláště s ohledem na později popisované lavinové nehody.

Obecně se dá říct, že fotodokumentace a k ní přiřazené popisky jsou v celé knize vynikající, pěkné jsou potom části, kdy se srovnávají historické fotografie s aktuálním stavem. Závěr kapitoly jedna je potom věnován vysvětlení, proč není možné jezdit na skialpech v Krkonoších, viz sken uvedený níže.

Kapitola 2 mapuje historii lavinových nehod v Krkonoších.od dávné historie až po 26. prosinec 2008. Kniha vyšla v roce 2013, a není jasné, zda se od roku 2008 do roku 2013 něco stalo. V přehledu nehod je akorát malá nesrovnalost u tragédie rodiny Kohlových, kdy se v jednom místě knihy uvádí tři mrtví, a na straně 66 jsou to už čtyři mrtví.od roku 1773 až po rok 1875.

Od strany 87 se kniha částečně vymyká svému názvu Laviny v Krkonoších, kdy je podrobně popsáno, rozebráno a o mnoho praktických tipů rozšířeno vše, co se týká lavinové problematiky. To začíná od rozdělení lavin, přes rozdělení sněhu, stupně lavinového nebezpečí až po kamarádskou a profesionální záchranu. Ojedinělé je na této knize věnované lavinám také podrobné rozebrání problematiky lavinových psů. V knižní podobě je to téměř z určitostí v České republice poprvé, co jsou lavinoví psi takto dobře prezentování.

Pro čtenáře bude asi překvapujíjcí, že v knize chybí závěr, kdy se přímo z kapitoly 4.6.7 skočí na přílohy. Je to škoda, že ani jeden z autorů, ani recenzent a ani ve vydavatelství, si tohoto nevšimli.

Při podrobnějším čtení knihy pozorný čtenář narazí na některé menší nesrovnalosti a nedostatky. Namátkou některé z nich:

• str. 26 Čertův hřebínek – použita mura v létě 1974, aniž by bylo naznačeno předem, o co se jedná, definice mury je až na straně. 34 u Lavinové jámy
• na str. 49 je škoda, že není uvedeno podrobnější vysvětlení u laviny v zimě 1973–74, kdy v ní měl lyžař údajně bez problémů přežít devět hodin od pádu laviny po svou záchranu.
• str. 60 – dobré by bylo doplnit odkaz na aplikace teorie ve White Mountains v USA a v NP Abisko v severním Švédsku.
• na str. 61 je zajímavá informace o tom, jak se pracovníci oddělení ochrany přírody KRNAP zabývají srovnáváním zimních a sněhových poměrů Krkonoš se severní Skandinávií, proč zrovna dvě takto odlišné oblasti?
• str. 62 – „Správa KRNAP umožňuje studentům VŠ a specialistům (včetně zahraničních) řešit projekty spojené s problematikou sněhu a lavin“ – škoda, že není uvedena alespoň ukázka
• str. 63 „Mnohdy je slyšet námitku, že pod sněhem nelze nic poškodit – opak je pravdou“ – viz samotné tvrzení dále: „dochází k němu jak při nízké vrstvě sněhu nebo ledu, tak je-li sníh bořivý (prašan nebo jarní propadávající se vrstva, pod kterou již sníh chybí). Jedná se o ulamování pupenů (mnoho horských rostlin je zakládá již v létě), lámání větví, odření kůry apodl., což jsou následně vstupní brány pro houbovou infekci a hmyzí škůdce.“ – co se děje při standardní vysoké a pevné sněhové pokrývce?
• str. 64 „tlak lyží a pásů a jejich stopy porušují mrazové vzdouvání půdy, působení jehlovitého ledu, …“
• zajímavé v knize je částečně protiřečení se v jednotlivých kapitolách, kdy na str. 18 se k rychlostem lavin v Krkonoších uvádí: laviny z mokrého sněhu 20–40 m/s, laviny ze suchého sněhu 40–70 m/s a laviny z prachového sněhu 70–220 m/s. Oproti tomu na straně 89 jsou úplně jiné hodnoty rychlostí: laviny z mokrého sněhu 10–20 m/s, laviny ze suchého sněhu 20–40 m/s a laviny z prachového sněhu 40–80 m/s. Např. u lavin z prachového sněhu je rozdíl mezi rychlostmi 220 a 80 m/s větší než jen zanedbatelný
• občas se několikrát používá úplně stejný obrázek, např. str. 92, 96, 117 k silovým složkám ve sněhovém profilu, nebo téměř shoda obrázků na str. 102 uprostřed a na str. 103 v pravém sloupci, případně jen zrcadlově obrácené obrázky na str. 105 a 118
• kapitola 3.7 vypadá, že je téměř kompletně převzata ať už z německého originálu „Lawine: Die 10 entscheidenden Gefahrenmuster“, k nemuž byla vydána i česká verze, slavnostně pokřtěná na Festivalu alpinismu na Smíchově v roce 2012.
• na str. 138 je použit poněkud nepoužívaný pojem bivaksak místo bivakovacího nebo Žďárského vaku
• není úplně jasné, co je na str. 139 míněno tímto „lavinový přístroj – dostatečně dobrý“, tj. jaké vlastnosti má mít dostatečně dobrý lavinový přístroj?
• velikost batohu na str. 140 – za střední se považuje batoh nad 20 litrů?
• jen z malých obrázků bez popisu na str. 158 „Pár tipů jak si poradit s tvrdým sněhem“ není jasné, o co přesně se jedná
• na str. 162 chybí popis, jak přístupovat k vrtulníku
• str. 165 lavinové batohy SNOWPULSE, ne Snowpuls (jen na str. 167 nahoře je uvedeno správně)
• str. 166 nejsou zmíněny elektronické lavinové sondy, které výrazně urychlují rychlost dohledání
• str. 167 taktéž jsem chybně uváděl princip inverzní segregace pro funkčnost lavinového batohu, a dále je poněkud nelogická věta „Největší nevýhodou tohoto systému je fakt, že užití Avalungu znamená, že se člověk nevyhne úplnému zasypání se všemi jeho riziky!“, která se dá pochopit tak, že s Avalungem MUSÍ být člověk v lavině vždy zasypán?
• str. 168 – speciální výkonné lavinové přístroje? Jaké? Např. o Barryvox Vs 2000, jak je uvedeno na str. 171?
• str. 169 Recco dosah jen 10–20 m? Dosah 20 m se obvykle u Recco uvádí ve sněhu, ve vzduchu potom do 200 m. Pokud by reálný vyhledávací dosah byl jen 20 m, tak by nemělo vůbec smysl jej používat ani ve vrtulnících ani v pozemní záchraně. Proč je potom níže zdůrazněno, že v Krkonoších jsou 4 Recco přístroje? K čemu?
• str. 176 elektromag­netická vlna není paprsek!
• atd-

Závěr:
Až na některé menší nesrovnalosti a nedostatky uvedené výše, které byly nedopatřením přehlédnuty, se jedná o nejlepší knihu (s výjimkou specializovaných odborných článků v rámci krkonošského sborníků Opera Concortica), která se věnuje lavinové problematice v nejvyšším českém pohoří, lavinové prevenci a komplexně pojaté záchraně od kamarádské po profesionální. Jako taková by tato kniha neměla chybět v knihovně každého, kdo má rád hory, kdo se do nich vydává různými způsoby v zimě a chce vedět co nejvíce o lavinách.

Kniha je k dostání
Laviny Krkonoš, e-shop KRNAP za 199 Kč plus poštovné
Autoři: Milena Kociánová, Valerián Spusta, Viktor Kořízek, Andrzej Brzeziński
Vydavatel Správa Krkonošského národního parku, Vrchlabí, 2013
Váha: 280 g
Rozměr: 147×258 mm
ISBN: 978–80–86418–97–1

Případně je možné ji osobně zakoupit na:
Správa Krkonošského národního parku
Náměstí Míru 223
543 01 Vrchlabí