Po loňském nultém ročníku v omezeném počtu účastníků vyhlásil Martin „Kulda“ Kulíšek na ukončení skialpinistické sezóny 2014-2015 První ročník československého firnového memoriálu v jižním Norsku. Propozice byly lákavé – setkání skialpinistů z České republiky a Slovenska, kteří ať už dočasně nebo trvale žijí v Norsku, výměna zkušeností po končící zimě a podle podmínek sjezdy různé obtížnosti.
Skialpinistické setkání bylo naplánováno čtyřdenní od 22. do 25. května 2015. Kromě účastníků, kteří se sjeli z různých částí Norska, přiletěla na memoriál i šestičlenná skupina z České republiky. Z Prahy jsme odletěli ve čtvrtek večer na norské letiště Gardemoen, kde nás čekal Kulda se svou zatím prázdnou dodávkou. Po nalodění se do auta s věcmi na skialpování, stanování a vaření (lyže šly na střechu do boxu), už moc volného místa nezůstalo.
Dalších několik nočních hodin trávíme přejezdem do oblasti Ringebu, kde přespáváme. Po ranním probuzení, kdy se k nám. už stačila připojit další část českých „Norů“ pokračujeme do Høvringenu. Počasí je více než špatné, takže se jenom v duchu podíváme po kopcích schovaných v husté mlze. Lyže ani nevytahujeme a sjíždíme zpátky do údolí, kde je jednomyslně schválen alternativní program – sauna v Lomu. Za 80 NOK se saunujeme, k tomu popíjíme pivo a je nám dobře. Na závěr jsme ještě rychle přeplavali pár bazénů. Přespáváme nedaleko, kde v průběhu večera a noci dojeli ještě zbývající skialpoví výletníci.
Na sobotu 23. května je naplánován výšlap na Loftet (2170 m) od silničního sedla ve výšce 1000 metrů. Počasí vypadá v sedle výborně, jen ve vrcholových partiích okolních kopců sedí mraky a hustá mlha jako u Rákosníčkova Brčálníku. Všech třináct účastníků nabírá výškové metry na sluncem měknoucím sněhu. Kromě nás jsou tu i další skialpinisté a řada lyžníků na backcountry běžkách s nalepenými stoupacími pásy.
S rostoucí nadmořskou výškou se zhoršuje počasí a tím se i snižuje počet stoupačů. Nakonec v silném větru a husté mlze zůstáváme pouze ve čtyřčlenné skupině, kdy souhlasíme s Tiborem, že dojdema na zlom ze svahu na rovné vrcholové plato. Nakonec končíme v mlze s viditelností na dalšího člena skupiny pár metrů pod tímto zlomem. Sjezd horních pár set výškových metrů je díky víceméně nulové viditelnosti dost zábavný. V dolní části už svítilo slunce, takže sjezd byl povedený. V menší skupině jsme se následně přesunuli na van-skiing nad chatu Krossbu.
Spíme v údolí Leirdalen pod nejvyšším norským kopcem – Galdhøpiggen (2469 m). Za povšimnutí stojí, že Balci udržel motorku ať už to v místní hantýrce znamená cokoliv… V neděli jsme se pokusili a nějaký výšlap v oblasti Hurrungane. Jedna skupina šla na Lauvnostinden (1970 m), zatímco druhá údolím a žlabem. Ve vrcholové části nás čekala oblíbená mlha, silný vítr a sněžení. Otočili jsme to kousek pod vrcholem. Po sjetí jsme zkontrolovali počasí. Rozhodnutí padlo hned, pokus o přesun do oblasti, kde by mohlo být v pondělí pěkně. Přes Sogndal a Sognefjord jsme přejeli do UNESCO vesničky Laerdal a dále prohlédli historický dřevěný kostel Burgund. Spali jsme v Hemsedalu kousek od kopců.
Pondělí byl závěrečný den memoriálu, a proto byl vybrán odpočinkový program – část šla na Nibbi (1741 m) a druhá skupina žlabem na Skoghorn (1728 m). Zatímco výstup na Nibbi byl od vodopádu pohodový na pásech, skupina do žlabu to v dolní části zabalila kvůli rozměklému sněhu a možnosti jeho uvolnění.
Po skončení lyžování jsme se sbalili a odjeli do Oslo, kde byla podrobná komentovaná prohlídka centra města a závěrečný večírek. První československý firnový memoriál byl po všech stránkách výborný, když jeho průběh částečně ovlivnilo typické norské počasí…
Z výbavy jsme s sebou měli např. dva lavinové batohy ABS Varia, lavinový batoh Pieps JetForce, lavinové komplety Pieps a solární fotovoltaické panely GoalZero.
