Tento rok byla dlouhá zima. Nebo spíš … dlouhá sezóna? Kdy vlastně začala a kdy jí bude konec? Vlastně ani nebyla dlouhá, ale hodně nasněžilo. Nebo tolik ne? Sněhu bylo dost, misty možná až moc, což nám ovšem ani troche nevadilo. Nebudu napínat a začnu v lednu 2015.
Ze startu jsme vyjeli se Zuzkou navštívit Kewina k fjordům. Ten na nás hned vybalil, že nás vezme do Sogndal, že to jsme ještě neviděli a měl pravdu – sněžilo tak moc, že nebylo vůbec vidět, ale po gule v prašanu. Vtipálek.
Zakázal jsem Kewinovi sněžnice, tož kupuje splita a při první příležitosti hlásím v práci za A. Mizíme do Sunnmøre Alps (mé poprvé) a zdoláváme první kopečky okolo Hjørundfjorden a střediska Stranda. Nakonec to kvůli oteplení balíme směr Sogndal (zase sype) a se zastávkou nad Hemsedal výlet zakončíme ve větší grupě u Beitostollen kde jsme byli běžkovat a saunovat.
Stručně – Norpow – detailně popsáno v článku Prašanové norské velikonoce – fjordy a Gaustatoppen (1883 m).
norpow pokračuje – druhý díl k výpravě Norpow Velikonoční norské fjordy v prašanu, aneb s pěti Norkami na Kvitegga (1489 m).
A taky jezdím na kole, ale tuto zimu (pardón sezónu) jsem ho vytáhl jen párkrát a stejně jsme jezdili jen po sněhu a nebo za sněhem. No a na konci dubna ještě o víkendu na chatu za Kewinem s běžkama a v neděli na skialp do Rondane přivítat jaro.
Květen byl opět náročný. S Petrem na Hemsedal, další víkend jsem vyvezl Zuzku poprvé na Gaustatoppen a na konci měsíce uspořádal 1.čs firnový memoriál viz.: První československý firnový memoriál 2015 v Norsku v relaxačním duchu.
Tento měsíc jsem měl dost napresovaný program a tak jsem mezi svadbama a dovolenýma stihl Zuzku opět vyvézt na Gaustatoppen. Ale tentokrát opravdu vyvézt – vláčkem – za odměnu.
V červenci se už sníh hledá hůř, ale nakonec se s Tiborem rozhodujeme pro jižní Jotunheimen, kde toho sněhu bylo od zimy přece jen o něco víc a šlapeme na Hjelledalstinden (1989 m), což je kopec nad nádherným jezerem, přesně naproti Falketind. Horních 300 výškových dokonce s čerstvým sněhem z předešlého dne.
Srpnový výlet jsme podnikli směrem na Galdhopiggen, nejvyšší horu Norska, kde funguje letní ledovcové středisko a tak jsme se se Zuzkou vyblbli na sjezdovce. Tohle bylo moje poslední lyžování za svobodna. (od této chvíle do svatby jsem měl o lyžování zakázané mluvit – vydržel jsem to, tak si mě vzala).
V září, jako novopečený ženáč, hory stíhám opět na poslední chvíli. Skoro celá banda ztracených lyžníků a prknařů “Horykdykolifkdekolif” podnikáme výšlap na Glittertinden, druhou nejvyšší horu Norska a celého severu Evropy. Druhý den se přesouváme na Sognefjellvegen, průsmyk přes hory k fjordům a na ledovci Fannaroki nás překvapil čerstvý sníh a pod vrcholem dokonce prašan. Dále viz.: Krásné skialpové a cyklistické září v Jotunheimenu.
A týden nato beru svou novomanželku zpět do nejvyšších hor a jedeme se rozjezdit na Galdhopiggen.
Roldal – je to tu, prší, a to znamená hodně sněhu v horách. Petr domlouvá firemní chatu pro 12 lidí a ještě s Kewinem jsme ve třech vyrazili poorat první pořádnej prašan nové zimy. Fotky snad mluví za vše.
A už zasněžují kopec za barákem, první výšlap a je to tu zase …. nová zima …. nová s… počkat, není to náhodou pořád tam samá sezóna?
Prostě bylo toho dost a jestli Vás zajímají nějaké detaily, jako třeba kolik dní jsem za ten rok stál na lyžích, tak to nevím přesně, ale podle mého deníčku to bylo zhruba 400… ANO!!! … a dál už žádné hloupé otázky!
SKOL
| Martin Kulíšek je moravský freerider a skialpinista, který (stejně jako jeho mladší bratr Jiří) rád lyžuje celoročně. V roce 2015 se stihnul oženit a jeho manželka ho všemožně podporuje ve sněhových aktivitách. Pro úplnost by se slušelo doplnit, že autor žije napůl v Norsku a v ČR, a s jeho duševním zdravím to není úplně v pořádku, protože při psaní článku začalo sněžit. |
Jistota na každém kroku.
.
.
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.
