Prašanové Setkání skialpinistů 2024 na Brádlerových boudách

Pořadatelé z Komise tradičního skialpinismu ČHS a Společnosti horské medicíny připravili bohatý program od pátečního večera do sobotní noci. Počasí a sněhové podmínky byly objednány výborně, takže sněhu bylo nejenom dostatek, ale navíc byl i prašan! Brádlerovy boudy jsou typickou skialpinistickou chatou, takže všude, kde se návštěvník podívá, jsou lyže, tulení pásy nebo skelety. Účastníci Setkání skialpinistů 2024 to ještě vylepšili o splitboardisty a unikát ve střední Evropě – skialpinistickou monoski (monosplit).

Pátek plný sopek, Nového Zélandu, Piku Lenina a nehod

Na páteční večer byly připraveny čtyři přednášky. Úvodní se věnovala problematice výstupů a sjezdu z aktivních i vyhaslých sopek v různých zemích světa včetně možných nebezpečí a sněhových podmínek. Následovalo představení skialpinistických možností na Novém Zélandu včetně různých variant přesunu k začátku sněhu a odstupňované úrovně ubytování. Český ženský prvosjezd severní stěny Piku Lenina (7134 m) byl rozebrán v předposlední prezentaci. Nakonec se rozebíraly skialpinistické nehody a způsob jejich řešení ve dvou kazuistikách z Rakouska a Slovinska.

Pět praktických workshopů na sněhu

Denní hodiny byly v sobotu věnovány pěti praktickým venkovním workshopům, které proběhly dvoukolově tak, aby si každý zájemce mohl vybrat ze dvou z nich. Pouze workshop Teorie a praxe měření sněhových charakteristik začal krátkou přednáškou, po níž došlo nad Brádlerovými boudami k praktickým venkovním měřením.

Další skupiny se mezitím snažily vylepšit své sjezdové a výstupové techniky nebo skákání ve volném terénu včetně stoosmdesátek a dalších skoků. V lavinovém workshopu si účastníci mohli vyzkoušet i nejnovější lavinové vyhledávače Pieps PRO IPS a Mamut Baryvox 2. Na porovnání byly také standardní pila a 105 cm dlouhá Tindeq snow saw na vyřezávání sněhových bloků pro CT a ECT testy stability sněhové pokrývky. Představena byla také sonda Snow Scope Probe pro měření sněhových profilů.

V rámci workshopu zaměřeného na lanové techniky vhodné pro pohyb na ledovci si účastníci zopakovali (nebo se naučili) několik základních uzlů a navazování na lano. Následně si ve vícečlenných družstev vyzkoušeli výstup a sjezd na laně. Jedna trojice měla pravděpodobně světovou premiéru, když byla tvořena skialpinistkou, splitboardistkou a skialpinistou na monoski (monosplit). Vyzkoušeli si také spouštění na laně z kotvícího bodu tvořeného lyží stejně jako různé způsoby vytahování včetně standardní kladky.

Nabitý přednáškový program

Se setměním začal odpoledně-večerní přednáškový maratón. Robin Kaleta představil freeridové a skialpinistické možnosti na Špicberkách. Následovaly možnosti vzdělávání v oblasti horské zdravovědy, lavin a skialpinismu v České republice, Rakousku, Německu, USA a Kanadě. Účastníci se seznámili s novinkami z International Snow Science Workshopu, který se uskutečnil v norském Tromso na konci září 2024. Vybrané testy stability sněhové pokrývky a jejich praktická použitelnost byly uvedeny v další prezentaci. Pokračovalo se představením materiálových skialpinistických novinek v Namche z nedalekého Vrchlabí.

Co a jak je dnes skryto za skialpinistickými závody představila Maruška Zelená, a to včetně vybavení od Movement, ATK, Scarpa a CAMP až po trénink rozložený v průběhu celého roku. Jen své ultralehké skelety nenechala kolovat mezi diváky, jelikož v nich doběhla na Brádlerovy boudy. Prašanové skialpinistické možnosti na Aljašce v blízkém i vzdálenějším okolí Anchorage byly rozebrány Jitkou Růžičkovou. Velmi pozorně byla sledována přednáška Veroniky Šustkové o klimatu a sněhových podmínkách od minulosti přes současnost až po různé varianty dalšího vývoje do roku 2100.

Po večeři se nejprve rozebírala aktuálně platná legislativa na území KRNAPu a jaké jsou možnosti pro volnočasové pohybové aktivity. Hlavním přehledovým bodem sobotního večera byla přednáška Libora Duška a Vladimíra Erlebacha (Pavel Jirsa bohužel nemohl dorazit) mapující pohyb na lyžích s tuleními pásy od historie po současnost nejenom v Krkonoších. Vladimír Erlebach k tomu uvedl spoustu detailů od sedmdesátých let dvacátého století, kdy intenzivně závodil nejčastěji ve dvojici s Pavlem Jirsou. Petr Novotný navázal s představením telemarkového lyžování. Plynule přešel do vybraných lokalit z různých koutů světa, kde se pohyboval právě na telemarkových lyžích nebo v posledních letech na skialpech.

V závěru večera byl představen ideální dárek pro všechny milovníky pohybu na sněhu – první díl knihy Laviny v Česku, který vyšel na podzim 2024.

Sobotní program byl zakončen shrnutím činnosti Komise tradičního skialpinismu ČHS a plánovanými akcemi na následujících dvanáct měsíců včetně výjezdů do Norska a Rakouska, a metodického 35. Pelikánova semináře horské medicíny. Na rok 2025 byla také představena „soutěž“ o nejpřínosnější/nejlepší závěrečnou vysokoškolskou práci na téma pohybu na sněhu, lavin a bezpečnosti. Poté následovalo vylosování skialpinistické tomboly s řadou hodnotných cen, kdy hlavní cenou bylo zapůjčení obytného auta na víkendový skialpinistický výlet.

Do brzkých ranních hodin probíhal společenský program točící se kolem sněhu a kopců. Přes noc ze soboty na neděli napadlo dalších deset centimetrů sněhu. I přes nepříjemný vítr vyrazila většina účastníků na tuleních pásech po tyčovém značení na hřebeny.

Jak to viděli někteří účastníci?

Maruška Zelená:

„Na závodním skialpinismu byla pro zúčastněné jednoznačně nejzajímavější závodní výbava, ať už co se týká samotných lyží a bot, tak lezeckých doplňků na extrémnější závody v zahraničí a jejich váha, kdy skialpinisté počítají s každým gramem, který během etapových závodů musí tahat do kopce. Důležité je vždy zmínit souvislost s pravidly závodů a bezpečnost nejen ve volném terénu. Letos mě do přednášky napadlo uvést také zdroje nejen pro termínovky závodů, ale také pro trénink a alternativní sporty přes které může probíhat cílenější fyzická příprava na zimu. Dle dotazů po přednášce to určitě beru jako plus. Děkuji moc za odezvu a také zajímavé otázky publika, které mě inspirovaly i k názorným ukázkám.“

Další účastnice byla na Setkání skialpinistů poprvé:

„V předvánočním čase byl skvělý nápad utéct do Krkonoš na skialpové setkání. Na Brádlerkách, v tradiční horské chatě, jsme se přes pilování sjezdových technik s Milošem v terénu dozvěděli od Verči i mnoh praktického o vodní situaci v Česku a jaké bude počasí na Vánoce. Několikrát jsme na skialpech obletěli svět prostřednictvím krásných fotek i videí. Ač nikdy nebude mojí zálibou sjíždění sopek nebo hledání sněhu na Novém Zélandu, tak Lofoty, Grónsko a Špicberky velmi nalákaly. Tak zase někdy na pásech.“

Štěpán Preisler

„Na Setkání skialpinistů na Brádlerkách jsem absolvoval dva workshopy. První z nich byl nácvik skákání ve volném terénu, nejdříve byla teoretická část kdy a kde se máme odrazit na námi postaveném skokánku a jak bez pádu dopadnout. Potom proběhlo pár pokusů s malou rychlostí. Když nám to už šlo, tak jsme začali dělat nějaké triky. Roznožka nám ještě šla, ale další triky se nám už tak nedařily. Můj pokus o 180 tedy dopadl pádem. Druhý workshop byl o bezpečném pohybu na ledovci s Paličem, prvně jsme si vyzkoušeli pár základních uzlů a navázali jsme se na lano po třech nebo po čtyřech. Potom jsme začali stoupat a pak sjíždět navázaní na laně, což bylo trochu obtížnější. Pak jsme zkoušeli techniky slaňování a vytahování druhých osob z trhlin. Dostali jsme super rady a jsme o dost chytřejší. Víkendové Setkání skialpinistů se mi velmi líbilo, byl jsem na něm poprvé a pokud bude příští rok, tak bych se tam rád podíval opět.“