Poslední prašan v Pyrenejích

Poslední prašan v Pyrenejích

Splitboardista Míra Kube strávil posledních pár měsíců v Pyrenejích, celou zimní sezonu ve velehorách. Sjezdy zasněžených kopců se lépe zaznamenávají obrazově – fotí a točí, pokochejte se.

Jaro na horách je stejně nejlepší. Hlavně, když ti kámoši dají echo: „Očekává se prašan!“ A ono opravdu napadne. Je čas vzít si volno…

Odpoledne odjíždím do Valle de Arán. Už v sedle jsou teploty pod nulou a sněží. Na parkovišti v Baqueiře stojí jen jedno auto, je to Bo z Dánska, náš parťák pro dnešní dobrodružství. Leje. Za chvilku přijíždí Jirka. Má igelitové pytle. Vystříháme pláštěnky a vyrážíme na chatu Saboredo.

Igelitka moc neluftuje, tak jsme řádně spocení. Po hodině nasadíme pásy a jedeme mokrým sněhem. Přes laviniště vstupujeme do lesa a také do mlhy. Sundáváme pytle a zapínáme pípáky. Sněží. Sníh je těžký, lepí. Začínáme se střídat v prošlapávání stopy. Stmívá se a sníh se mi lepí na pásy, fouká. Lepší páteční večer si ani nedovedu představit. Když dorazíme na Saboredo, je téměř tma. Tři místní divočáci topí v chalupě. Věčeříme, sušíme hadry. Javi má narozeniny. Popíjíme pačarán a slivovici, hudba hraje. Někteří tancují. Saboredo má dobrou akustiku.

Spát jdu ve dvě, vstávám v 6:30. Ještě je šero. Napadlo! Na záchody se brodím čerstvým sněhem. Vypadá to nadějně, snad se trhnou i mraky. Navoskuji prkno a po snídani je to tady. Vyrážíme vzhůru. Šestice divejch divočáků na splitboardech a celá obora jen pro nás. Hlubokou stopou v sedlém prašanu se jde oproti včerejšku výrazně lépe, každý skluz je poohlazením na duši. Tempo, tempo, dýchej.

Rychlé spojení prken a jeden po druhém jedeme téměř přímo svahem dolů. Dole padám smíchy, štěstím. Happy Birthday Javi!

Zpět hore. Teleport prošláplou stopou do sedla. Jedu, 1., 2., 3., 4. oblouk, bum, skok, oblouk, ollie, oblouk… Dole už je horko. V dálce vidíme blížící se další stoupající lyžaře.

Odpočíváme na Saboredu. Muzika, slunce, pivo. Už je nás 9 a všichni na splitech. Cesta do údolí je nekonečná. Horko, puchýře, mokro v botách. Čert to vem! Za ten prašan na konci dubna, ve Španělsku to stálo.

Míra Kube: Splitboarding jako životní styl

Během posledních několika zimních sezón mi toto podélně rozříznuté prkno, doplněné o stoupací pásy a speciálně upravené snowboardové vázání pro potřeby výstupu na splitboardu doslova učarovalo a splitboading se stal mým životním směrem.

Míra KubeMíra Kube

Splitboarding je svoboda, vášeň a závislost. Vášeň ve všech možných podobách. Jak to nejlépe popsat? Vybavuji si ten pocit, kdy poprvé otevřu boardbag před začátkem nové sezóny. Vášeň ukrytá ve vůni vybavení, která ve mně vyvolává vzpomínky na předchozí zimy. Osahat a pečlivě zkontrolovat všechny části výbavy. Následně přichází na řadu balení na výpravu.

V mém případě se jedná o určitou formu meditace. Začíná proces rozhodování. Co přibalit, co naopak nechat doma. Vášeň pro ticho, které mě obklopuje při stoupání na pásech. Nekonečnost času na přemýšlení a meditaci, při které si je člověk neustále vědom toho, co se děje kolem. Vášeň pro vůni čaje, která se line z přenosné čajovny, kterou je třeba vynést až tam vzhůru, na vrcholky hor. Je to ten vážný pocit rozhodování před sjezdem. Vášeň a závislost na adrenalinu, který mě zaplavuje těsně před sjezdem. Pocit při sjezdu budiž nepopsatelným. Nadšení a štěstí. Důvěra a sebejistota jsou rozhodně dobré pocity. Cestování s boardbagem je důležitou součástí splitboardingu. Všechny ty letiště, vlaková nádraží a dodávky kámošů. V mém případě je nejintenzivnější prožitek při splitboardingu spojeném s bivakováním. Pocit tepla, když se člověk nasouká do spacáku a pozoruje noční oblohu. Zvuk rozepnutí zipu stanu a první výhled ven, který je vždy naplněn očekáváním. Přátelé, parťáci a piva.

Znovu přichází podzim. Všichni jsou plni očekávání a kruh se uzavírá. Splitboarding je věnováním pro všechny milovníky zimy.

Pinguin

Míru podporuje při jeho splitboardových toulkách český výrobce outdoorového vybavení Pinguin.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: