V Norsku jsem dost často na lyžích ni na vodě. Dalo by se říct, že to tam i trochu znám. Na horách se pohybuji dost často, mám za sebou řadu různých školení včetně lavinových. Z tohoto pohledu jsem dobře připraven, abych se pohyboval v zimě na horách.
Předchozí příprava a zkušenosti však nestačí, když se člověku do mysli vkrádá myšlenka sjet si krásný svah, nad nímž právě stojí. Jak to může vypadat v praxi z mého pohledu?
Krásný slunečný den v Jotunheimenu
V polovině května jsme se pohybovali v Jotunheimenu a za krásného počasí vyrazili na komplexní okružní túru s pohybem na tuleních pásech, na stoupacích železech s cepínem v ruce a následným sjezdem přes ledovec do údolí k řece. Sněhové podmínky byly ideální, pro jižně orientované svahy byl vyhlášen stupeň lavinového nebezpečí 3, zatímco pro ostatní expozice byla lavinová dvojka. Na tuleních pásech jsme dorazili na vrchol, z něj pokračovali ještě kousek po hřebenu se sjezdem do sedla.
Ze sedla jsme na mačkách a s cepínem vystoupali na další vrchol a po jeho hřebenu se přesunuli k začátku sjezdu. Jednalo se o trasu A z Veslfjelltindernu (2157 m). Když jsme došli na hranu jižního svahu, tak tam pofukoval chladný vítr a sníh byl tvrdý. Pod hranou svahu už ovšem bylo vedro a bylo kolem jedné hodiny odpoledne. Svah měl sklon v rozmezí od 30 do 40 stupňů. Nad svahem nebyla převěj, nájezd byl lehký a široký. Pod hranou svahu jsme udělali rychlý test stability sněhu, který ukázal, že je tam přibližně dvacet centimetrů vysoká deska.
Rozhodování na hraně svahu s jižní orientací
To vše jsem ale z nějakého zvláštního a nepochopitelného důvodu úplně ignoroval a přestal mít pokoru. Ten svah jsem prostě chtěl sjet a myslím, že jsem byl rozhodnutý i přes všechny okolnosti. Svah mi říkal „pojeď hochu, bude to báječné“. Taky si myslím, že když bych to nebyl já, tak by do toho stejně někdo z naší skupiny najel. Jinak bych měl mít už docela dost zkušeností s plánováním, posuzováním a lavinovou záchranou, protože jsem byl na spoustě kurzů a školení. Ten kopec mě dostal. Nepodělal jsem se, ale mám velké poučení a rozhodně budu pokornější.
Čtyři oblouky a dost!
O co šlo? Vše je vyznačeno na fotce: oranžová je nájezd, poté následovaly asi čtyři oblouky. Potom divný stín, a pocity vlevo, pak už se mi i vpravo potvrdilo, že je zle, a že si to frčím na desce. Snažil jsem se z ní odjet doprava a skoro jsem vyjel. Na kraji jsem už upadnul, a naštěstí se propadnul na podklad a ztratil jednu lyži. Aspoň tak si to vybavuju, ale bylo to rychlé.
- Červená označuje, kde jsem se doklouzal po hubě s jednou lyží a hůlkou
- Modrá je poloha druhé lyže
- Zelená je poloha hůlky
- Fialová barva je odtrh s odhadovanou výškou 30 cm, neměl jsem chuť jej jít měřit
Posbíral jsem si své hračky a v pohodě jsem to nakonec dojel. Měl jsem velkou kliku a beru si to jako důrazné poučení. Neměl jsem pokoru. Naštěstí jsem nedostal ani žlutou kartu, i když bych si ji zasloužil za to, co jsem předvedl. Kámoši mezitím lavinu nahlásili na norský lavinový server a potvrdili, že jsem v ní byl sám.
