One World Two Skis – expedice Beton Ski Team podél Hedvábné stezky

Martin Štourač (extrémní lyžař, horolezec, paraglidista) a Karel Svoboda (extrémní lyžař, právník, cestovatel). Dva milovníci adrenalinu s velkými sny, pro něž je cestování a skialpinismus zdrojem neutuchající životní radosti. To je Beton Ski Team. Už v polovině února se vydají na další téměř sedmiměsíční výpravu, plnou strmých svahů a extrémních sjezdů.

Prohlédněte si i další fotografie k článku…

Žádné vleky, žádné helikoptéry, ani výškoví nosiči. Jejich cílem je lezení, sjíždění strmých svahů a stěn a hlavně objevování nových oblastí pro extrémní lyžování. Méně je někdy více. O to více to platí v horách. Během cesty z Tater až do Himalájí navštíví jen několik vybraných pohoří, aby je mohli pořádně prozkoumat a pokusit se i o obtížné prvosjezdy.

Jak vás celý projekt napadl?

Měli jsme být v plánu několik měsíců na horách v Evropě, hlavně v Tatrách a Chamonix, s možným výpadem na Balkán. Těšili jsme se, ale tak nějak jsme cítili, že to není úplně ono.

Nápad podniknout tuhle cestu se pak zrodil jednoho pošmourného listopadového rána s lehkou kocovinou po návštěvě Dejvické nádražky. Okamžitě jsme věděli, že to je to pravé a hned začali s přípravami.

Trasa už je přesně známá nebo se bude tvořit v průběhu?

Trasu jsme si již nechali vyjet na googlemaps. Až na čínsko-kyrgyzské hranice se to zdá být průjezdné.

Teď vážně, máme vybraných několik pohoří po cestě, kde chceme strávit více času – jmenovitě – Proklejte (Černá hora/Albánie), Kačkar (Turecko), Alam Kooh (Írán), Pamír/Tian Šan (Tádžikistán/Kyrgyzstán) a Himaláj (Čína). Tyto pohoří do značné míry určují naší trasu. Počítáme samozřejmě s tím, že budeme muset trasu přizpůsobit v případě, že někudy nepůjde projet (ať už z bezpečnostních nebo jiných důvodů).

Co se Číny týče, tak to bude hlavně otázka financí – projet autem Tibetem a zkusit vylézt a sjet Cho Oyu se zdá být teoreticky možné, ale uvidíme jestli se nám podaří vyřídit potřebnou administrativu a sehnat peníze na lezecký permit.

Půjde jen o hory a lyže nebo půjde i o poznávání kultury daných míst?

Určitě půjde i o poznávání. V řadě zemí, kterými budeme projíždět, jsme ještě nebyli, takže v rámci odpočinku a zpestření dlouhých přesunů budeme zařazovat i „kulturní vložky“. Z cestovatelského hlediska se nejvíce těšíme do Íránu.

I některé z článků, které plánujeme psát budou spíše cestovatelského než lyžařského, resp. horského ražení.

Sjíždět sedmi nebo osmitisícovky na lyžích je už opravdu extrém a možná si nad tím kdekdo zaťuká na čelo. Kdo či co vás k tomu inspirovalo?

Je pravda, že hodně lidí si klepe na čelo, že do hor ještě taháme lyže. Nám to ale přijde logičtější, než vyrazit bez nich. V mnoha případech je člověk rychlejší a hlavně – užiješ si i sestupovou fázi, která pěšky bývá únavná a zdlouhavá.

Dá se říct, že extrémní skialpinismus ve vysokých horách má v České republice tradici; jenom příkladem Petr Novák, Robin Baum, Vladimír Smrž, Radek Váňa, David Fojtík, v posledních letech pak hlavně Jirka a Ondra Švihálkovi. Ti všichni pro nás jsou velkou inspirací. Co se skialpinismu v exotických destinacích obecně týče, neměli bychom zapomenout na Honzu Palu.

Celý nápad spojit cestování autem se skialpami je poměrně ojedinělý, že? Nebo máte nějakou konkurenci?

Co víme, tak se nikdo o nic podobného nepokoušel. Obecně lidí, kteří provozují skialpinismus ve vysokých horách, není tolik a ještě spojit to s dlouhým cestováním po zemi… to chce opravdu velké nadšence 🙂

Na internetu jsme našli, že před pár lety hedvábnou stezkou z Číny procestovala parta Novozélanďanů. Měli s sebou lyže, ale šlo spíše o to v každé navštívené zemi si „udělat čárku“ a trochu polyžovat. Náš koncept je jiný, chceme se pokusit o obtížné sjezdy a provosjezdy, a to i ve vyšších horách. Na to člověk potřebuje strávit více času na jednotlivých místech.

Expedice by měla trvat přibližně sedm měsíců, což je docela dlouhá doba. Nebojíte se ponorkové nemoci?

Před „ponorkou“ nás varují všichni „moto-nomádi„, tedy dobrodruzi, kteří vyrážejí autem na dlouhé výpravy. Říkali jsme si, že jediné jak je možné ponorce předejít, je pořídit si ji už před odjezdem – takže jsme tak pojmenovali naše expediční vozidlo, které jsme zrovna pořídili.

Jak dlouho to všechno potrvá?

Plánujeme 6-7 měsíců. Délka bude záležet (kromě zdraví a jiných objektivních překážek) hlavně na tom, kolik se nám teď podaří sehnat na akci peněz a materiálu. Pokud by nás chtěl někdo ze čtenářů podpořit, tak budeme velmi vděční!

Průběh expedice budete moci sledovat na blogu Beton Ski teamu. A také na webu: hedvabnastezka.cz, tulenipasy.cz i v časopise Snow. One World, Two Skis se mohlo uskutečnit díky sponzorům: Hanibal, Boatpark a GoalZero.