Ondra Moravec o biatlonu a skialpu

Biatlon se i díky vašim úspěchům stává v Česku čím dál populárnější. Pocítil jste to nějak osobně?

Biatlon je mírně řečeno fenomén. To, co se za poslední tři roky děje v zimním období, je něco neskutečného. Jsem u biatlonu už poměrně dlouhou dobu, takže pamatuju doby, kdy lidi skoro ani nevěděli, co biatlon je. Asi nejvíc mě překvapují sociální sítě, měl jsem příspěvek, který měl 660 000 zobrazení, to už o něčem vypovídá.

Těší vás větší podpora veřejnosti? Motivuje vás?

Není nic lepšího než závodit před domácím publikem, a ještě tím nejpočetnějším z celého seriálu světového poháru. Někdy je to až kontraproduktivní, člověk občas přepálí tempo ve snaze nikde nepolevit.

Jak hodnotíte letošní přípravu?

S letní přípravou jsem spokojený, po celou dobu jsem zůstal zdravý a to je pro mě to podstatné. Tím pádem jsem mohl odtrénovat, co bylo v plánu, a jestli to bylo dost, uvidíme už za dva měsíce.

V čem vás posunulo soustředění ve Francii?

Soustředění ve Francii byla určitě dobrá volba, areál je absolutní špička, co se týče kvality, takže tréninky tomu odpovídaly. Dostali jsme pořádně do těla.

V čem je potřeba být silnější v kramflecích, ve střelbě, nebo v běhu?

Ideál je být silný v obou disciplínách, což je tajemství biatlonu, ale jednoznačně rozhoduje poslední stoják.

Poslední dva roky byla nadílka medailí z olympiády i z mistrovství světa opravdu velká. Necítíte teď větší tlak, protože se od vás čekají lepší umístění?

Po olympiádě jsem asi určitý tlak vnímal, ale naučil jsem se s ním pracovat. Teď to beru tak, že každá další medaile je pro mě takový bonus a zároveň motivace bojovat o další.

Jaké si kladete cíle v nadcházející sezoně?

Chtěl bych navázat na loňskou sezonu, takže být v top desítce v celkovém pořadí by bylo super. Jinak to budu brát závod po závodě.

Co vám pomáhá udržet si motivaci a koncentraci v průběhu závodní sezony?

S motivací nemám problém, každý start je pro mě nová výzva. S koncentrací je to horší, sezona trvá skoro čtyři měsíce a je téměř nemožné vydržet to nasazení po celou dobu. Pokud tedy nejsem na závodech, snažím se na biatlon myslet co nejméně, abych si vyčistil hlavu.

V čem vám úspěchy na olympijských hrách v Soči a na mistrovství světa ve Finsku změnily život?

Do jisté míry jsem teď známá osobnost, což má své výhody i nevýhody. Ale musím přiznat, že život je teď o poznání snazší.

Má takový úspěch i nějakou stinnou stránku?

Rozhodně ano, s úspěchy přibývají povinnosti vůči partnerům, což občas stojí spoustu sil, které pak chybí v tréninku. Ale to už je daň za úspěch.

Úspěchy slaví celý český biatlonový tým. Máte dojem, že se v rámci týmu vzájemně posouváte dopředu?

V tom je síla českého biatlonového týmu. Pokud jsou jeho součástí ti nejlepší na světě, jdou všichni členové nahoru.

V dětství jste prodělal onemocnění, kvůli kterému vám doktoři zakázali výkonnostní sport. Neposlechl jste. Během léčby jste strávil několik měsíců na vozíčku; ovlivnil nějak tento zážitek váš pohled na svět?

Bylo mi ani ne deset let, takže můj pohled na svět to zásadně nezměnilo, ale možná mi to dodalo vůli změnit v podstatě cokoli.

Respektujete jinak doporučení lékařů během tréninku?

Vůbec ne, to bych nemohl trénovat.

Do přípravy zařazujete doplňkové sporty, třeba jízdu na kole. Je skialp také alternativou k tréninku, nebo spíš odpočinková záležitost?

Skialp je pro mě ideální odreagování a zábava. Rozhodně by pro mě byl vhodný i tréninkově, ale času je tak málo, že se to nedá moc často do tréninku zařadit. Je to výborná kombinace síly a vytrvalosti.

Vypravili jste se s přáteli na skialpech po jedné z nejznámějších tras ve Švýcarsku. Jaké dojmy ve vás přechod z Chamonix do Zermattu zanechal?

Jen ty nejlepší, vyšlo nám luxusní počasí a parta byla super. Pro mě je to vždycky zážitek, mám totiž většinou jenom jeden týden k tomu, abych se někam dostal, proto si to chci maximálně užít. A to se povedlo na sto procent.

Stihl jste v prostředí alpských velikánů zregenerovat mysl?

Hory miluju. Je to ideální místo na to, aby člověk úplně vypnul a nemusel na nic myslet. Prostě jen jdu, pozoruju ty krásné kopce a říkám si: „Škoda, že to nemáme doma.“

Často jsem slyšela chválu na atmosféru švýcarských horských chat. Jaké dojmy zanechaly ve vás?

Hrozně se mi libí, když se všichni sejdou na večeři, vyprávějí si zážitky z celého dne a připravují trasu na další den. Další věc je umístění chat, například Cabane Bertol je jako chaloupka na kuří nožce, vypadá úžasně. Jediná věc, která je lehce negativní, je spaní po dvaceti v místním pokoji, protože nemám nad ránem zrovna silné spaní. Ale to je kolorit, který k tomu patří.

Na běžeckých lyžích jste jako doma. Jak dlouho jste se sžíval s jiným, skialpovým typem lyží.

Chodím na skialpy už 16 let, takže nějakou zkušenost mám. Ale nejvíc jsem se naučil za poslední tři roky, co chodím s Gabem (Branislav Adamec je vůdcem UIAGM, pozn. editora). Navíc mám to nejlepší vybavení a to je znát.

Prošel jste lavinovou a ledovcovou průpravou, nebo jste dal důvěru zkušenějším kolegům?

S lavinovým vyhledávačem bych si poradil, ale ledovcový kurz nemám. Když má člověk v partě dva horské vůdce, je to, myslím, dostatečné bezpečí.

Jaké vybavení jste měli?

Již tradičně –  prověřené a kompletní od Dynafitu: lehoučké lyže Cho Oyu, vázání Radical ST a boty TLT6 v karbonové verzi.  A samozřejmě klasickou ledovcovou výbavu – sedák, mačky, cepín, pípák, lano, žďárák, slaňovací osmu a haršajzny.

Užíváte si i sjezdy volným terénem? Jaký jste sjezdař?

Užívám si je vždycky, když to jde, zlepšuju se. Kolikrát si vyběhnu a sjedu i něco navíc.

Vyšlo vám perfektní počasí. Dokázaly by vám mlha a sněžení zkazit náladu?

Pokud by to neznamenalo konec přechodu, tak určitě ne. Jsem zvyklý na nepříznivé počasí.

Máte další plány na skilapové přechody hor?

Se skialpem chci pokračovat. Rozhodně do jara musíme něco vymyslet.

Ondrovi přejeme mnoho úspěchů v nadcházející sezoně!