Monika Nováková: Kdybych měla deset dalších životů, tak bych chtěla sjet všechny sopky v Chile

Fotogalerie Monika Nováková – GIRLS ON SKIS >>

Obvyklá otázka na začátek – jak, kde a kdy jsi začínala lyžovat?
Začala jsem lyžovat v České republice. Rodiče měli chalupu v horách, takže jsem od tří let jezdila tam. Když mi bylo dvanáct let, tak jsme začali jezdit do Alp – hlavně do Francie.

Kdy a proč jsi přesedlala ze sjezdovek na skialpinismus a freeride?
O skialpu jsem tušila, profesionálně jsem se k tomu dostala u firmy Völkl. Tam se pro freeride a skialp vyvíjely lyže, oblečení a podobně. Osobně jsem vyvíjela oblečení, takže jsem resila hlavne technickou a funkční stránku oděvů. Každý detail se musel řešit. V té době jsem se k tomu dostala teoreticky. Vše se změnilo, když jsem odešla od Völklu a vyjela do Chile. V Chile lidé inklinují k jízdě ve volném terénu. Jak je u nás alpské lyžování, tak v Chile je to freeride. Což je samozřejmě dané i jinými podmínkami a především obrovským množstvím volného terénu. Díky dobré technice na sjezdovce, pro mne přechod do volného terénu nebyl problém.

Jaké byly tvé oblíbené terény ve skialpinistických počátcích?
Můj úplně první skialpový výlet v Chile byl na místní kráter jedné sopky v roce 2016. Foukal silný vítr, že mě to několikrát malem porazilo, a manipulace s pásy byla také náročná. To mě neodradilo a vylezli jsme na kráter té sopky. Byl to neskutečný zážitek, sopka sice nebyla aktivní, ale kolem kráteru nebyl sníh, byla tam cítit síra. Byl to zvlastni pocit.

Které ze svých skialpových výprav nebo sjezdů ve svých počátcích si hodně ceníš?
Asi nikdy nezapomenu výstup na sopku Villarica. Je to nejvíc  aktivní sopka Jižní Ameriky. Když člověk vyleze nahoru, tak se dívá do kráteru, kde létá do vzduchu láva. S tím mám spojený freeride závod; Avalancha en el Volcano, což je sjezd ve volném terénu. Je to velká výzva, fyzicky náročné, výstup s převýšením 1500 metrů a poté sjezd v co nejkratším čase co nejkratší linkou. Pamatuji si, že když jsem stála pod touto sopkou, tak jsem nevěřila, že se to dá zvládnout.

Říkala jsi, že lyžuješ celoročně – přes leto v Chile a přes zimu v Německu. Jakým aktivitám se věnuješ kromě freeridu a skialpinismu?
Ze sportu mám hlavně ráda vodní sporty. Vždy jsem ráda pádlovala, takže raft, kajak, nebo paddle. Příležitostně i windsurf.

Kolik dnů ročně věnuješ pohybu na lyžích a jiným cestovatelským aktivitám?
Bude to přes 200 dnů ročně. Jakmile mám volnou chvilku, tak si vyběhnu nějaký kopec, na lyzich, jen tak pro radost a fyzičku. Jakmile mám možnost, tak jdu do hor.

Náročnější skialpinismus

Máš nějaký vzor v náročnějším lyžování v horách?
Před časem jsem se přeorientovala na freeride, sleduju freeridové filmy. Určitě mě inspirují lidi, co jezdí a skáčou. První desítka Freeride World Tour, první desítka Freeride Qualifier. Pouštím si je pro inspiraci.

Podle čeho si vybíráš místa, hory, výstupy a sjezdy?
Moc si nevybírám nebo spíš  až na místě podle toho, kde zrovna jsem. Výstupy jsou většinou spontánní záležitostí. Na co si ale dávám pozor, je bezpečnost. Už se nevydávám do volnéo terénu bez vybavení a lavinový batoh je pro mne automatický. Nejen kvůli lavinám ale i pádům. Také dbám na to, s kým se vydávám do volného terénu. Chci mít jistotu, že v připadě nouze všichni vědí jak se mají chovat. Nemám ráda neprofesionální chování.

Jak se psychicky vyrovnáváš s náročnějšími a případně i hodně exponovanými sjezdy?
Hlavně zachovat klid, neříkám, že nemám občas strach. Je to věc vnitřní koncentrace, vždy se snažím zkoncentrovat na každý pohyb, na každý oblouk. Vždy se snažím nadechnout, uklidnit se. Stojím na tom místě třeba dlouho, dokud se neuklidním.

Už se ti někdy stalo, že jsi musela z něčeho vycouvat?
Jednou jsem se ocitla na ledové hranš a pode mnou byla skála. To bylo nepříjemné. Nebyl moc prostor a začala jsem trochu panikařit. Chtěla jsem sundat lyže a nasadit si mačky. Pak mi ale došlo, že kdybych ztratila kontakt hrany s povrchem, sjela bych hned. Nakonec jsem se z toho dostala na lyžíich.

S jakými parťáky jsi jezdila a jezdíš? Je to čistě mužská záležitost, nebo jsou ve skupině i další ženy?
Holek, co jezdí, zase tak moc není a ani jich u nás moc neznám. Skvěle jezdí třeba Klárka Janoušková, se kterou jsme byly nedávno v Nendazu na freeride derby.

Které sjezdy patří mezi tvé nejoblíbenější? Jsou mezi nimi i některé, které je možné označit za velmi strmé?
To nevím, nemám nejoblíbenější  sjezdy. Mohu říct, že mne baví každý terén. Všechno záleží na podmínkách. Může být poměrně mírný svah, ale když se z toho stane led, tak to může být velký problém. Pamatuji se, jak jsem jela první závod Freeride qualifier. V te dobe jsem mela jeste horsi orientaci, jedina cesta pro mne byla „konvexniho“ charakteru, a to byl uzky kuloár. Bylo to sice oznacene jako nejnizsi obtiznost, ale svah byl cely zmrzly, a pri sklonu, ktery to melo, to byla komplikovana zalezitost.

Zmiňovala jsi lyže 180 cm, kolik vlastně měříš?
Mám necelých 160 cm, a ráda jezdím na lyžích delších o 15 až 20 centimetrů. Ráda jezdím rychle a delší lyže jsou stabilnější. V současné době mám dvoje užší a těžší Blizzardy a jedny prašanovky Liberty.

V jakých nejvyšších nadmořských výškách jsi dosud lyžovala a jak to na tebe působilo?
Nikdy jsem nelyžovala výše než 3600-3800 metrů.

Používané vybavení

Jaké lyže, vázání a obecně vybavení jsi používala ve svých začátcích?
Momentálně mám Blizzard Bonafide a Blizzard Kabookie, které jsou spíše do rozbořeného nebo kompaktnejšího terénu. Freeridová lyže s “obřačkovým” základem. Ideál na delší oblouk. Potom mám jedny čistě prašanovky Liberty 130 pod patou. Lyže, co krásně pluje, a ani na sjezdovce nezklame.

Co preferuješ u oblečení?
Klasické vrstvení, termo vrstva, lehká péřová vrstva, a membránová bunda.

Lavinová prevence

Jaké jsou tvé zkušenosti s lavinovou prevencí?
Mám lavinový kurz a troufám si říct, že bych systematicky dokázala hledat zasypaného člověka. Nicméně, co se analýzy sněhových vrstev týče, nemám dostatek zkušeností na to, abych sama mohla dělat závěry.

Máš nějaké osobní zkušenosti s lavinami?
Naštěstí ne. A doufám, že to tak zůstane a lavinový batoh budu mít jen „pro okrasu”.

Motivace pro další ženy a možné plány do budoucna

Co by jsi doporučila ženám, které by se chtěly posunout v lyžování na vyšší stupeň?
Základem je určitě dobrá technika na upraveném terénu, protože každá chyba, kterou děláme, tak se projeví více ve volném terénu. Samozřejmě, co nejvíc jezdit a zúčastnit se třeba nějakých závodů v zahraničí. Je tam výhoda, že rozhodčí na konci závodu řeknou chyby těm, co se neumístili. A hodně jezdit v různýh typech terénů.

Na co by si měly dát ženy hlavně pozor?
Človek musí mít vždy svůj usudek a nikdy nepřenechávat rozhodovací roli někomu dalšímu. Vždy znát svoje limity. Výběr cesty nahoru i dolů, udělat si na to vlastní názor a nejenom spoléhat na někoho jiného jako ovce. Já sama se snažím dál vzdělávat, abych mohla dělat vlastní rozhodnutí.

Jaké jsou tvé sny nebo plány, kde by jsi chtěla lyžovat?
V Jižní Americe je spousta zajímavých terénů jak na výstup, tak na sjezd. Kdybych měla deset dalších životů, tak bych je všechny chtěla projet. Mým snem je prolyžovat celou Jižní Ameriku. Dalším snem je Aljaška.

Děkuji za poučný rozhovor!