V zimním období jsou dny krátké, proto celodenní skialpové túry často začínají a končí za tmy. Fungovat celý den v zimních podmínkách vyžaduje větší výkon těla, aby se udrželo v teple. Vítr, který fičí na vrcholech hor, nízké teploty, zranění, nemoc, špatné oblečení nebo zabloudění. Všechny tyto situace spojuje jediné – riziko podchlazení.
Podchlazení vzniká z několika příčin, které lze rozdělit do dvou skupin. Vnější příčiny: vítr, vlhkost, nízké teploty. Větru a dešti neporučíme, můžeme se ovšem na tyto situace připravit – plánováním akce, vhodným vybavením. Vnitřní příčiny: vyčerpání, únava, dehydratace, fyzická a psychická nepohoda, zranění, nemoc. Zde je náš vliv větší a záleží jen na nás, v jaké kondici se budeme na výlety vydávat. V situacích, kdy dojde ke zranění či onemocnění parťáka na horách, je vždy potřeba myslet na fakt, že podchlazení je komplikujícím faktorem zranění i onemocnění a měli bychom se mu snažit zabránit.
TERMOREGULACE
Náš organismus ztrácí teplo několika cestami: vedením (předávání tepla do chladnějšího okolí při kontaktu – např. při sezení na studené zemi); prouděním (předávání tepla do malé vrstvy vzduchu v okolí těla a jeho následné odvátí větrem); zářením (každé teplé těleso vyzařuje teplo do svého okolí) a samozřejmě pocením. Naopak výrobu tepla zajišťuje náš metabolismus a také svalová práce, tedy pohyb. Nemáme-li dost energie (nedostatek jídla, vyčerpání), dochází ke zpomalení metabolismu, k nižší výrobě tepla.
Organismus reaguje na pokles teploty změnami v distribuci krve s maximální snahou o udržení teplého jádra (střed těla). Tělo omezuje průtok krve končetinami – končetiny jsou bledé, chladné. Z pohledu medicíny existuje několik škálovacích systémů, podle kterých můžeme hodnotit závažnost podchlazení. Základním parametrem je teplota jádra těla, nicméně tato teplota je pro nás v terénu neměřitelná. Jak tedy můžeme zhodnotit závažnost stavu pacienta? Vždy dle celkového stavu podchlazeného. Níže uvedené informace vycházejí ze škály Swiss Staging systém, která pracuje s projevy podchlazení.
ÚROVNĚ PODCHLAZENÍ DLE SWISS STAGING SYSTÉMU
Lehké podchlazení
Projevy: třes, pocit chladu, stěžuje si na zimu, problémy s jemnou motorikou (nezaváže si tkaničky, nezapne bundu), z milého člena společnosti se stává nerudný, negativně naladěný účastník. Tento stav může nastat během relativně krátkého času, v průběhu dne, i když je celá skupina pohromadě. Např. celodenní putování na sněžnicích, únava stoupá, na místě bivaku stavíme stany, nepřevlékneme se z oblečení, které jsme měli celý den na sobě. Po chvíli nás zpocené tričko začíná studit. Fouká-li vítr, situace se může rychle zhoršovat.
Řešení: lehké podchlazení v terénu není lehké rozeznat, ale je poměrně snadné ho vyřešit. Je-li to možné, změňme prostředí. V opačném případě přidejme podchlazenému suché teplé vrstvy, dodejme mu energii, ideálně ve formě sladkého teplého nápoje. Po dodání energie jej přimějme k pohybu. Aktivní pohyb pomůže k výrobě tepla a úpravě stavu.
Mírné podchlazení
Projevy: může a nemusí být třes, problémy s koordinací pohybů (špatná chůze, motá se, zakopává), nastupující apatie, špatná artikulace. Tohoto stavu si poměrně dobře všimneme a je třeba jej nepodcenit a rychle reagovat.
Řešení: v ideálním případě opět změna prostředí, v terénu to může být závětří, postavený bivak, stan. V terénu přidat podchlazenému teplé suché vrstvy oblečení. Snažme se o maximální izolaci od okolí. K izolaci můžeme využít izotermické folie (není podstatné, jakou stranou bude folie otočená k podchlazenému). Zraněného v tomto stavu zabalme do dvou izotermických folií, vždy na podložce, která jej izoluje od země. Sama folie od tepelných ztrát do země neizoluje, folie pouze odráží naše teplo zpět k nám. Udrží-li postižený hrnek s teplým sladkým nápojem, je možné mu podávat energii touto formou, pokud hrnek neudrží, dále mu jídlo a pití nepodávejme a snažme se o izolaci a zateplení. V případě nutnosti bivaku můžeme podchlazenému připravit hypotermický balíček, který proces zahřívání urychlí. V případě středního podchlazení může být hypotermický balíček řešením situace. Postiženého nenuťme k dalšímu pohybu, abychom mu energii zbytečně neodčerpávali, a tím nezhoršovali stav. Jestliže se stav nemění, kontaktujme horskou službu.
Těžké podchlazení – nejzávažnější stav!
Projevy: změna vědomí, absence třesu, riziko srdeční zástavy. Stav lze dobře rozeznat, ale v terénu je téměř neřešitelný.
Řešení: okamžité kontaktování horské služby + opatření preventující zhoršení stavu pacienta. S těžce podchlazeným nehýbejme (snažme se omezit pohyb končetinami, aby nedošlo k přesunu teplé krve do chladné periferie). Je-li možný transport do teplého prostředí, opatrně tak můžeme učinit. Nicméně pohyb s těžce podchlazeným lze přirovnat k manipulaci s člověkem s podezřením na poranění páteře – velice opatrná, šetrná manipulace. Jako prevence zhoršení stavu slouží hypotermický balíček.
CO JE HYPOTERMICKÝ BALÍČEK?
Je to metoda zateplení podchlazeného do příjezdu odborné pomoci/horské služby. K vytvoření hypotermického balíčku potřebujeme:
plachta – lze nahradit celtou ze stanu, bivakovacím vakem
karimatka – několik vrstev oblečení, větve – izolace od země
spacák
dvě izotermické folie
lahve s teplou vodou – hodí se také camel bag nebo hřejivé pytlíčky
Připravíme si plachtu, do jejího středu dáme karimatku, na ni spacák, spacák vyložíme izotermickými foliemi. Podchlazeného přeneseme na připraveného lůžka. Do podpaží, třísel a na hrudník dáváme lahve s teplou vodou. Lahve balíme do oblečení, abychom nezpůsobili popáleniny. Do třísel dáme smotané oblečení jako plínku, po ohřátí dojde k pomočení podchlazeného. Tento kus oblečení pravidelně měníme. Podchlazeného zabalíme do folie, spacáku a plachty. O podchlazeného v hypotermickém balíčku se staráme, pravidelně kontrolujeme stav jeho vědomí, dýchání. Po zhruba 2–3 hodinách vyměníme lahve s vodou za teplé. Je třeba si uvědomit, že se stále nacházíme v rizikovém prostředí. Došlo-li k podchlazení jedince, jsme stále ohrožení podobným stavem. Dbejme stále na vlastní bezpečnost. Není možné podchlazeného zabalit do hypotermického balíčku a dále jej nekontrolovat. Tím pádem nemáme možnost odpočinku přes noc a riziko našeho podchlazení se zvyšuje.
Na podchlazení je třeba myslet zejména v situacích lavinové nehody (postupně se kromě poranění projevuje negativní vliv nízkých teplot a nemožnosti pohybu), pádu do studené vody, nevhodného vybavení a špatného počasí. Na podchlazení bychom měli myslet také v průběhu letních měsíců. Naučit se sestavit hypotermický balíček je jedna z dovedností, kterou by měli cestovatelé a horalové určitě ovládat, neboť jim dokáže pomoci v rizikovém prostředí. Je-li podchlazený zraněný, nízké teploty jeho stav ještě dále komplikují. Zajištění tepelného komfortu jakémukoli nemocnému nebo zraněnému je minimum, které bychom pro něj měli vždy udělat.
