Ve dnech 2. až 10. února 2013 se uskutečnil lyžařský výlet Bosna a Hercegovina v zimě s CK Alpina. První dva dny jsme trávili v lyžařském středisku Bjelašnica a zbytek týdne v Jahorině…
Téměř každý den byl čerstvý prašan, ale viditelnost v hřebenových částech nebyla vždy ideální. Kromě lyžování jsme se věnovali také základnímu lavinovému výcviku.
Odkazy:
Lyžování a skialp v Bosně a Hercegovině s Nabosem a Hedvábnou stezkou – únor 2012
KAMA SNOW CAMP 2009 Bosna a Hercegovina – přehled výsledků
Z Brna jsme odjeli v sobotu večer a přes Slovensko a Maďarsko jsme zamířili k jihu. Cestou se někteří důkladně posilovali alkoholickými nápoji, což způsobilo menší obveselení a problémy. Jediným významným zdržením byla hranice Bosny a Hercegoviny kvůli nové vyhlášce o provozu autobusů. Vše se podařilo urovnat a v neděli dopoledne jsme dojeli do lyžařského střediska Bjelašnica. Necelá polovina účastníků se chtěla věnovat lyžování, ostatní se aklimatizovali v místních restauračních zařízeních.
V horních partiích Bjelašnici byla hustá mlha, což nevadilo, neboť všude níže byla spousta prašanu jak v lesích, tak na některých neupravených sjezdovkách. Ve čtveřici jsme tak za volání „PRAŠAN, PRAŠAN“ olyžovali vše co se dalo bez ohledu na horší viditelnost. Po skončení lyžování jsme přejeli do Sarajeva a ubytovali se v centru města. Následoval společný večírek v pivovarské restauraci a relativně brzký odchod spát.
Kdy vyrazit: Leden – březen, podle aktuálních sněhových podmínek i dříve nebo naopak později na jaře.
Cesta do Bosny a Hercegoviny: Se zájezdem CK Alpina zima nebo individuálně vlastním autem.
Ubytování: Řada ubytovacích možností na Jahorině i v Bjelašnici, pro poznání večerního a nočního života je i možnost spát přímo v Sarajevu. |
V pondělí 4. února jsme se po nočním sněžení probudili do krásného jasného dne, což předznamenalo opět pořádné prašanové lyžování. Nejprve jsme se snažili rozjezdit nižší části střediska, a jen co spustili pomu vedoucí až na hlavní hřeben, přesunuli jsme se na ni. Místní byli rychlejší, takže už nebyly k dispozici svahy bez alespoň jedné sjezdové stopy. To nám nakonec ani nevadilo a hodně jsme se přičinili o další stopy.
Prohlédněte si všechny fotografie k článku…
Později jsme v menší skupině vyjeli z hlavního vrcholu volným terénem dolů. Oproti výletům na Bjelašnici v předchozích letech silný vítr a proměnlivé počasí způsobilo, že místo krásného hlubokého sněhu byla většina sjezdu do sedla po ledové hoře. Každý si tak mohl během krátké doby vyzkoušet různé druhy sněhu, kdy se po rozmlsání v prašanu trochu bojovalo na ledu.
Po poledni jsme se potkali se dvěma bosenskými kolegy a v relativně velké skupině jsme s nimi vyjeli na hlavní hřeben, odkud se na lyžích a pěšky obešel velký skalnatý kotel ke krásně vysněženým svahům. Horní část sjezdu byla fantastická a ničím neomezovaná. Níže se přidal menší porost a končilo se lesními traverzy a sjezdy, jimiž jsme dojeli opět do lyžařského střediska.
Opět jsme vyjeli na hlavní hřeben a zkusili další sjezd na okolo přes sedlo. I když jsme se posunuli oproti prvnímu sjezdu blíže ke středisku, ledová hora byla v horní části ještě horší. Níže naopak byl krásný sjezd přímo do sedla. Ze sedla jsme dolinou dojeli dolů do střediska a přesunuli se opět do Sarajeva. V Sarajevu měl každý volný program s tím, že ráno budeme odjíždět brzy. Předpověď počasí měla být totiž dobrá.
Na Jahorinu jsme v úterý 5. února dojeli po deváté hodině ráno. Počasí ve vrcholové části bylo trochu pošmourné, nicméně sníh byl opět čerstvý. V druhé jízdě jsme ve trojici projeli lesnato-skalnatý svah oblíbený během výletu o rok dříve – Lyžování a skialp v Bosně a Hercegovině s Nabosem a Hedvábnou stezkou – únor 2012. Nájezd do žlábku byl trochu více zarostený oproti minulému roku, ale sjezd samotný byl pěkný. Zbytek dne jsme jezdili různě po okolí, jen dojezdy byly po sjezdovkách. Obdobná situace byla i v dalších dnech, kdy obvykle nasněžilo, jeden den bylo úplně jasno a zbylé dny byla v oblasti hřebene hustá mlha. Projeli jsme olympijský sjezd v horní časti neupravený a řadu zajímavých míst po okolí. Mimo jiné jsme některé večery udělali noční skialpové výstupy k vysílači s následnými sjezdy za svitu čelovek, resp. já jsem čelovku nepoužil, ostatní ano. Jeden den byl také věnován základům lavinového výcviku, zjišťování stability sněhové pokrývky, základním lavinovým testům, apod. za účasti přibližně poloviny lidí, kteří vyjeli do Bosny a Hercegoviny.
V pátek 8. února byla nahoře mlha hustá o dost více než u rybníčka Brčálníku, a tak se jezdilo po okolí nejníže položené červené sjezdovky. Když jsem s Ondrou chtěl jet od horní stanice čtyřsedačky přímo dolů, byli jsme obsluhou lanovky vyhozeni. Trochu jsme to objeli a stejně jsme to sjeli. Bylo to i se splazem z čerstvého prašanu.
V sobotu 9. února byl poslední den v Bosně, kdy část účastníků se šla provětrat na skialpech do mlhy a jen minimum ještě pořádně zajezdilo v opět čerstvém prašanu při viditelnosti limitně se blížící nula metrům.
Celkově se výlet velmi povedl z hlediska sněhu a terénů, menším záporem byl pouze menší počet vyloženš jasných dnů a v Bjelašnici ledová hora z jedné strany hřebene. Příště by to mohlo vyjít stejně nebo ještě lépe.
