Ledovcový skialpinistický přechod po Urnských a východních Bernských Alpách

Fotogalerie skialp Urnské a Bernské Alpy 2017 >>

S lyžemi na hrbu šlapeme naproti sněhovým polím po asfaltové silnici. První serpentinu si ještě zkracujeme po kozí stezce. Na chvilku nazouváme lyže, ale v zápětí se opět ocitáme na vytáté asfaltové cestě a po ní pokračujeme přes tunely až k restauraci Alpin Center Sustenpass.

Na vrchol Sustenhorn (3502 m)

Konečně opravdu stojíme na lyžích a ukrajujeme první metry z dnešní etapy. Je zataženo a okolní vrcholy střídavě vystupují z mlžného oparu. Při příchodu na ledovec Steigletscher se pro jistotu navazujeme na lano a navázaní docházíme až na chatu Tierberglihütte (2795 m). Čas máme dobrý a po ubytování se, ještě vystupujeme na vrchol Sustenhornu (3502 m).

Musím zmínit, že na chatě je velice příjemná a kamarádská atmosféra a jeden ze starších chatařů nám dává cenné informace, jak si poradit se zítřejší etapou, čímž rozptyluje naše nejasnosti. V mrazivém ránu se suneme do sedla Tierberg (2950 m). Slunce osvětluje okolní třítisícové vrcholy a my se snažíme co nejrychleji přetít hranici mezi stínem a slunečním svitem.

Před námi se objevuje ledovcový žlab, na jehož hlubokém dně je vidět zasněžené jezero Triftsee. Je nám jasné že až tam musíme sjet, abychom v zápětí strmějším žlabem mohli nastoupat do stejné výšky, kterou sestupem ztratíme. První metry jsou příjemný sjezd v prachovém sněhu. Bohužel spodní část žlabu je vysypaná a tak s lyžemi na kletrech sestupujeme po zmrzlých hroudách sněhu posypaných kamením až na dno údolí na hladinu jezera (1620 m).

Od jezera na chatu Trifthütte (2520 m)

Protější svah z vrchu vypadal mnohem děsivěji, než ve skutečnosti je. Opět vystupujeme ze stínu a s mačkami na nohách a s cepíny postupně stoupáme v levé části žlabu až k místu, kde vyhodnocujeme, že je už lépe nazout lyže a po pláních prosvětlených sluncem vystupujeme až k místu označeném v mapě Saclimi (2650 m). Před námi se objevují panorámata okolních hor a hluboko pod námi je vidět chata, kam míříme. Nám to však nevadí, neb nás čeká úžasný sjezd až pod závěrečné stoupání na chatu.

Trifthütte (2520 m), je horská kamenná chata do které se vchází sněhovým tunelem, který chatař pravidelně opečovává. Leží na úpatí ledovce, ač v nynějších podmínkách tíže dostupná je východiskem na mnoho krásných okolních vrcholů. Podle předpovědi by následný den měla přejít fronta, ale až od 14 hodin. Rozhodujeme se vzdát vrcholu Dammastock a brzkým ranním přechodem přejít do winterraumu na chatu Gelmer.

Ráno je vše jinak! Naše těla navázána na špagátu mizí v mlhavém oparu. Asi po 1,5 hodině stoupání se rozhodujeme pro návrat do chalupy. Jenomže téměř na zápraží chaty se obloha trhá a my dáváme druhý pokus. Ve vrchních partiích při přechodu ledovcových trhlin nás opět zahalila hustá mlha. Pomocí gps dorážíme do sedla (3208 m) pod Diechterhorenem a doufáme, že se počasí na chvilku umoudří, abychom mohli sjet. Přibližně 800 výškových metrů pod námi je chata, vzdálenostně asi 3,5 km. Vidět je stěží na 100 m a 15 cm nového sněhu nám vůbec nedává jistotu, že neodtrhneme nějakou sněhovou desku. Je to smutné, ale asi rozumné rozhodnutí. Navázáni na laně a pomocí traclogu, který jsme si prozíravě natrasovali, se vracíme přes hustou páru zpět na chatu Trifthütte.

Na vrcholu Dammastocku (3630 m)

Je nové ráno. Za řídkými mraky páry prosvítá slunce a my nastupujeme do stopy, kterou asi půlhodinu před námi vytvořila skupinka Švýcarů mířících na vrchol Dammastocku (3630 m). Šlapeme v jejich stopě a postupně ukrajujeme metry zbývající na vrchol. Po třech hodinách stoupání stojíme na vrcholu a fotíme se u ocelového kříže.

Na chvilku jsme zahaleni do mlhavé clony a necháváme se zmást sjezdovými stopy Švýcaru jedoucích jiným směrem. Naštěstí si toho Luboš všimnul. Opět gps-ka v akci. Museli jsme trochu vystoupat, to už ale opět svítilo slunce. Následně sjíždíme zpět na ledovec Alpligletscher, stoupáme do sedla (3208 m), ze kterého jsme to předchozí den otočili zpět na chatu.

Když už jsme u těch sjezdů, tak ty tu byly úplně úžasné a podle našeho hodnocení nejlepší, které jsme kdy na podobných podnicích zažili. Ne jinak tomu bylo i při sjezdu k winterraumu na chatu Gelmerhütte (2520 m).

• Tierberglihütte (2795 m) – Tierberglücke (2950 m) – Trifsee (1620 m) – Sacklini (2650 m) – Trifthütte (2520 m), vzdálenost 16,5 km, nastoupáno 1330 m, naklesáno 1619 m
• Trifthütte (2520 m) – honegletscher (3413 m) – Dammastock (3603 m) – Alpligletscher (3208 m) – Gelmerhütte (2520 m), vzdálenost 18,3 km, nastoupáno 1570 m, naklesáno 1739 m
• Gelmerhütte (2520 m) – Gelmersee (1849 m) – Kunzentännlein (1600 m) – Älpersulz (1700 m) – Bächlitalhütte (2330 m), vzdálenost 14,5 km, nastoupáno 865 m, naklesáno 960 m
• Bächlitalhütte (2330 m) – Obri Bächlilicken (3704 m) – Hiendertellti (2800 m) – Hubelhoren (3243 m) – Gaulihütte (2215 m), vzdálenost 20,7 km, nastoupáno 1678 m, naklesáno 1828 m
• Gaulihütte (2215 m) – Gauligletscher (2600 m) – Westliche Wätterlimi (3200 m) – Rosenhorn (3689 m) – Rosenlaui (1358 m), vzdálenost 24,5 km, nastoupáno 1579 m, naklesáno 2408 m

Přes ocelové zábradlí koukáme dolů hluboko do údolí, kde se v mlžném oparu bělá zasněžená hladina jezera a nahlas přemýšlíme, jak se odsud ráno dostaneme. Do rána je času dost a celá chata je jen naše. Vašek v kuchyni roztopil kamna suchým dřevem, které tu je nachystáno v pytlích. Společnými silami jsme uvařili špagety ze zdejších zásoba a našeho parmazánu. Pivo samozřejmě nechybělo. Vytvořili jsme si dokonalou pohodu a důkladně vysušili všechny věci. A pak zalehli pod deky. Pro ty z vás co neumí německy, tak kasa pro vložení peněz za útratu je ve společenské místnosti na jižní zdi.

K chatě Bächlitalhütte (2330 m) kus pěšky po silnici

S velkým respektem sjíždíme po zamrzlém prudkém svahu s vyčnívajícím kamením až k jezeru Gelmersee (1849 m). Po jeho zamrzlé hladině se s výšeným tepem přesouváme na druhou stranu jezera k hrázi. Tu na chvilku skialpinismus končí. Po letní kamenné terasové cestě s lyžemi na zádech scházíme až na zasněženou cestu vedoucí do Grimselpassu. Vystupujeme k horní vodní nádrži a po zasněženém žebru a údolím Bächlisboden, až k chatě na vyvýšené skalní ostruze. Za pomoc při nošení zásob z helikoptéry, která právě přistála, každý dostáváme pivo. Vítejte na chatě Bächlitalhütte (2330 m)!

Končí doba, kdy jsme šlapali sami, nebo se jen míjeli s malou skupinkou skialpinistů. S blížícím se víkendem, ale hlavně s přicházejícím pěkným počasím se trochu zahušťuje. A tak na terase je plno a další početná skupina ještě sjíždí z protějšího vrcholu. Jídla je však vždy dost pro všechny. Je mrazivé ráno. Ve stínu třítisícovek sjíždíme pod chatu, kde nasazujeme pásy a s pomocí haršajzen vystupujeme až na ledovec Bächligletscher. Před námi šlape početná skupina s průvodcem.

Na vrchol Hubelhorenu (3243 m)

V skalnatém sedle Obri  Bächlilicken (3074 m), při nástupu na ocelové žebříky se dostáváme před ně. Za pomocí ocelových lan sestupujeme na druhou stranu sedla a následně sjíždíme o 200 metrů níže na ledovec, odkud znovu stoupáme do sedla 3100 m. Po horním okraji ledovce podél skalního hřebene vystupujeme až na vrchol Hubelhoren (3243 m). Musím se opakovat, ale opět úchvatný sjezd až k jezeru Gaulisee (2146 m). Už to tu taky bylo. Po jeho zamrzlé a zasněžené hladině přecházíme na druhou stranu. Nahoru opět dolů. Slunce šíleně upaluje a my ještě musíme vystoupat nějakých 150 výškových metrů na chatu Gaulihütte (2215 m).

Překrásný skialpový vrchol Rosenhorn (3689 m)

Další den opět na haršajznách zmrzlým žlabem stoupáme až k památníku připomínající nehodu Dakoty. Sjíždíme/sestupujeme na ledovec Gauligletscher (2600 m) a po jeho pravém okraji vystupujeme do sedla Westliche Wätterlimi (3200 m). Nastává ten pravý skialpový orgáč. Obloha bez mráčku jeden modrý plech. Za dalším výšvihem se objevují Bernské Alpy ve své plné kráse. Před námi se tyčí čtyřtisícový velikáni Jungfrau, Mönch, Finsteraarhorn aj. Při výstupu na překrásný skialpový vrchol Rosenhorn (3689 m) máme jako na dlani severní stěnu Eigeru. Pod námi leží rozlehlý ledovec pokrytý  prašanem a více jak 2000 výškových metrů ke konečnému cíli. Nezbývá, než se opět opakovat. Neskutečně úžasný sjezd prašanem a ve spodní části jetelným rozbředlým sněhem až k místu, kde jsme museli sundat a dokráčet pěšo až na silnici v Rosenlaui (1358 m). Jednoduše žrádlo!

Když Luboš odjížděl se skupinkou Švýcarských sjezdařů pro auto zanechané pod Sustenpassem, tak mu vyprávěli, že ráno odjížděli ve 2 hodiny, aby ve čtyři mohli nastupovat a vystoupat více jak 2000 metrů a následně si to užít ve sjezdu.