Tradiční oficiální závěr skialpinistické sezóny v Norsku připadá na dny okolo norského Dne ústavy (norsky Grunnlovsdagen) 17. května. Nejinak tomu bylo i v roce 2023, kdy byl téměř jubilejní ročník memoriálu naplánován ve dnech 16. až 21. května 2023.
Místní uskupení NorSKI tvořené Čechy a Slováky dlouhodobě žijícími v Norsku společně s Komisí tradičního skialpinismu ČHS připravilo řadu variant skialpinistických túr různého stupně obtížnosti. Už před zahájením memoriálu do Norska dorazila silná skupina z České republiky. Ta se nejprve pohybovala společně s ředitelem memoriálu Rosťou Harudou v oblasti Møre og Romsdal, konkrétně nad Isfjorden a Innfjorden. Vystoupili a sjeli z několika kopců v této oblasti s tím, že na vrcholech dvou kvůli počasí nebyli. Sněhová vánice a mlha jim vystavila stopku 400 výškových metrů pod vrcholem Hesten (1610 m) stejně jako na 1711 metrů vysokém vrcholu Skjorta.
Z oblasti Møre og Romsdal do Jotunheimenu
Původní záměr byl poprvé uspořádat i hlavní část memoriálu ve skialpinistickém ráji nad fjordy v Sunmøre, ale nepříznivá předpověď počasí zhatila tyto plány. Spolehlo se na sněhovou jistotu a lepší předpověď počasí, takže se oficiální část memoriálu uskutečnila v ledovci pokrytému pohoří Jotunheimen. Tradiční bivakovací místo mezi vstupní „branou“ do Jotunheimenu – městem Lom a chatou Krossbu bylo na jaře 2023 zlikvidováno. Místní celou oblast rozkopali a navezli štěrkové valy.
Přesunuli jsme se tak výše do údolí Leirdalen. Večer 16. května tam mohl začít oficiální program. Přes den se jednalo o ledovcové i neledovcové skialpinistické túry na dosud (za předchozích osm ročníků) nenavštívené vrcholy a sedla. Navečer se pokračovalo kulturně metodickým programem s probíráním uplynulé sezóny a plánů na nadcházející sezónu.
Každý den na lyžích s minimem pěších přesunů
Během skialpinistických túr v Jotunheimenu se až na malé výjimky chodilo pěšky jen pár metrů. Většina pohybu nahoru byla na tuleních pásech a dolů se lyžovalo. Letos se po mnoha letech nezúčastnil ani jeden splitboardista nebo splitboardistka, takže i rovinaté přesuny po ledovcích zpátky do civilizace byly rychlé. Pěší přesun byl vlastně jen kousek z údolí Visdalen v nástupu na vrchol Skauthøe (1993 m) kvůli úplné absenci sněhu. Dolů jsme potom sjeli s částečným průjezdem lesním hustníkem až k silnici. Jeden den jsme v polovině května měli v horní části sjezdu dokonce i prašan.
Parádní den v oblasti Galdhøpiggenu (2469 m)
Dokonale vyšel předposlední den memoriálu při túrách u chaty Juvasshytta na ledovce Juvfonne, Vesljuvbrean, Styggebrean a Piggebrean. Součástí túr byl i výstup na nejvyšší norský vrchol Galdhøpiggen (2469 m) a sjezd přes ledovce Piggebrean a Styggebrean do údolí potoka Breagrove v údolí Visdalen kousek nad chatu Spiterstulen. Návrat byl potom zpátky.
Na poslední den se skupinky různě rozdělily k působení v Jotunheimenu, Sunmøre a někteří dali přednost koupání ve fjordu v Oslu. Letošní memoriál se i přes slabší účast místních skialpinistů a úplnou absenci splitboardistů velmi povedl. Z České republiky do Norska navíc poprvé přicestovala skupina, v níž převažovaly ženy.
Co na to říkali účastníci?
Hanka: „Letošní zakončení skialpové sezóny v Norsku. Čekala jsem všechno možné – krásné hory (bezpochyby), parádní firnové sjezdy (splněno), zimu, vítr (každopádně), déšť (che, jen cestou z letiště), parádní partu lidí (TOP!). Moc už jsem nedoufala v prašan (a nakonec 17. 5. 2023 byly parádní zimní podmínky). Ale to, že z lyží přejdu rovnou do plavek a první letošní opalování a koupání v moři bude v Oslu 21. 5. 2023, tak to jsem opravdu nečekala.“
Jitka: „Letošní Norsko bylo báječné, jako vždycky. Warmup byl s Rosťou a kopci nad fjordy s hodně měkkým sněhem. Jotunheimen byl skoro s famózními sněhovými podmínkami i počasím. Výstupy i sjezdy stály za to. Smutné bylo uzavření obvyklého tábořiště, díky čemuž se charakter večírků v kempu poněkud změnil. Chyběly ohně a divočina. Parta lidí byla parádní, jen by bylo fajn, kdyby bylo více místňáků jako v předchozích letech. P.S. Vzkaz pro příští splitboardisty – nejdelší prérie vede z Galdhøpiggenu na chatu Juvasshytta.“
Přemek: „Po roce těšení jsme se snesli z oblohy do skialpinistického ráje. Do země tisíce fjordů, vodopádů a vrcholků hor. Začalo další dobrodružství se skvělými lidmi. Naše stopa a radost z pohybu nás vedla jiskrným firnem, prašanem, strmými sedly, hřebeny, rozlehlými ledovcovými pláněmi. Na toulkách horami se do nás opíralo slunce a vítr, nechybělo ani mlžné obětí. Při cestách mezi fjordy, jezery a městy, na trajektech za doprovodu racků, nám byly odměnou voňavé jahody a častý úsměv od ucha k uchu. Slunečné dny střídaly slunečné večery plné smíchu a výborného jídla. Odpočinek jsme si užili v dřevěných domcích se zelenou rozkvetlou střechou, ale i ve stanech probuzení bubnováním sněhu. Z tohoto dech beroucího místa jsme se vznesli opět k obloze směrem domů s touhou po návratu.“
