Poprvé v historii československých firnových memoriálů v Norsku došlo k posunu termínu konání na přelom května a června, neboť v obvyklém termínu nevycházely nejlépe norské státní svátky. Stejně jako v roce 2018, jsme i na výroční memoriál přijeli předčasně s cílem se „rozehřát“ na kopcích s výhledy na fjordy.
Květnové skialpové Norsko s 5. ročníkem československého firnového memoriálu se sněžením i deštěm
Jan Pala
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Fotogalerie 5. československý firnový memoriál v Norsku 2019 >>
Výroční pátý ročník československého firnového memoriálu v Norsku byl připraven Rosťou s Tiborem ve spolupráci s Komisí tradičního skialpinismu ČHS s cílem pohybovat se v tradičních lokalitách Jotunheimenu a Hurrungane. Sněhové podmínky nakonec přesunuly memoriál do přímořského Sunmore.
Vloni povedený předmemoriálový warmup jsme se rozhodli zopakovat i letos. Jeden z loňských fjordově-vyhlídkových vrcholů (1564 metrů vysoký Slogen) jsme si chtěli letos zopakovat, zatímco ostatní vrcholy jsme měli v úmyslu navštívit premiérově. Před koncem května panovalo v Norsku deštivé období, takže významná část sněhu zmizela. To by nám nevadilo, neboť v rámci kochání se přírodou rádi chodíme pěšky s lyžemi na batohu. Tentokrát to bylo ale horší v tom, že déšť se výrazně projevoval i v průběhu warmupu.
„Tohtoročný memoriál bol poznačený slabšími snehovými podmienkami, ako aj neúnavnou tlakovou nížou, ktorá sa usídlila na západnom pobreží Nórska a posielala nám zrážky, avšak prevažne v podobe dažďa. |
Na Slogenu (1564 m) nás zastavila mlha
Při výstupu na Slogen (1564 m) jsme ke sněhu nastoupali tradičními podmáčenými norskými pláněmi zpočátku v řídkém lesním a keřovém porostu, který postupně přešel ve volné pláně a sníh. Po sněhu jsme pokračovali traverzem z východu kolem Slogenu ke klasické výstupové trase. Bohužel kolem vrcholu se hustota mlhy a mraků zvyšovala, takže jsme byli nucení nedobrovolně ukončit výstup ve výšce 1300 metrů. V naší skupince jsme měli co dělat, abychom se navzájem v mlze nepoztráceli.
Kupodivu jsme se pod skalami sešli všichni, a v mlze jsem mohl ostatním vsugerovat, jaké odtud začínají krásné výhledy na fjordy (později jsem jim to ukázal na fotkách). Na začátku sjezdu jsme se zkoušeli držet na dohled, což nešlo. Aspoň byly vidět stopy. Po 150 výškových metrech skončila mlha a zbytek lyžování byl parádní. Teda, parádní to bylo až po konec sněhu, odkud následoval méně příjemný sestup do doliny k vesničce Urke.
Pěšky v Hornindalu
Po prvním skialpovém dnu jsme se těšili na další pokračování, ale silný noční déšť nás od toho odradil. Dopoledne se nám v dešti ze stanů vůbec nechtělo, a celé dopoledne jsme tak lelkovali a pozorovali dešťové kapky dopadající na stan. Odpoledne přestalo pršet, ale bylo jasné, že na rozmočený sníh nemá smysl vyrážet. Místo lyžování jsme si udělali pěší výlet na kopce nad skisenter Hornindal. Vyhlídky na Hornindalsvatnet fjord a vodopády byly parádní.
Skialpová túra v oblasti Stryn Sommerskisenter
V rámci rozehřátí před československým firnovým memoriálem jsme se chtěli vyhnout civilizace, ale bohužel sníh v severních a východních stranách na zamýšlené kopce kolem 1700 metrů začínal na náš vkus příliš vysoko. Místo toho jsme absolvovali procházku s lyžemi na batohu doplněnou o krásný skialpový výstup se sjezdem neporušeným novým sněhem.
Hemsedal a ka Pinne for Landet nás provázel celou dobu…
Prašanové orgie nad Trollstingenem
Bylo nebylo, dole v Andalsnes hustě pršelo a předpověď slibovala ve vyšších nadmořských výškách sněžení. K letním pneumatikám jsme měli i řetězy, takže výjezd panoramatickou cestou nad Trolí stěnu by neměl být problém. Také nebyl, cesta byla v pohodě sjízdná. Nad Trollstingen jsme zaparkovali tak, abychom si mohli vybrat, zda vyrazíme na Alnestinden (1665 m) nebo Finnan (1786 m). Vrcholy byly v mlze, a proto jsme vyrazili směr Alnestinden. Počasí se ve vrcholových partiích nezlepšilo, a proto jsme skončili po překonání převějí ve výšce těsně pod 1500 metrů na severním hřebenu Alnestindenu. Sjezd neporušeným čerstvým sněhem v horních pasážích neměl chybu, níže se teplota stoupající nad bod mrazu stihla podepsat na kvalitě sněhu, který měl formu mokré kejdy.
Svou první skialpovou návštěvu Norska shrnuje Jitka takto: Moc jsem se těšila na Norský firnový memoriál, na který jsem byla pozvaná o vánočních prázdninách v Tatrách na Zbojnické chatě novým ředitelem Rosťou Harudou. Tato pozvánka, společně s fotkami z minulých ročníků, byly velkým lákadlem. Bohužel se nesešel termín Memoriálu s mými pracovními povinnostmi a tak jsem byla nadšena z možnosti se zúčastnit alespoň úvodního Warmupu. |
Během menší přestávky u silnice se na chvíli vyčasilo, dokonce jsme zahlédli i nejbližší vrcholy. Rychle jsme dosvačili a začali stoupat směrem k 1600 m vysokému předvrcholu Finnanu. Počasí nedaleko fjordů se rychle mění, takže přibližně v polovině výstupu se přihnaly mraky a začalo husté sněžení. Sněžilo natolik hustě, že to připomínalo standardní lednové počasí na japonských ostrovech Hokkaidó nebo Honšú. Sjezd v hustém sněžení dokonale imitoval japonské prašanování (akorát prašan byl trochu těžší), a to na konci května!
„Pátý firnový memoriál byl ve znamení hledání sněhu a čekání na vhodné počasí. Podmínky nebyly tak ideální jako v předchozích letech, ze čtyř dnů jsme vyrazili na kopec dvakrát, tvrdší jádro třikrát. I přes ne zcela ideální podmínky jsem si memoriál užila. Skialpové túry byly vydařené s pěknými výhledy a parta lidí perfektní. Jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit,“ hodnotí Alžběta svou první skialpinistickou návštěvu Norska. |
Memoriál začal hustým deštěm
Ve dnech 29. května až 2. června 2019 jsme díky ne zcela ideálnímu počasí museli trochu alternovat s náplní memoriálu. Znalci místních podmínek Kamil a Tibor dokázali ideálně zkombinovat folklórně-kulturně-historickou část s vhodnými skialpovými výlety. Spali jsme tak na prehistorické farmě daleko od civilizace vysoko na fjordem, baštili k tomu ryby a večer hráli Double.
Tradiční účastník z Midsundu Jiří si průběh memoriálu pochvaloval: |
Na skalpech jsme se stihli pohybovat v rámci několika výletů nad Trollstingenem, a také na vyhlídkovém vrcholu Kyrkjetaket (1439 m). Výstup a sestup z Kyrkjetaketu byl zvolen tak, aby si všichni mohli vyzkoušet pohyb ve spádnici potoka jak klasicky po kamenech, tak skrz menší vodopádky a po sněhu. Nemělo to chybu.
Nakonec jsme na skialpech našlapali jen něco přes 53 km s převýšením necelých 5000 metrů. K tomu jsme našlapali pěšky necelých 40 km s převýšením 4000 metrů.
Jan Pala se skialpinistickým aktivitám věnuje přes dvě desetiletí od Kanady přes Evropu, Blízký východ až po východní Asii (Japonsko, Kamčatka). Je autorem knihy Hory a sníh (Jan Pala, Iva Filová a kol., Epocha 2010) a spoluautorem knihy Horolezecká abeceda (Tomáš Frank, Tomáš Kublák a kol., Epocha 2007). Skialpinismus propaguje od metodiky přes kurzy až po prednášky. |
