Koruna Beskyd 2019 zakončena Montura Skialp Marathonem

Fotogalerie Montura Skialp Marathon  2017 >>

Při příjezdu do údolí z východní strany Lysé sledujeme mnoho cyklistů a někteří jsou dokonce v kraťasech. Není divu když se podívám na palubní desku v autě teplota venku je 15 stupňů! Tak trochu koukáme na naší výbavu v kufru, jestli lyže budou vůbec potřeba, jelikož se všude klube zelená tráva.

Jakmile ovšem přijíždíme hlouběji do údolí k Papežovu, je to jiné kafe a je zde ještě spousty sněhu. Na Zlatníku je dokonce puštěn i vlek Zlatník-Fela, u kterého bude i startovací oblouk.

Organizátoři mají jako vždy vše výborně připraveno. Prezence je hotelu Partyzán v Morávce, abychom potom byli dopraveni hromadně autobusem na místo startu. Vše klape jako hodinky a cca hodinu před startem jsme už na místě. Sluníčko opravdu pere  a ze sněhu je na sluníčku kaše, ale ve stínu to postupně tuhne.

Start v půlhodinovém rozpětí

Poctivě se rozbíhám. I když start je plovoucí mezí 15:00 – 15.30, většina chce startovat hned v 15 hodin, aby byli co nejdříve v cíli. Hlavně také, aby a hlavně aby stihnuli časový limit do nástupu do druhého kola.

Postavím se do první lajny pod startovní oblouk. Při pohledu kolem sebe si nejsem jistý. jestli tam patřím. Po startu se nechci někde zamotat a můj cíl se je udržet se v čele pelotonu. Než se naděju, je tu start. Ten je opravdu ostrý, jako by to byl sprint na 100 metrů. Je to jedno z neprudších stoupání na trati, sluníčko pere a dávám si pozor na hůlky. Vepředu se vytvořila 4 členná skupina a já se jich zkouším udržet.

To se mi celkem dařilo až po kraj lesa kdy opouštíme sjezdovku. Pochopil jsem velmi rychle, že musím zvolnit a snažil jsem se jít co nejtechničtěji – úsporně a zároveň co nejrychleji. Při vystoupání na první cestu jsem se udržel čtvrtého závodníka a valím ve vajíčku k dalšímu depu, kde nasazujeme pásy. Lyže mám vzorně připravené a jedou skvěle, takže dojíždím třetího závodníka. Nasazuji pásy a začíná stoupání po turistické cestě na od Papežova.

Při této oblevě, kdy chodí denně na Lysou hodně lidí, je cesta totálně rozšlapaná a zmrzlá. Je to opravdu technicky náročné a psychicky vyčerpávající. Běhám jako králik z leva doprava a hledám co nejlepší trasu. Po chvíli přecházíme dva úseky na botech kde je sníh už roztátý a stále se držím třetího závodníka Milana Damka, který je místní, dobře zná trasu a snažím se ho udržet.

Napojíme se na hlavní trasu, kde před sebou vidíme dva vedoucí závodníky. Říkám si, e je to zatím dobré. Stále mám  Milana na dohled 10 metrů. Najednou se zastaví, sundává pásy a já nevím proč. Milan věděl, že už může bruslit k dalšímu depu kdy se pokračuje v bruslení po svážnicové cestě. Bruslení mne jde a když přijíždím na dalšímu depu, kde se nasazujou znovu pásy, první  dva závodníci právě odchází. Třetí je kousek přede mnou.

Potom už jdu pouze sám, ale cesta je podstatně lepší vychozená od skialpů a snažím se udržet konstantní tempo. Trochu mne něco dře v botě a peru se s otázkou zastavit a zkusit si to porovnat, ale nakonec raděj jdu.

Přes stromy a po severní sjezdovce na vrchol Lysé Hory

V jednom místě je mnoho popadaných stromů. Je to takovej skikross na skialpech,ale překonávám bez pádu a valím k Lysé. Sluníčko pomalu zachází a mne už čeká poslední část prvního výstupu po severní jezdovce. Nakonec přeci jenom zastavuji a snažím se porovnat ponožku aby mne noha nedřela. Na hoře vidím třetího Milana už s velkým náskokem.

Tento úsek dal opravdu zabrat. Cik-cakama to nejde a přímo nahoru po zmrzlém povrchu pocukrovaném ledovou krupicí je spíše na mačky nebo haršajzny a dávám si veliký pozor aby mi to nepodjelo. Raděj zvolním a soustředím se na sto procent na techniku jelikož při malém záváhání se zastavím až dole a jediný co mne láká, že už tento úsek nepůjdu znovu. Ještě že máme závodní hůlky s hrotama jako u běžek, ale musím to vše držet na rukou.

Konečně na vrcholu Lysé! Sundávám pásy při zapadajícím slunci. Je jen škoda, že se nemohu rozhlédnout, jako všichni turisté obdivující výhledy na Malou a Velkou Fatru. Dokonce jsou vidět i Nízké i Západné Tatry.

Projíždím přes kontrolní průjezd, kde čip zaměří můj čas. Nabízejí tu čaj, ale pití mám dost a valím ve vajíčku po svážnicové zásobovací cestě dolů. Místy to fakt jede, a je to mazec se vyhýbat mezi sjíždějícími se běžkaři, kteří evidentně nemají kontrolu nad svýma běžkama. To jsem si myslel, že horší už to nebude,ale bylo. Horší kombinace je běžkař se psem nebo dvěma a to fakt je loterie kudy.

V jednom místě je to trochu do kopce a je třeba zapojit celé tělo a bruslit, což se zdá ze začátku jako úleva. Za chvilku jsme v 20 cm krupici, kde to fakt nejde a hodně závodníků volí i pěší přesun. Konečně se to rozjíždí a protijdoucí hlásí ztrátu na třetího necelé dvě minuty. Opět zrychlím a dostávam se na rozcestí kde je časový limit a nasazuji pásy a valím do druhého kola.

Trhák na jižní sjezdovce

Teplota prudce klesla a z mokrého sněhu se stává led a pásy začínají mít větší odpor, ale jde se mi dobře. Míjím kontrolu na Zimném, kde já už pokračuji přímo na Lysou a nesjíždím po traverzové cestě jako v prvním kole a hlásí ztrátu kolem jedné minuty. To mne nakopne a dávám do toho vše. Zanedlouho vidím závodníka na dohled asi 100 metrů, což už je ta správná motivace. Zhruba 300 metrů pod jižní sjezdovkou ho míjím. Milan to nebyl, nasazuji trhák a nahoře na Lysé mám 100 metrů náskok.

Ve vajíčku sjíždím sjezdovku jen s mírným přibržděním, abych nesejmul další turisty. Sjezd už je podstatně lepší, jelikož už se stmívá a většina turistů už je doma. Opět bruslení, ale  motivace na třetí místo celkově je větší. Konečně jsem u rozcestí, kdy se šlo do druhého kola a i já bych ještě splnil limit znovu na druhé kolo, ale jsem rád že jedu úvozní cestou doprava na sjezdovku. Trochu jsem to pustil a ejhle. Tady pěkně přituhlo a je tady krusta, vše je na beton zmrzlé. Sotva držím nohy pohromadě a při silných nárazech se mi nakonec podaří zbrzdit rychlost na bezpečnou a sjíždím po ledovaté sjezdovce do cílového oblouku. Kluci mne podávají ruku a vzájemně si gratulujem a fotíme se. V cíli na nás opět čeká autobus a odváží nás na Morávku kde bude kompletní vyhlášení Koruny Beskyd.

Parádní závod po sprintu a Verticálu a  čas 2:10 h na 27 km s převýšením 1500 metrů je pro mne velká spokojenost. První byl nakonec Milan Damek v čase 2:03:16 a jako druhý Oldřich Kokošek 2:04:47.

Podařilo se mi třikrát vyhrát svoji kategorii 50-55 let a dokonce celkově Kurunu Beskyd v hlavní kategorii muži nad 40 let!

Velké poděkování Michalu Šlachtovi za jeho obětavou přípravu celého sporovního podniku skialpinistická Koruny Beskyd.

Foto: Jiří Zerzoň

Podpora Davida Novák a Petra Nováka: Hipoxico.cz, Namche.cz, SkiTrab.cz, Dynafit, Sapa LPJ, Miloš Homolka, HellyHansen.cz, Pieps, Jídelna zahrada, Pomoca, Composit Airplanes a TuleniPasy.cz.