Poslední dotyk lyží se sněhem během předvelikonočního skialpování v severním Švédsku a Norsku se uskutečnil v neděli navečer po návratu z Narviku do nejsevernějšího švédského města Kiruna, které leží přibližně 145 km nad severním polárním kruhem.
V Kiruně se nachází malé lyžařské středisko na svazích Luossavaara. Kirunu čeká v příštích dvaceti letech rozsáhlé stěhování kvůli dolu na železnou rudu. Další čtení k městu Kiruna:
Kiruna kommun
Kiruna in Swedish Lapland
Dojeli jsme na parkoviště pod vleky, kde jsme přímo z auta nastoupili do lyží a na pásech jsme rychle šlapali vzhůru. Převýšení je celkem malé – jen přibližně 150 výškových metrů, ale na menší rozhýbání je to více než dostačující.
V lyžařském středisku je několi vleků a sjezdovek, které jsou od sebe podélně odděleny dřevěnými roštovými ploty. Každý, kdo v severním Švédsku zažil typické silné větry a vichřice nepochybuje o nutnosti takových plotů. V jedné části je i rozsáhlý snow park s řadou pěkných skoků. Samotný vrchol kopce a okolí koncových stanic vleků hyzdí nedokončená budova. Asi to měla být vyhlídková restaurace (nejvyšší bod široko daleko), ale její dokončení je jaksi ve hvězdách. Přímo za torzem restaurace je chatrný plot, který odděluje lyžařské středisko od hluboké díry bývalého dolu. Výhledy jsou pěkné.
Večerní výstup v úplném jasnu a za dobré viditelnosti (úplná tma nebyla ani po půlnoci) byl na rozměklém mokrém sněhu. Následný sjezd byl spíše kašovitý.
Lyžařské středisko v Kiruně je sice malé, nicméně sklony svahů a jejich množství je dostačující. Bylo by pěkné mít něco takového do tří kilometrů od místa bydliště… Určitě stojí alespoň za krátkou návštěvu.
