Kateřina Macešková: Na Novém Zélandu organizuju a vedu skialpové akce pro holky

Fotogalerie Katka Macešková – GIRLS ON SKIS >>

Obvyklá otázka na začátek – jak, kde a kdy jsi začínala lyžovat?
Máme chalupu v Krušných horách, takže každou zimu jsme trávili tam. Na lyže mě naši postavili, když mi byly 3 roky. Asi se mě ani nezeptali, jestli chci. Bylo to klasické lyžování v osmdesátých letech. Pamatuju se na vlek „háček“ (alternativně svratka, kotvička, apod.) a ledovaté sjezdovky s boulema. A pařezy. To byla dobrá průprava. Ale bavilo mě to.

Kdy a proč jsi přesedlala ze sjezdovek (nebo běžek) na skialpinismus a freeride?
V devadesátých letech jsme začali jezdit do Alp do Rakouska a tam jsem viděla lidi šoupat na divných lyžích nahoru do kopců a pak dál do hor. Někdo mi tenkrát řekl, že si na lyže lepí “psí dečky“. Postupně jsem si začala na vlecích připadat hrozně omezeně, chtěla jsem se podívat „za roh“ do míst, kde chodili s psími dečkami. Koupila jsem si tedy skialpovou výbavu z druhé ruky a odjela na úžasný čtyřdenní kurz na Dachstein. Tam jsem zjistila, že skialpy jsou sport mého života.

Jaké byly tvé oblíbené terény ve skialpinistických počátcích?
Cokoliv. Já jsem se do skialpu naprosto zamilovala, takže jsme začali prozkoumávat Krkonoše a Alpy. Bavily mě přechody, kuloáry a kdekoliv jsem našla prašan, na kterém jsem se stala závislou.

Co tě vedlo k přechodu k náročnějším sjezdům, do vyšších hor a do neobvyklých oblastí?
Kamarádi začali jezdit do Kanady a vyprávět o Skalistých horách, tak jsem praštila s prací u počítače a odjela na rok a půl do Kanady. V Kanadě se mi otevřel svět nekonečných skialpových výprav a úžasného prašanu. Tam zase lidi vyprávěli o Novém Zélandu, tak jsem odjela prozkoumávat hory na Zéland a odtud mě hovory se skialpinisty posunuly do Japonska.

Které ze svých skialpových výprav nebo sjezdů ve svých počátcích si hodně ceníš?
V těch prvopočátcích asi všech výprav do Alp, které jsme přežili, protože v té době jsme měli jen malé ponětí o lavinové prevenci. Později v Kanadě si pamatuji několikadenní výpravy na ledovce v odlehlých částech Skalistých hor s těžkým batohem a kempováním v minus 35 stupních.

Jakým aktivitám se věnuješ kromě skialpinismu?
V zimě mám pořád ráda sjezdovky a běžky. V létě, pokud nějaké mám, tak lezení a horolezení. A příští rok se chci naučit létat na paraglidu. Tady v Queenstownu létají všichni, jsem jedna z posledních, co je ještě na zemi.

Kolik dnů ročně věnuješ pohybu na lyžích a jiným cestovatelským nebo horským aktivitám?
Bydlím v horách u jezera, ledovce a oceán nejsou daleko. Je to takové ideální hřiště, takže tak 350?

Náročnější skialpinismus

Máš nějaký vzor v náročnějším lyžování v horách?
Jeden určitý vzor nemám. Inspirují mě lidi, které potkávám v horách a na cestách. Jsem členem NZMGA (New Zealand Mountain Guides Association) a většina horských vůdců jsou zajímaví lidé s úžasnými prvovýstupy a sjezdy na neuvěřitelných místech ve světě.

Podle čeho si vybíráš místa, hory, výstupy a sjezdy?
Na Zélandu jsou hory oproti Evropě úplně opuštěné, člověk muže šlapat na pásech dny, aniž by někoho potkal, a to mám ráda. Takže na výběr je toho spousta. Seznam míst, kde chci lyžovat je každým rokem delší. Většinou to je o tom, kdo má zrovna čas a chuť někam se mnou vyrazit.

Jak se psychicky vyrovnáváš s náročnějšími a případně i hodně exponovanými sjezdy?
Já se věnuju lezení a horolezení, takže jsem exponovaným pasážím zvyklá. Pokud jsem si jistá sněhovou stabilitou, tak si vždy říkám, že to lyže za mě zvládnou, když na nich stojím posledních 35 let.

S jakými parťáky jsi jezdila a jezdíš? Je to čistě mužská záležitost, nebo jsou ve skupině i další ženy?
Už od začátku jsem jezdila většinou ve smíšených skupinách a tady na Zélandu organizuji skialpy pro holky, takže kolikrát jedeme jen skupina bab. Ale když jsem trénovala na moje vůdcovské zkoušky, tak jsem jezdila hodně s klukama, kteří ve vůdcovském prostředí převažují.

Které sjezdy patří mezi tvé nejoblíbenější? Jsou mezi nimi i některé, které je možné označit za velmi strmé?
V horách nad Queenstownem máme krásné kuloáry/koryta, většina má nahoře kolem 45 stupňů a některé jsou hodně úzké, ty jezdím asi nejčastěji a pokaždé moc ráda.

V jakých nejvyšších nadmořských výškách jsi dosud lyžovala a jak to na tebe působilo?
Já jsem byla nejvýše asi ve 3600 metrech v Kanadě, což není tak vysoko, aby to člověku působilo problémy.

Používané vybavení

Jaké lyže, vázání a obecně vybavení jsi používala ve svých začátcích?
Boty, lyže, pásy, pípák atd, vše ze sekáče a děsně těžký. Do dneška vzpomínám na ty hrozné puchýře z nepadnoucich bot.

Co používáš dnes a proč?
Záleží, kde lyžuji. Mám lehké lyže (Dynafit Sphinx) a vázání (Dynafit Radical ST2) na přechody a skialpy na ledovcích, Dynastar Cham na těžší sjezdy a pak Volk One – prašanovky do Japonska. Skialpové boty mám Dynafit Mercury.

Co preferuješ u oblečení?
Já jsem na Zélandu pracovala v outdoorovém obchodě a odtud mě sponsorují s oblečením od Dynafit a Rab.

Lavinová prevence

Jaké jsou tvé zkušenosti s lavinovou prevencí?
Absolvovala jsem několik klasických několikadenních lavinových kurzů pro veřejnost v Krkonoších, Rakousku a Kanadě. A na Novém Zélandu jsem prošla profesionálním dvouletým tréninkem pro vůdce pro skialpinismus a heliskiing. Je zde stejný systém jako v USA a Kanadě. Před každou sezonou procházíme znovu jedno- až dvoudenním tréninkem. Celou zimu jsem v horách, takže lavinovou prevenci řeším vlastně každý den.

Jaké používáš lavinové vybavení?
Mám lopatu a sondu Black Diamond, a po letech s pípákem DSP Pieps jsem teď přešla k Mammut Pulse Barryvox. A když jedu s klienty na heliskiing, tak používám lavinové batohy Pieps/BD JetForce.

Ve strmějších terénech může docházet častěji k výskytu lavin, jaká je tvá prevence?
Na skialpy vyrážím už s představou, jak tam podmínky budou vypadat. Protože jsem v zimě na skialpech 5-6 dní v týdnu (jak pracovně, tak volnočasově), tak sleduji počasí a vývoj sněhové stability denně a v různých horských oblastech. Mám přístup k datům profesionálních skialpových, heliski a horolezeckých společnosti, tak si člověk udělá obrázek. Pak už na skialpech dělám průběžně různé testy stability a většinou i před sjezdem, záleží na podmínkách a terénu.

Máš nějaké osobní zkušenosti s lavinami?
Sama jsem se do žádné nedostala (klepu na dřevo). Předloni jsme v místních horách viděli lyžaře, kterého lavina smetla ze skály, naštěstí jsme se k němu včas dostali.

Motivace pro další ženy a možné plány do budoucna

Co by jsi doporučila ženám, které by se chtěly posunout v lyžování na vyšší stupeň?
Já mám na začátku každé zimy nějakou lyžařskou metu, kterou se snažím splnit. A to mě posouvá.

Na co by si měly dát ženy hlavně pozor?
Na to, aby v horách nepřestaly poslouchat svůj vnitřní hlas/intuici. Ten mi už párkrát zachránil život.

Jaké jsou tvé sny nebo plány, kde by jsi chtěla lyžovat?
Plány se teď odvíjí od toho, kde mám kontakty a kde můžu eventuelně pracovat, takže na seznamu mám nyní Kašmír a Antarktidu.

Díky za velmi poučný rozhovor!