Velikonoční návštěva Lofot se splitboardy a lyžemi

Dáváme hlavy dohromady a s pomocí sekunďáku a kousku vaty vázko lepíme. Překvapivě drží, a to bytelně (až do prvního oblouku). Po kratší cestě (cca 250 km), se ocitáme přímo uprostřed Lofot, poblíž městečka Svolvær, kde na pár dní zakotvíme. Obloha je vymetená a teplota opět klesá k -10 °C. Rozděláváme oheň, dáváme turecké buřty (nikdy více) a najednou nás zdraví úchvatná polární záře. Uvítáni teda parádní.

Prašan sype a sype

Následující den se probouzíme do 15 čísel prašanu a venku dál sype a sype. Až do odpoledních hodin. Bereme vercajk na nohy a vyrážíme za špatné viditelnosti, ve 30 cákách prašanu, na blízký kopec. Pohybujeme se pouze v úrovni Lofotských břízek, abychom aspoň něco viděli. Dáváme si dvakrát výšlap i sjezd a práší to ideálně. Večer zabíráme chatku v jednom kempu, jelikož je potřeba usušit věci a dát nějakou tu hygienu. Dáváme pivko, někdo i Bombardino (aniž tušíme, že bombardino se stalo nejoblibenějším nápojem na souběžném skialpovém velikonočním výletu do Julských Alp) a natěšeni na zítřek uleháme.

Ráno nás probouzí sluneční paprsky, takže musíme rychle vše spakovat a hurá na kopec. Jelikož během minulého dne napadlo dost sněhu a my neznáme místní terén, raději volíme variantu kopce, který má mírnější sklon, než okolní vrcholy. Výstup začínáme kousek nad fjordem, pokračujeme přes zamrzlé jezírko, traverzem přes jeden kopeček, traverzem přes druhý a třetí, až se konečně dostáváme na hřebínek, který vede k vrcholu.

Výstup se sunshinem nad námi, v čerstvém prašanu a výhledem okolo, umocňuje náš prožitek. Na vrcholu jsme jediní nadšenci, probíhá povinné pivko, kocháme se nádhernými rozhledy a vyvěšujeme vlajku. Sjezd už je pouze třešnička po dobře odvedené práci. Svými podpisy v prašanu a hlasitým projevem zdravíme Náš kopec, Naše Lofoty.

POZOR: Lofot nemá člověk nikdy dost, hlavně když jsou pod sněhem!

Ostrovní skialp na Lofotech se sjezdem jejich nejvyšší hory – Higravtindan