Mezi kamčatskými freeridery a dalšími milovníky sněhu má dobrou tradici výstup na vulkán Viljučinskij (2173 m) v polovině června. Proč zrovna v červnu? K této době roztává sníh a závěje na úpatí sopky.
Rusko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Základní trasa
Podrobný popis
K vulkánu jsme se vydali v malé skupině kamarádů. Přenocovali jsme na úpatí vulkánu při úplňku, když během večera přijela ještě další skupinka kamarádů. Za ideálních povětrnostních podmínek jsme ráno vyrazili kolem deváté hodiny. Od desíti hodin už se do nás slunce opíralo plnou silou.
Údolí Paratunky hluboko pod námi
20. června se na svazích Viljučinského konalo otevřené oblastní mistrovství ve snowboardingu. Měli jsme možnost využít skútr k získání výškových metrů od servisní zóny pro závody až nad postavené slopestyle skoky. Překročili jsme kuloár, kde se chystaly závody, a dozvěděli jsme se, že naši dva kamarádi, kteří šli sami o kus níže, se potkali s medvědem. Medvěd vyskočil kousek před nimi na jeden ze skoků, když byl předtím schován v křoví. Natolik se polekali a začali bát, že se otočili a zastavili výstup. My jsme mezitím pokračovali vzhůru.
Přes Avačinskou zátoku krásně vystupují vulkány Korjakskij, Avačinskaja a Kozelskij
Na splitboardech jsme tak pokračovali ve dvojici, dokud nám to dovolil sklon. Druhá dvojice kamarádů šla pěšky s lyžemi na batozích, byli jsme trochu před nimi a šetřili síly. Když jsme se zastavili na pozdní snídani, zjistili jsme, že u jednoho z lyžařů bylo v batohu pět litrů vody! Polovinu z této vody potom svezl zpátky z vrcholu dolů. Po celou dobu výstupu byl dobrý sníh – hladký a středně tvrdý.
Na konci Vrat
V nejstrmější části pod vrcholovým platem, tzv. Vraty, jsme potkali skupinu turistů, kteří jeli dolů po nohách – blázni. Byla jsem jediná, která se snažila jít co nejvýše na stoupacích pásech, a došla jsme na nich do Vrat. Evropská skialpinistická škola by neschválila moji techniku výstupu, ale mě se líbí dostat se na stoupacích pásech tam, kde se to zdá nemožné nebo iracionální.
Ve Vratech je sklon svahu přibližně čtyřicet stupňů, místy až 45 stupňů, což už není jednoduché, ještě když je člověk po předchozím 5-6 hodin dlouhém výstupu s velkým převýšením unaven. Vraty jsme stoupali 40-50 minut na plato těsně pod vrcholem. Na vrchol to už bylo jednoduché, a díky výbornému počasí se z vrcholu otevřely nádherné panoramata na všechny světové strany – na několik vulkánů, Tichý oceán a krásnou zátoku Viljučinskaja.
Měsíc v úplňku nad Viljučinskim
V době, kdy jsme se dostali na vrchol, skupina našich známých freeriderů se právě připravovala ke sjezdu. Jeden z nich k tomu použit speedglade. Nikam jsme nespěchali, a proto jsme se rozhodli k dlouhému odpočinku spojenému s opalováním přímo na vrcholu. Počasí bylo vynikající, slunce a bezvětří, a proto bylo možné sundat množství v tu chvíli nepotřebných svršků.
Sjezd byl velmi příjemný, strmý na začátku v oblasti Vrat a potom krásně hladký široký nekonečný kuloár přecházející níže v jarní sníh. Na splitboardech i lyžích jsme dojeli až k autu, místy loužemi v kolejích po vachtovkách (obytné náklaďáky vozící turisty).
Celkové převýšení letního splitboardovo-lyžařského výletu bylo 1600 výškových metrů. Kromě krásného sjezdu si někteří z nás odnesli i důkladné opálení od slunce.
