Skialpový okruh nad údolím Vranča přes Stolečný (962 m) a Kohútku (913 m)

V ranních hodinách jedeme přes Vsetín údolím Vsetínské Bečvy směrem na Velké Karlovice. V Novém Hrozenkově odbočujeme do údolí Vranča-Kohútka. Dojíždíme na točnu autoubusu v závěru údolí. Po turistické značce je to na Kohútku asi dva kilometry. To se nás netýká, protože musíme i na další kopce. Po předchozí oblevě není u parkoviště dost sněhu na to, abychom mohli rovnou nasadit lyže.

Z údolí Vranča na vrchol Stolečný

Na začátku cesty jsme museli skialpy chvíli nést v ruce, protože místy chyběl sníh a na zemi ležely malé kamínky. Asi po sto metrech jsme si nasadili lyže a vyrazili do kopce. Cestou nahoru jsme šli napřed po loukách, a potom lesem. Lesem jsme traverzovali svahy nad údolím potoka Vranča. Místy tam byly větve a otevřená voda, takže se nám přes ně špatně přecházelo. Dělali jsme si krátké přestávky na pití až jsme dostoupali až na vrchol Stolečný (962 m). Tam byla původně upravená běžkařská stopa na bruslení, ale pěšáci ji úplně rozšlapali.

Ze Stolečného na Kohútku

Na Stolečném jsme si sundali tulení pásy a začal mírný sjezd k horskému hotelu Portáš. Zatímco jindy bychom se tady zastavili na pití a borůvkové knedlíkdy, v covid době jsme výdejové okénko minuli. Za Portášem jsme museli kousek bruslit do mírného kopečka, abychom dojeli do sedla Pod Kohútkou. Nasadili jsme si tulení pásy a rychle vyšlapali na Kohútku (913 m). Dali jsme si já, Lada i Lída, horkou čokoládu s marshmallow.

První sjezd z Kohútky

Po vypití horké čokolády jsme jeli po černé sjezdovce číslo 1 směrem k dolní stanici lanovky na Kohútku. Sjezdovka byla neupravená a pokrytá čerstvým sněhem. Cestou nás táta fotil a natáčel. Skočily jsme si ze skokánku a zkusili jsme synchronizovanou jízdu vedle sebe ve dvou i třech. Když jsme dojeli k dolní stanici lanovky, nasadili jsme si pásy. Ještě jsme měli takovou menší sněhovou bitvu, ve které jsme tátu porazily.

Podruhé na Kohútku a sjezd do Vranče

Poté jsme začali stoupat po sjezdovce Babská na okolo opět na Kohútku. Nahoře jsme si opět sundaly tulení pásy a přes mírnou přibližovací sjezdovku začali sjíždět na traverz k červené sjezdovce Runda. Na ní jsme s Ladou opět pokoušely o synchronizovanou jízdu. Asi v půlce naší cesty jsme viděli jednoho snowboardistu, který si stavěl velký skokánek. Bohužel jsme ale neviděly, jak z něj skákal, na nás byl moc velký. Po sjezdovce jsme dojely k nádrži na vodu. Táta nás přenesl přes cestu, abychom si nemusely sundávat lyže. Potom jsme jely a skákaly po loukách až skoro k parkovišti. Poslední úsek jsme musely nést lyže opět v ruce, protože tam trochu chyběl sníh.

Vranča – Stolečný – Portáš – sedlo Pod Kohútkou – Kohútka – dolní stanice lanovky – Kohútka – Runda – u nádrže přes silnici – Vranča

Buchty na pare na Portáši nebo Kohútce

Stolečný (962 m)