Skialpinistický okruh na vrchol Vito (1960 m) v pohoří Visočica v Bosně

Bosna a Hercegovina je rájem pro skialpinisty, kteří se na horách rádi pohybují v neporušeném sněhu. Vetšina pohoří v této zemi je v zimním období zcela liduprázdná. Jedním z nich je i pohoří Visočica na jih od Sarajeva.

Cestou na Subar je možné potkat i turistické značky

V zimním období se ve sjízdném stavu udržuje silnice R960 z Babin Do v lyžařském středisku Bjelašnice podél východního okraje masívu Bjelašnice. Po průjezdu Sabiči je to už jenom kousek ke dvěma chatám v oblasti Tušila. Po zaparkování u restoranu Visočica se přímo na západ zvedají zpočátku zalesněné svahy. Nad hranicí lesa je potom několik vrcholů od 1800 metrů až po druhý nejvyšší vrchol Visočice – 1960 metrů vysoký vrchol Vito.

Při výstup na Subar s pohořím Bjelašnica v pozadí

Hopsání na Subaru

Míříme k začátku sjezdu do sousední doliny

Vito je výborný vyhlídkový kopec. Zz jeho vrcholu vybíhají tři boční hřebeny, které se na sousedních nižších vrcholech dále dělí. S výjimkou mírnějšího jižního svahu z vrcholu jsou všechny ostatní svahy dost skalnaté a strmé. Na Vito je několik možných skialpových výstupových a sjezdových tras, které je možné měnit v závislosti na aktuální viditelnosti a možném lavinovém nebezpečí. Za krásného počasí je pěknou možností okruh se dvěma sjezdy.

Z Tušily na Subar a Veliko Brdo

Za slunečného počasí je výstup na Vito možné vylepšit o další dva kopce Subar (1820 m) a Veliko brdo (1884 m). Od restoranu Visočica vycházím na louky jihovýchodním směrem. K orientaci nám může pomoci i červeně značená letní turistická trasa. V necelých 1500 metrech vycházíme nad hranici lesa a naplno se otevírá fantastický severovýchodní kotel z Vita. Přímý průstup kotlem na samotný vrchol je možný za ideálních podmínek s lyžemi na zádech. To nás neláká, takže si vybíráme severní vyhlídkový okruh.

Míříme k začátku sjezdu do sousední doliny

Tudy pojedeme dolů

Sjezd do doliny, v pozadí je pohoří Bjelašnica

Sklon svahu lehce stoupá a docházíme na Subar (1820 m). Z něj přejíždíme kousek po hřebenu nad dolinu vedoucí do Dulbašici. Vybíráme si jeden kuloár ke sjezdu přímo na západ. Začátek je dost strmý, ale níže už se jede rychle na dno doliny. Přejíždíme na druhou stranu údolí a opět nasazujeme tulení pásy. Čeká nás stoupání na hřeben severo-jižní hřeben z Vita na vrchol Veliko brdo (1884 m). Po dosažení hřebene je to jen kousek na sever na vrchol Veliko brdo, který si jako druhý dnešní nemůžeme nechat ujít.

Občas si i zaprášíme

Hřebenovka na Vito

Po hřebenu na Vito

Výhlídkový hřeben na Vito

Na hřeben to šlo dobře na lyžích, ale po něm dáváme lyže na batoh. Kolem dokola jsou všude hory od dlouhého téměř rovného hřebene Bjelašnice na severu přes východně položenou Treskavici až po řadu pohoří na jihu a západě. Vyhlídkovým ostrým hřebenem šlapeme posledních pár set metrů na Vito. Na vrcholu se kocháme dokonalým panoramatickým výhledem.

Hřebenovka na vrchol Vito

Sjezd z Vita do Tušily

Sjezd do východního kotle přímo z vrcholu je strmý a vhodný jen za dokonalých sněhových podmínek. Standardní variantou je objetí kotle. Nejprve mírně sjedeme po hřebenu směrem na Spijonik (1920 m) s pokračováním po hřebenu přímo na východ na Mokre stihne (1878 m). Za nimi nás čeká přibližně 400 výškových metrů k hranici lesa a poté skrz les až do údolí k silnici ve výšce 1300 metrů. Silnice bývá často pod sněhem, takže je možné po ní dojet k autu.

Vrcholové foto na Vitu

Restoran Visočica – loukami a lesem JZ směrem nad jeho hranici do výšky 1450 metrů – stoupání po východním hřebenu Subaru (1820 m) – za vrcholem sjezd do doliny a výstup na protilehlý hřeben – stočení se na jih a po hřebenu na vrchol Vito (1960 m) – z něj na JV a V na Kokre stihne (1878 m) a za nimi podle sněhových podmínek do doliny

občerstvení chata Visočica nebo Tušila

Džamila (1974 m), Puzim (1778 m), Drstva (1808 m)