Skialp v jihosibiřském pohoří Jergaki se sjezdem vrcholu Tjuškančik (1995 m)

Krasnojarští horolezci mě oslovili s nabídkou, která se neodmítá, tj. jestli bych s nimi nechtěl na týden na skialpový výlet do pohoří Jergaki na jihu Sibiře. Samozřejmě, že jsem chtěl. Měli v plánu zimní prvovýstup západní stěnou na pik Golova a potřebovali někoho, kdo jim pomůže s materiálem do base campu. V noci přijíždíme do turbázy „Centra putěščestvennikov“ a ubytováni jsme v malé chatě. Horolezecký klub sice zamluvil velkou chatu, v té ale spala správcova známá z ministerstva, takže máme smůlu. V promrzlé chatě velice oceňuji svůj zimní spacák, a o to více se z něho ráno nechce.

Vrchol Tjuškančik (1995 m) na skialpech

Druhý den na skialpech, někdo na sněžnicích, došlapeme pod vrchol, kde si členové expedice postaví stan a s ostaními se vracíme zpátky do turbázy. Během následujících dní vystoupáme a sjedeme několik okolních vrcholů s nadmořskou výškou okolo dva tisíce metrů. Svahy jsou mírné, maximalní sklon, který jsme jezdili, byl kolem 30 stupňů. Nejzajímavější tůra byla na vrchol Tjuškančik, na který jsme šli spolu s členy místní horské služby MČS.

Výstup začíná přímo z turbázy lesním průsekem, který končí po cca 200 výškových metrech. Potom je potřeba se prodírat relativně hustým lesem na další průsek, odkud je už vidět vrchol. Dále je možné jít po hřebeni, který ovšem bývá vyfoukaný na kamen, nebo dlouhým traverzem severní stěnou. Celý výstup je na 2-3 hodiny. Dva ze tří členů MČS měli klasické dřevěný lyže s kandahárem, ale to jim nebránilo zdolat vrchol. Dolů je možné jet trasou výstupu nebo východní stěnou, při druhé možnosti je nutné počítat s delší cestou zpět do turbázy, protože je nutné znovu nasadit pásy.

V nižších partiích je prašan, ovšem nad čarou lesa je sníh většinou vyfoukaný a tvoří tvrdou vlnitou krustu. Pár dní také trávíme ježdením prašanu v lese v místním „středisku“ s jedním starým a pomalým vlekem, na kterém chybí polovina pomiček. Relativně krátká fronta se tak někdy může protáhnout na několik desítek minut.

Ruská báňa má 120 stupňů Celsia

Večer se tak všichni těšíme na ruskou baňu s březovými věníky, kterou správce vytápí dřevem na 120 stupňů Celsia. Poté skáčeme do sněhu, což ani není potřeba, protože venkovní teplota hluboko pod -20 C zajistí dostatečné ochlazení i jen samotným opuštěním přehřáté místnosti. Baňa je jediná možnost hygieny v turbáze. Vodu na vaření pak nosíme z potoka, pokud ještě není zamrzlý. Elektřina je dostupná pouze do 21:00 h, poté „děžurnyj“vypíná dieselgenerátor, a  v chatě sedíme při svíčkách.

Turbáza „Centrum putěščestvennikov“

Splitboardové červnové opalování na kamčatském vulkánu Viljučinskij (2173 m)