Podzim začal přebírat vládu nad norskýma horama a nás začali svrbět nohy z nedostatku sněhu přes léto. A tak když se začaly snášet první vločky na nejvyšší norské vrcholky, rozhodli jsme se ve skupině Kewin, Tibor, Petr, Mára a já, že to pojedeme zkontrolovat. Tento rok bylo léto v Norsku jedno z těch studenějších, a proto v horách zbylo dost sněhu, na kterém se čerstvý sníh bude dát zneužít.
Norsko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Základní trasa
Podrobný popis
Rozhodnutí, vyrazit do hor, vyšlo na poslední zářijový víkend. Tibor rozhodil sítě a zjistil, že pod druhou nejvyšší skandinávskou horou Glittertind by mělo být dostatečně velké sněhové pole zaručující aspoň 800 výškových metrů na lyžích. Tímto bych chtěl Tiborovi poděkovat za perfektní skauting. K chatě Glitterheim (6 km) jsme dojeli na kole a od ní ještě asi 40 minut pěšky s lyžema na zádech po první sníh. Ten byl tvrdý a ufoukaný, ale na září dobrý. Po cestě nahoru jsme vyrušili stádo sobů, co požíralo zdejší výživný lišejník. Kvůli zhoršujícím se podmínkám dobyli vrchol jen nejzdatnější jedinci Mára s Tiborem. Zbytek vzdal asi 300 pod vrcholem.
Zářijové ježdění se muselo náležitě zapít, a podle toho se taky vstávalo. Start byl pomalejší, ale nakonec se nám podařilo rozumně opustit tábor tak, aby se ještě dalo něco vymyslet. Dojeli jsme nakonec až na horský průsmyk Sognefjellet, kde jsme si vyhlédli ledovec Fanaråksbreen. Ten je dostupný ze silnice a údajně v něm nejsou žádné trhliny. Po cestě k němu jsme z dálky viděli vyšlapané stopy. Nad Fanaråksbreen ční dva vrcholy a my se vydali na Steindalsnosi. Na ledovci byl zbytek čerstvého sněhu, místy pod vrcholem až 20 cm.
Výlet předčil naše očekávání a už aby tu byly další dny na lyžích.
Přístup na začátek
Další túry v okolí
Ostrovní skialp na souostroví Vesteral
