Rema 1000 (1000 m) – dokonalá skialpová túra od hladiny moře do oblak v okolí Tromsø

Před tím, než vyrazíte na tento výšlap, doporučuji na večer zarezervovat masáž krku. Cestou nahoru budete tolikrát otáčet hlavou, abyste se kochali tím, co je kolem vás, že vás bude bolet jak po propařeném punkovém koncertu. Jedná se o kratší výlet, ale i tak si na něj vyhraďte krásný slunečný den a dost času, nikam nespěchejte a dopřejte si naprosto dokonalé „Sea to Sky skimo“ (Pozn: Rema 1000 je jméno norského obchodního řetězce, kopec pod tímto názvem v mapě nenajdete a kdo ho tak pojmenoval v průvodci opravdu netuším).

Uptrack po panoramatickém hřebeni

Parkování je tu trochu drama, nechal jsem auto na rozšíření před mostkem, no a zase ho tam našel. Stoupací stopa taky byla, tak nebylo nutné moc vymýšlet kde začít. Prokličkovat zakrslé břízky je v Norsku téměř standardní zahájení všech výšlapů, ale rychle (350 m) se dostáváme na hřebínek, který ze začátku kopíruje linii pobřeží. Tady doporučuji přehodit pásy tak, abyste mohli couvat. Neustále jsem se otáčel a kochal fjordem pode mnou. Za protějšími kopci se snažilo vylézt slunko, ale ještě mu to koncem ledna moc nešlo.

Po chvilce (550 m) se hřeben stáčí na západ a postupně vyleze výhled na vnější ostrovy, moře za nimi a na pás Lyngenských alp. Naprostý masakr, ze kterého mrazí v zádech. Dva kilometry s prvotřídním výhledem nás postupně vyhoupne do 800 metrů. Tady se svah dost strmě zvedá (40°-45°) na závěrečných dvě stě výškových, ale ty byly tak vyfoukány, že nemělo moc smysl se tam trápit.

Sjezd přes dva terénní zlomy

Pokud jste vášnivými milovníky sjezdu po vyfoukaných až zledovatělých hřebenech, velmi doporučuji zvolit stejnou trasu jako výstupovou. Bude se vám to moc líbit. Pro ty ostatní je tu naštěstí připravena mnohem zajímavější varianta.

Je dobré se přeci jen kus po hřebenu vrátit a podle sněhových podmínek to z něho postupně pustit doprava. Následuje velmi pěkný sešup, než se přes krátkou rovinku dostaneme na začátek parádní třicítky, kde se dá zas hodit hodně parádních obloučků až dolu k jezeru.

Tady by nejspíš bylo dost rozumné nasadit pásy a natraverzovat si to na výstupový hřeben tak, aby se z něho dalo sjet už kolmo na vodu zpět k autu. Já ten nápad ale dostal až když jsem ze silnice při uklízení lyží viděl pár stop. Takže jsem pokračoval jako většina, přebruslil jezírko a pak se ještě chvilku trápil po rovince a lehce do kopce, kde vedly ostatní stopy. Závěrečné kličkování mezi stromy podél potoka patřilo k těm trochu jednodušším. Dá se dojet skoro až na parkoviště. Podle toho, kde zrovna zabloudíte.

Příbřežní silnice a na pankáče zaparkované auto – výstup lesíkem na začátek hřebene – po hřebeni nejprve na sever a pak se stočit na západ. Sjezd vedeme údolím jihovýchodním směrem dolů k jezeru

Tromsø

Poslední kopec ostrova Ringvassøya, cestou směrem na Tromsø je toho kvanta